Piráti z Karibiku: Na vlnách konzervativnosti

Sparrow a Barbossa alias šlechetný
anarchista a převlékač kabátů

První pirátské dobrodružství se objevilo v kinech před osmi lety. Příběh, který tématicky vycházel z oblíbené atrakce v zábavních parcích multimediální společnosti Walta Disneyho, se dočkal dvou pokračování. Trilogie v kinech celkem utržila přes miliardu dolarů a realizaci čtvrtého dílu tak samozřejmě nezabránil ani odchod jejího režiséra Gorea Verbinského. A novou, konzervativnější koncepcí čtvrtých Pirátů z Karibiku se producenti od Disneyho obrátili na Roba Marshalla, jehož proslavil především šestioscarový muzikál Chicago (2002). Objednávce studia se ovšem nemusel přizpůsobit jen zkušený režisér a choreograf divadelních muzikálů, ale celý tým (především scenáristé Ted Elliot a Terry Rossio, kteří se podíleli na všech předchozích dílech).

Napůl parodické, sofistikovaně chaotické pojetí, které svým jménem zaštiťoval Verbinský, ustoupilo prostšímu, přehledněji organizovanému tvaru především s ohledem na uvádění filmu i v atraktivním formátu 3D. Právě v oblasti stereoskopické podívané ovšem noví Piráti z Karibiku nepřinášejí nic nového. Většinou jde jen o to, že po vás z plátna hmátne kostlivý hnát nebo sekne pirátská šavle. Dagovaného 3D se tedy můžete klidně vzdát a dopřát si spíš verzi „placatější“, zato však v originálním změní s titulky.

Ženy a děti napřed

Jack - jako vyměněný 

Ve srovnání s Verbinského opulentními, manýristickými podívanými, opřenými o komplikované vedlejší zápletky, jsou čtvrtí Piráti z Karibiku upjatou a banální zábavou. Pokud se k nim něco nehodí, pak je to podtitul Na vlnách podivna (který je úlitbou stejnojmenné novele Tima Powerse, z níž scenáristé přejali některé motivy). Film se tak vrací k prvním Pirátům – Prokletí Černé perly, jež ještě spoléhala na charaktery a nepodřizovala svou dramaturgii prezentaci digitálních triků. Čtvrtí Piráti tedy představují svého druhu restart série, který zprůměroval své vypravěčské priority tak, aby zasáhly co nejširší divácké spektrum (a film tak vydělal Disneymu ještě víc peněz). 

Kapitánova dcerka Angelica

Středobodem vyprávění je tak postava kapitána Jacka Sparrowa v kreativním podání Johnnyho Deppa, již zpopularizovaly předchozí díly. Poněkud matný milenecký pár v podání Orlanda Blooma a Keiry Knightleyové zmizel beze stopy. Pár vytěžený předchozími díly vytěsnila nová dvojice, která má ještě co řešit: Sparrowovi totiž zkříží cestu jeho dávná, zavržená láska Angelica (znamenitá Penélope Cruzová). Dynamická, pomstychtivá kráska ovšem soustředí Jackovu roztěkanou pozornost na oživení dávného vztahu zprvu jen proto, aby jí pomohl najít mytický Pramen mládí. S jeho pomocí chce zachránit svého otce, obávaného pirátského kapitána Černovouse (nováček v sérii Ian McShane). 

Jack není na svém místě...

Pramen však usiluje najít i další staronový známý – protřelý kapitán Barbossa (opět v přesném podání Geoffreyho Rushe). Starý pirát, který nedávno přišel o nohu i Jackovu milovanou loď Černá perla, se dal do služeb anglického krále Jiřího, jenž chce Pramen vyfouknout svému španělskému protějšku. Směšné mocenské hry vladařů však mají ve vyprávění jen tu důležitost, že cestu soupeřícím pirátským týmům zkomplikují španělští protivníci. Fakt, že jsou vylíčeni jako náboženští fanatici, je jediným překvapivě „politicky nekorektním“ detailem podívané, jejíž úzkostlivá konzervativnost příkře kontrastuje s Verbinského všestranně neuctivým pojetím. Nová koncepce, zaměřená viditelně především na děti a ženy, se nejvíc odrazila na chudáku Sparrowovi. Občasná cynická hláška a Deppovy charakterizační výstřelky nemohou zakrýt, že z marnivého sobce řídícího se absurdními zkraty své „zhulené“ mysli se kapitán musel začít měnit v ušlechtilého, mužného akčního hrdinu. 

Nový romantický pár - kněz a víla

Bývalý cynik s proměnlivou sexuální orientací teď mužně bojuje, běhá, skáče a máčí se ve vodě proto, aby vynahradil zmarněná léta milovaně Angelice. Jedinou charakterovou vadou tohoto zbrusu nového Jacka (jímž by jeho staré já z předchozích filmů oprávněně pohrdlo) zůstává neochota naslouchat vlastnímu srdci. Jak ovšem naznačuje otevřené finále filmu, Jack v dalším díle nejspíš prohlédne…

Pro diváky, kteří měli u třetího dílu problémy s Verbinského bujarým chaosem a s absencí morálky a charakterů postav, tak mohou čtvrtí Pirát představovat úlevu. Stěží lze ovšem přehlédnout, že se z nich vytratila svobodná fantazie, drzá nepředvídatelnost a vypravěčská odvaha. Pokud se vám po nich bude stýskat, zajděte si na animovanou komedii Rango, jíž Gore Verbinski oslavil své osvobození zpod letiho pirátského jha. Ještě úplně nezmizela z kin a podtitul Na vlnách podivna by jí slušel lípe, než Marshallovu aseptickému, hezounkému produktu.

Pirates of the Caribbean: On Stranger Tides
USA 2011, 137 minut, 35mm: titulky i dabing, 3D a IMAX: pouze dabing, 2D: pouze titulky
Režie: Rob Marshall

Scénář: Ted Elliott, Terry Rossio

Kamera: Dariusz Wolski

Hudba: Hans Zimmer
Hrají: Johnny Depp (Jack), Penélope Cruzová (Angelica), Geoffrey Rush (Barbossa), Ian McShane (Černovous), Kevin McNally, Stephen Graham (Gibbs), Sam Claflin (Philip), Astrid Berges-Frisbeyová (Syrena), YStephen Graham (Scrum), Keith Richards (Teague)

Premiéra 19. 5. 

(Tento text jsem napsala pro Lidové noviny, kde vyšel víceméně v této podobě včera. Za možnost uveřejnit ho i zde redakci děkuji.)