Nákaza: Myjte si ruce

Služebka do Hongkongu se Beth
Emhoffové nevyplatila

Přestože Steven Soderbergh nedávno vyhlásil, že končí s filmovou režií, pracuje naštěstí čile dál. O tom, že by svět filmu byl bez jeho originálního pohledu chudší, svědčí i jeho nový film. Nákaza je z rodu těch děl osmačtyřicetiletéhoAmeričana, která se snaží z pravidel zvoleného žánru vytěžit pro diváka poněkud „jiný“ zážitek. Zatímco trilogie Dannyho parťáci byla stylovou zlodějskou krimi a Erin Brockovich (2000) nabídla divákům soudní příběh inspirovaný skutečnými událostmi, nový Soderberghův snímek využívá subžánru katastrofického dramatu.

Mearsová začíná pokašlávat... že by..?

Důrazem na hvězdné herecké obsazení (v němž nechybějí někteří režisérovi oblíbení herci) Nákaza upomíná na 70. léta. Od Letiště (1970) či Dobrodružství Poseidonu (1972) se však liší tím, jak nebanálně a sofistiklovaně rozehrává partii s divákem. Ten ovšem před čtyřiceti lety trnul hrůzou nad rozpoutanými živly a osudovými nehodami a bavil se v rámci kolektivního dramatu odhadováním toho, které postavy v podání hereckých celebrit si filmaři troufnou zlikvidovat a v jakém pořadí. (Remake Dobrodružství Poseidonu tedy nemohl příliš fungovat už proto, že nedisponoval kolekcí skutečných hvězd). */

Doktorka Hextallová přichází
do kontaktu s kontaminovanými vzorky

I Nákaza ovšem začíná okázalou „vraždou herecké hvězdy“: v úvodu sledujeme postavu Beth (Gwyneth Paltrowová), jak si ze služební cesty do Hongkongu přiváží nemoc tak ošklivou, že v několika hodinách sklátí nejen ji, ale i jejího malého synka. Neznámý virus tedy hned na začátku zlikviduje hned dvě postavy, které bývají v mainstreamovém filmu tradičně nedotknutelné – hvězdnou celebritu a dítě. Přežívá však kupodivu Bethin manžel Mitch (Matt Damon), který je vůči nákaze imunní a poslouží publiku jako průvodce tísnivým příběhem, ve kterém hodnoty a zvyklosti civilizovaného světa rozvrátí pandemie způsobená neznámým, agresivním virem. Sáhnout na kliku u dveří nebo se dokonce dotknout svého bližního totiž znamená riskovat smrt.

Matt Damon hraje tentokrát
obyčejného chlapíka

Zatímco virus mutuje, nákaza se bleskově šíří a vědci a zdravotníci z nejrůznějších mezinárodních organizací se zoufale pokoušejí lokalizovat ho, popsat a zastavit, vy jako divák čekáte, která další hvězdně obsazená postava to z rozhodnutí režiséra odnese. Protože Beth se ukázala jako nevěrná mrcha a synek jako nevlastní (a nešlo tedy o postavy z první linie), začínáte možná tušit, že i Steven Soderbergh bude žánrová pravidla spíš dodržovat než je úplně ignorovat. Ale stejně vám to nedá: starostlivý šéflékař z amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí Cheever (Laurence Fishburne) by připadal v úvahu jako Afroameričan. Nebo přijdou na řadu energická doktorka Mearsová (Kate Winsletová) a epidemioložka Orantesová, která byla vyslána do Číny hledat zdroj nákazy (Marion Cotillardová?). A co sympaticky nesympatický blogger Alan Krumwiede (Jude Law) - nestál by za potrestání už proto, že mu psaní o podlých machinacích farmaceutických firem zvedlo návštěvnost blogu na 12 milionů jedinečných návštěvníků denně? Výzkumnice Hextallová (Jennifer Ehleová) by možná taky zasloužila dostat za vyučenou - vždyť ve snaze najít protilátku likviduje laboratorní makaky jako na běžícím pásu.

Nákaza mutuje a zrychluje svůj postup

Nakonec se sice žádná velká vyřazovačka nekoná, hvězdy v ohrožení nicméně v divákovi stupňují pocit všudypřítomné tísně (což je od autorů filmu skvělý tah). Steven Soderbergh (který se na svém filmu podílel také jako kameraman) buduje obraz zkázy s málokdy vídanou přesvědčivostí, ale bez velkých, melodramatických gest. Podobně jako ve svém vysoce ceněném čtyřoscarovém thrilleru Traffic - Nadvláda gangů (2000) nevypráví ucelené příběhy jednotlivých postav, ale vytváří komplexní obraz jakéhosi nového světa: způsob, jakým se nákaza šíří, vede k rozpadu základních mezilidských vazeb, dochází k drancování a nátlakovým akcím, vzniká iracionální víra v "zázračný" přírodní lék... Ke slovu zkrátka přicházejí ty nejopovržedníhodnější mechanismy chování normální populace.

Mechanismy chování davu se ve filmu
právem netěší velké úctě

Situace v této „realistické sci-fi“ ovšem není vnímána ani tak optikou obyčejných lidí Mitchova typu, jako spíš pohledem lékařů a vědců. Jejich individuální osudy jsou načrtnuté nebanálně a přitom s řemeslnou nonšalancí. Virus, který zmutoval vinou neblahé součinnosti netopýra a vepře, pro tyto hrdiny není izolovaným vědeckým problémem. Špičkoví odborníci z různých oblastí žijí svou prací, ale současně nepostrádají emoce a dělají chyby. Nebojují navíc jen s nebezpečným virem, ale i s ne vždy průhlednými a logickými rozhodnutími svých šéfů. Nerebelují proti nim sice otevřeně, ale ve chvíli, kdy je začnou omezovat a brání jim v práci, bez váhání je ignorují.

Doktorka Orantesová (Marion Cotillardová)
se stane cenným rukojmím

Soderberghův film je tak vlastně chválou elit, které vzhledem ke svým schopnostem a zodpovědnosti obhajují v příběhu právo chovat se trochu „jinak“: chrání především svůj život (a také životy svých blízkých a kolegů), takže je to vlastně jen jiná verze "Dannyho parťáků" - totiž hrdinů, u kterých jako divák musíte vzhledem k jejich funkci ve vyprávění a postavení ve fikčním světě respektovat, že mají větší cenu než jiné postavy. V souladu s tím není samotná Nákaza pojata jako populistický divácký hit. Fajnové elitářské drama odehrávající se především u počítačů a v laboratořích je tu ovšem podáno napínavěji než nějaká akční honička. Za fasádou dobře udělaného katastrofického příběhu ovšem film skrývá řadu znepokojivých otázek. Ty se mohou dotýkat třeba i křehkosti západní civilizace, která drží pohromadě - obrazně - jen díky starobylému pozitivnímu sociálnímu gesta: podání ruky. Z filmu si tak nejspíš odnesete mnohem víc než jen touhu umýt si ruce, kdykoli sáhnete na kliku.

*/Tato podvratná strategie mimochodem s uplývajícím časem poněkud ztrácí na působivosti: nápad Alfreda Hitchocka s likvidací slavné herečky v první části Psycha se odvíjela od faktu, že Janet Leighovou vnímali doboví diváci v roce 1960 jako hlavní hvězdu filmu (ale dnes samozřejmě nejsme schopni zcela docenit vše, co od ní dělilo Veru Milesovou, která po ní po vraždě ve sprše přebrala hlavní ženský part).

Contagion
USA 2011, 106 minut, titulky
Režie a kamera: Steven Soderbergh
Scénář: Scott Z. Burns
Hudba: Cliff Martinez
Hrají: Matt Damon (Mitch Emhoff), Laurece Fishburne (Cheever), Kate Winsletová (Mearsová), Jennifer Ehleová (Hextallová), Anna Jacoby-Heronová (Jory), Gwyneth Paltrowová (Beth Emhoffová), Marion Cotillardová (Orantesová), Jude Law (Alan Krumwiede), Elliot Gould (Sussman)
Premiéra v ČR: 20. 10. 2011

SPOILER P.S. 6. listopadu: Kdosi mi vysvětlil konec filmu, ve kterém se objasňuje, že nákaza není iracionální metlou seslanou na nevinné lidstva: firma, kterou zastupuje Beth Emhoffová na služební cestě, se totiž pouští do masivní těžby dřeva v asijských lesích. Jde tedy o pomstu přírody na provonilém lidstvu ve stylu Shyamalanova Stalo se. To mi připadá mnohem hloupější a tendenčnější než "iracionální" verze, kterou jsem si vysnila já. Jsem ovšem ráda, že jsem to nejdřív nepochopila a film se mi tedy mohl líbit.

(Tento text jsem napsala pro Lidové noviny, kde ve zkrácené podobě také vyšel. Za možnost uveřejnit ho i zde redakci děkuji.)