Poněkud neopatrně jsem někde uvedla, že nová verze Tří mušketýrů pracuje s prvky steampunku, což se na chvilku dokonce v médiích málem ujalo. Ve skutečnosti ovšem o žádný steampunk nejde, alespoň v
pravověrném smyslu - v takovém, v jakém jsou pojaté filmy
Zlatý kompas nebo
Wild Wild West (který, je, co do subžánru, možná scifisticky pravověrný, leč nepovedený). Nejde tedy o "století páry", tedy století 19., do kterého jsou v rámci vytváření paralelní historie implantovány futuristické (z tehdejšího pohledu) stroje a přístroje na bázi dobových technologií. Ponechme také stranou nápad, že předchůdci steampunku jsou verneovky Karla Zemana, i otázku, zda je či není vynikající, ale pozapomenutý
Svět zítřka vlastně "dieselpunkem". Ve filmech tohoto typu jde totiž především o design a jeho pojmenování moc nikoho nezajímá.
Tři mušketýři Paula W. S. Andersona pojmosloví samozřejmě neřeší, ale dělají to, co dnes dělají všechny běžné akční dobrodružné filmy: chtějí být co nejefektnější. Módní akční mentalitu ovšem zanášejí do vyprávění, které se v Dumasově románové předloze sice odehrává v roce 1625, ve filmu možná později, i když se tu s nějakou historickou datací nikdo nepáře (v úvodní benátské epizodě se mihne postava Cagliostra - 1743-1795 - mimochodem v podání Tila Schweigera).
Nejde tedy jen o to, že se v prologu vynoří z benátského kanálu Athos v bojovém skafandru a hlavní atrakcí filmu jsou bitevní vzducholodi postavené podle projektu Leonarda da Vinciho, vybavené velmi účinnou dobovou verzí plamenometu, za niž by se nemusela stydět žádná současná moderní armáda. Jde o to, že divák se musí bavit na úrovni, a kdyby všechny výstřely a výbuchy působily jen o něco méně efektně než v jakémkoli soudobém akčním hitu, mohl by se... nebavit. A tomu hodlá Anderson se svým týmem zabránit za jakoukoli cenu.
Pokud si znalci románu myslí, že když tvůrci na začátku náležitě exponovali d'Artagnanova koně, bude se vyprávění ubírat cestou věrnosti předloze, zatraceně se mýlí. Scenáristé Dumasovu předlohu nepochybně četli, a také zřejmě viděli předchozí domasovské adaptace (jinak si nelze vysvětlit stejný způsob likvidace Milady jako ve verzi z roku 1993). Jízda na koni je však z hlediska potřeb velké akce nudná - oč lepší je létání bitevní vzducholodí! A statické dvorské intriky dobře nahradí smrtící salta Milady (Milla Jovovichová) okostýmované pod krinolínou jako hi-tech akční hrdinka ve stylu Snyderova
Sucker Punche. A od mečů se tady jiskří - doslova. Relativně věrohodný koncept, jaký vyznával k mé plné divácké spokojenosti Ridley Scott v
Robinu Hoodovi, je trapnou úlitbou konvencím historického filmu.
Noví tři mušketýři jsou samozřejmě blbí, nejsou ovšem tak blbí, jako většina Andersonových předchozích filmů. Jsou natočeni s obrovským, tupým elánem ve svatém přesvědčení, že taková infantilní atrakce je stejně dobrá jako lobotomie. Když nebudete očekávat nic víc, než jen bohapustou zábavu, dostane se vám jí. Ale kdyby ve vedlejším sále multiplexu náhodou hráli
Tintinova dobrodružství, ani na chvíli bych neváhala vyměnit Andersonovu vyprávěnku za Spielbergovo mistrovské dílo...
P.S. Potěšujícím bonusem pro mne ovšem byl Matthew Macfadyen v roli Athose, což je postava, kterou scenáristé navíc obdařili téměř nějakým příběhem.
P.P.S. Ano, a v roli Planchetta, který tu zastupuje houfec sluhů románových hrdinů, by možná stálo za to všimnout si britského komika
Jamese Cordena, který je mimochodem vynikající v hlavní roli modernizované adaptace Goldinivo Sluhy dvou pánů v londýnském Národním divadle.
Žádné komentáře:
Okomentovat