X-Men: První třída

Noví X-Meni nejsou jen akční film:
Charles a Eric tam také hrají šachy 

Bryan Singer patří k Hollywooďanům, na které jsem si zvykla spoléhat - a mou důvěru posílili noví X-Meni, v jejichž pozadí autor povedené jedničky a vynikající dvojky naneštěstí nestojí jako režisér, ale posiluje je alespoň jako autor námětu a producent. Což je dobře zvláště po hloupé a jednorozměrné X-menské trojce, na níž se v roce 2006 podepsal neblahý Brett Ratner (a která samozřejmě vydělala nejvíc z celé série - tedy trilogie posílené před dvěma lety o spíše průměrný prequel Gavina Hooda X-Men Origins: Wolverine). 

Emma Frostová - nová akvizice
na straně zla

Film X-Men: první třída režíroval Matthew Vaughn, jehož filmografie nikdy nepůsobila moc vyrovnaně. Stejně jako úplně nezmarnil roztomilou fantasy knížku Neila Gaimana Hvězdný prach, nezmarnil ani nové X-Meny, kteří by se ze všeho nejspíš dali nazvat prequelem, těsně vázaným na předchozí díly. Ale citlivější režisér (především právě Singer) by si nejspíš výrazně lépe poradil s tím, co má na výslednou podobu nového comicsového dobrodružství zásadní vliv - totiž s jemným vedením (až na výjimky zajímavých a schopných) herců.

Bojová akce u kubánských břehů

X-Men: První třída totiž není filmem založeným na tricích a akci, ale na postavách, kterých je ve filmu opravdu mnoho, přičemž většina z nich vypráví nějaký vlastní příběh. Nejdůležitější jsou ovšem Charles Xavier (James McAvoy) a Eric Lehnsherr (Michael Fassbender), kteří se v příběhu situovaném převážně do roku 1962 stanou přáteli, aby se posléze stali nepřáteli tak, jak to známe z předchozích filmů. Příští Profesor X a příští Magneto, kteří se nad svými novými přezdívkami zatím jen podezřívavě pošklebují, procházejí vývojem, který vysvětluje jejich pozdější postoje a vztahy, a to způsobem vycházejícím jak z marvelovských comicsů Stana Leeho a Jacka Kirbyho, tak (a možná především) z obou Singerových X-menských snímků. Je kupříkladu zajímavé sledovat, jak McAvoy a Fassbender (kterého uvidíme na sklonku července jako Rochestera v nové verzi Jany Eyrové) prostřednictvím držení těla či drobných gest své postavy napojují na zestárlé hrdiny v podání Patricka Stewarta a Iana McKellena. 

Gesto Patricka Stewarta? 

Ve filmu se samozřejmě dozvíte i to, co bývá tradičně součástí prequelů - totiž jak protagonisté přišli k různým nerozlučným atributům své pozdější existence: spíš než původ Magnetovy helmy nebo Xavierovy plešatosti vás ovšem asi zaujmou události, které formovaly jejich osobnosti a stály u zrodu jejich pozdějšího "nepřátelského přátelství". O tom, že německý Žid Eric prošel jako dítě koncentrákem, už něco víte - nyní pochopíte, že jeho názory zformoval a zdeformoval nacistický lékař, který se nyní, sedmnáct let po skončení války, skrývá pod novou identitou: teď se jmenuje Sebastian Shaw a operuje v nejvyšší americké a sovětské mezinárodní politice tak, aby rozpoutal třetí světovou válku, oslabil tak lidstvo a otevřel prostor mutantům, k nimž teď sám patří (přičemž nosí tvář Kevina Bacona). Samotářský lovec nacistů Eric, toužící pomstít matčinu smrt, se přidává k nové tajné jednotce CIA, sestavené z mutantů, především proto, že by proti protivníkovi a jeho (rovněž zmutovaným) pomocníkům sám neobstál. V Angličanovi Charlesovi Xavierovi, původně synkovi z bohaté rodiny a genetikovi z Oxfordu, ho nicméně začne vázat pevné přátelské pouto (a scény ilustrující starosvětské mužné přátelství, které mezi oběma muži vzniklo, patří ve filmu k tomu nejlepšímu)í. Charles umí číst myšlenky a dokáže se ponořit hluboko do Ericovy  traumatizované mysl. Telepat se silně vyvinutým empatickým smyslem je navíc Ericovým názorovým i emocionálním opakem a optimisticky ho vede k představě, že nemusí navždycky zůstat depresivním, osamělým sociopatem. Což je nějakou dobu docela lákavé.

Bývalý nacistický lékař se změnil
ve šviháka z 60. let 

Zážitky s výcvikem mladých mutantů jsou sice obohacující a plodné (o vztahu s Charlesovou nevlastní sestrou Raven/Mystique nemluvě) - posléze se však ukazuje, že v názoru na lidi se optimista Charles mýlil a pesimista Eric měl pravdu. Noví X-Meni se obloukem vracejí k tomu, co víme už z minulých dílů: lidstvo se mutantů děsí a štítí a patrně je mezi sebe nikdy nepřijme. A žádná vláda světa neuzná jejich práva - a to samozřejmě ani poté, kdy Xavier se svými přáteli zabrání v legendární kubánské Zátoce sviní nukleárnímu Armageddonu. "Sociopatické" vyznění filmu, dávající za pravdu Ericovi, ale současně plně respektující Charlesovu cestu nenásilí a pomoci potřebným, je ve světě comicsového filmu unikátní: způsob, jakým k němu Singer se svým scenáristickým týmem diváka dovádí, je preciznější a jemnější než práce, kterou odvedli při budování vyhraněných postojů svých hrdinů scenáristé Temného rytíře.       

Mystique se přestane stydět
za svou odlišnost

Nolanův počtářsky chladný film si nezískal můj absolutní obdiv, a pokud ho nemají ani noví X-Meni, je to proto, že Vaughnovi chybí zmiňovaná jemnost. Neprojevuje se to jen při vedení herců a jejich zapojení do trikové sféry, ale i při evokaci doby. Hrdinové působí a chovají se moderně (snad s výjimkou obou hlavních protagonistů, kteří mají cit pro starosvětské akcenty). Pokud zvláště noví, post-teenagerovští mutanti vůbec nějak zapadají do doby, ve které mají podle scénáře žít, děje se tak hlavně prostřednictvím futuristických comicsových reálií. Není těžké si všimnout, že ty nepoznamenávají jen dobové comicsy (první kreslení X-Meni vyšli v září 1963), ale i první bondovka Dr. No (a právě tou je vizuálně poznamenaný svět Erica a Shawa: tolik děvčat v sexy prádle jste ve filmu už dlouho neviděli). Rok 1962 ovšem není vybrán náhodou: konvenuje totiž se singerovským smyslem pro volbu bohatě propracovaných, aktuálních politických a sociálních kontextů (který projevuje více či méně ve všech svých filmech). Raná 60. léta, respektive období studené války (vrcholící řešením karibské krize) a národního optimismu spojeného s osobností prezidenta Kennedyho, jsou v amerických filmech obvykle viděna jako období čistoty a naděje. Tvrdošíjný optimismus, ke kterému se bolestně propracuje Charles Xavier, s tím nemá nic společného. Sdílí uzavřený, zraněný optimismus současných USA, která už v prezidentu Obamovi přestala vidět spasitele kennedyovského ražení. Film X-Men: První třída - na zmutované dívky v podvazcích nehledě - tedy zase jednou v rámci hollywoodských pravidel nabízí pěkný politický komentář k americké realitě.         

X-Men: First Class
USA 2011, 132 minut, titulky

Režie: Matthew Vaughn

Scénář: Ashley Miller, Zack Stentz, Jane Goldmanová, Matthew Vaughn

Kamera: John Mathieson

Hudba: Henry Jackman

Hrají: James McAvoy (Charles Xavier), Michael Fassbender (Eric Lehnsherr), Kevin Bacon (Sebastien Shaw), Jennifer Lawrenceová (Raven/Mystique), Rose Bryneová (Moira), January Jonesová (Emma Frostová), Nicholas Hoult (Hank McCoy/Beast), Oliver Platt (MBI)

premiéra 2. června 2011