Tím se však v rámci Zlatých glóbů stalo melodrama Děti moje, zatímco coby nejlepší komedie zabodoval snímek The Artist - romantické retro režiséra Michela Haznaviciuse, které bude mít v našich kinech premiéru 16. února a které šlape v oscarových nominacích Hugovi těsně na paty. Černobílý, francouzsko-belgický snímek The Artist, jehož výhodou je vzhledem k absencím dialogů mezinárodní srozumitelnost, získal Zlaté glóby ještě za hudbu a pro představitele hlavní mužské role Jeana Dujardina. V oscarových dostizích má políčeno v deseti kategoriích (nejlepší film, režie, scénář, herec v hlavní roli a herečka ve vedlejší roli, kamera, střih, výprava, kostýmy, původní hudba). Situace je to unikátní, protože evropské filmy zpravidla díky svému jazykovému zázemí bodují jen v kategorii neanglicky mluvených snímků. (O ochotě nesoustřeďovat se letos jen na vlastní hnízdo ovšem svědčí i scenáristická nominace pro Asghara Fahradiho za Rozchod Nadera a Simin, což ovšem chápu spíš jako politické gesto směrované ke kinematografii, vystavené totalitním praktikám íránského režimu.)
Jistý podiv u mne vzbuzují nominace melodramatu Alexandra Paynea Děti moje (které vyneslo Zlatý glóbus i představiteli hlavní role Georgi Clooneymuo): oscarové kategorie nejlepší film a režie mají mnohem výraznější kandidáty, vedle Scorseseho i autora Stromu života, režisérského veterána Terrence Malicka. A pokud jde o adaptovaný scénář, připadá mi Payneův filmeček nesouměřitelný s tím, co provedl Johna Logan v Hugovi, George Clooney, Grant Heslov a Beau Willimon ve Dnu zrady, Steven Zaillian, Aaron Sorkin a Stan Chervin v Moneyballu či Bridget O'Connorová a Peter Straughan v thrilleru Jeden musí z kola ven. (Nemluvě třeba o Christopheru Hamptonovi a Cronenbergově Nebezpečné metodě - mimochodem filmu, kterou v nominacích postrádám.)
Také Allenova Půlnoc v Paříži mi přijde se čtyřmi nominacemi kapánek přeceněná, to však není nic proti tomu, co mi v letošních nominacích chybí. Nenajdete tu podstatnější zastoupení thrilleru Davida Finchera Muži, kteří nenávidí ženy v hlavních kategoriích (vedle těch technických má nominaci jen představitelka hlavní ženské role Rooney Maraová). Chybí mi tady samozřejmě - totiž spíš vlastenecky - Alois Nebel, a postrádám i Michaela Fassbendera (i když jsem Stud, kde prý skvěle hraje hlavní roli, ještě neviděla - 16. února ho však uvádí do kin Asociace českých filmových klubů). Nejtrpčí ovoce však letos podle mne konzumuje Steven Spielberg jako režisér Tintinových dobrodružství - nepochybně nejzanedbanějšího titulu celých letošních Oscarů. Spielbergovo drama Válečný kůň , které do českých kin vstoupí 26. února, má sice šest nominací (včetně té nejprestižnější - za nejlepší film roku), vypravěčsky i technicky převratný 3D Tintin však získal jen jedinou - za hudbu pro Johna Williamse. Spielberg, jak se zdá, doplácí i na svou píli, s níž do kin loni vrhl hned dva filmy a roztříštil tak pozornost Akademie. Kromě toho se však možná vrací doba, kdy američtí akademici svému “ambicioznímu dítěti” tak rádi udělovali “výchovné” lekce.
Od slavnostního oscarového ceremoniálu nás dělí víc než měsíc - během něj do kin doputuje řada dalších potenciálně oscarových filmů a můžeme tedy mudrovat, jak to všechno nakonec dopadne. Víc ale budeme vědět až 26. února.
Důvodem, proč Tintin vyhořel, je názor animátorské sekce Akademie, že metoda performance capture nepatří do animovaných filmů. Více zde: http://www.3news.co.nz/Weta-Digitals-theory-behind-Oscars-Tintin-snub/tabid/418/articleID/240646/Default.aspx
OdpovědětVymazat