Není naneštěstí jasné, jestli tato poznámka má kriticky charakterizovat Bínyho, nebo jestli vyjadřuje režisérovo vnitřní přesvědčení. Důležitým rysem Bonů a klidu 2 je totiž populismus: Olmer jako by především přitakával té části české společnosti, která poštěkává, že „za komunismu“ bylo všechno lepší. Mrňavý frajer Bíny v tralaláčku - v agresivním podání Romana Skamene nejživější postava příběhu - je toho důkazem. Potlouká se před staroměstskou restaurací coby naháněč zahraničních turistů, ale zaplétá se se zákonem a musí utéct z Prahy – a s sebou vezme i nezaměstnaného venkovského knihovníka Martina (Jakub Prachař). Čestný naivka, kterého Bíny skryl pod svá chatrná ochranitelská křidélka, tak absolvuje strastiplnou odyseu napříč současnou českou realitou.
Česká realita jako přehlídka stvůr
Česká realita jako přehlídka stvůr
Aby se nové Bony a klid náležitě propojily s původním filmem, putuje Bíny se svým chráněncem po bývalých kamarádech. Komu zeslábla paměť, tomu se připomínají v krátkých retrospektivách-citacích z prvních Bonů. Zestárlé postavy z původního příběhu filmu jsou dnes bohaté a mocné: Bíny a Martin robotují na farmě u zbohatlého Džoua a vedou veřejné záchodky u jeho kamaráda z Leopoldova. Azyl najdou u Richarda, nyní vlivného starosty-kmotra. V luxusním bordelu Richardovy manželky Alice se pak zapletou do obřího podrazu s dotacemi. (Připomínka Olmerových polistopadových „skvostů“ Playgirls.) Přehlídce cynických stvůr se vymyká zestárlá Evička (opět Veronika Jeníková) a původní hrdina Martin, nyní advokát bojující proti nepravostem (handicap Jana Potměšila vnesl do příběhu celou jednu vedlejší dějovou linii).
Ekonomika, politika, policie i soudnictví (ale i žurnalistika) jsou tu skrznaskrz zkorumpované. Žádné „normální postavy“ v tomto panoptiku nenajdete. Synek posazený na kolena ochrnutého Martina je nositelem koncentrovaného kýče - a nový Martin působí jako nejnesympatičtější postava ze všech. Listování v Goethem nemůže zastřít, že Martin 2 je vytvořený a la these, jehož nepochopitelná naivita diskredituje celý intelektuálský stav. Rovnítko mezi označeními „knihomol“ a „idiot“ zvýrazňuje fakt, že se zamiluje do Richardovou lepé dcery, jež ho přivede mezi své kámoše z hnutí Anonymous.
Nechybí ani zmínka o „bukvicích“, xenofobní vtípky o Romech, Havlovo jméno brané nadarmo a dobrácký záběr na holý zadek Romana Skamene. Bony a klid 2 jsou přehlídkou nevkusu a obscenity, a v žánru špatných vtipů jsou učebnicí pokleslosti.
Pokud jde o srovnání s Zdeňkem Troškou, neobstojí: autor Babovřesků přesně ví, co dělá a co chce říct. Olmerův lidský i tvůrčí názor se ovšem ztrácí pod nánosem křečovitých gest – a bohužel i profesionálního neumětelství. I dobří herci působí bezradně, a pokud kamera konečně najde svůj cíl, roztříští kontinuitu na cucky „klipový“ střih.
Vít Olmer jistě udělal svůj film nejlépe, jak umí. Jeho uměleckou „nepřítomnost“ však dobře vyjadřuje několik (bůhvíproč) zdeformovaných záběrů, sledujících svět „očima nikoho“.
P. S. Zapomněla jsem poznamenat, že Bony a klid 2 jsou komedie.
Ekonomika, politika, policie i soudnictví (ale i žurnalistika) jsou tu skrznaskrz zkorumpované. Žádné „normální postavy“ v tomto panoptiku nenajdete. Synek posazený na kolena ochrnutého Martina je nositelem koncentrovaného kýče - a nový Martin působí jako nejnesympatičtější postava ze všech. Listování v Goethem nemůže zastřít, že Martin 2 je vytvořený a la these, jehož nepochopitelná naivita diskredituje celý intelektuálský stav. Rovnítko mezi označeními „knihomol“ a „idiot“ zvýrazňuje fakt, že se zamiluje do Richardovou lepé dcery, jež ho přivede mezi své kámoše z hnutí Anonymous.
Nechybí ani zmínka o „bukvicích“, xenofobní vtípky o Romech, Havlovo jméno brané nadarmo a dobrácký záběr na holý zadek Romana Skamene. Bony a klid 2 jsou přehlídkou nevkusu a obscenity, a v žánru špatných vtipů jsou učebnicí pokleslosti.
Pokud jde o srovnání s Zdeňkem Troškou, neobstojí: autor Babovřesků přesně ví, co dělá a co chce říct. Olmerův lidský i tvůrčí názor se ovšem ztrácí pod nánosem křečovitých gest – a bohužel i profesionálního neumětelství. I dobří herci působí bezradně, a pokud kamera konečně najde svůj cíl, roztříští kontinuitu na cucky „klipový“ střih.
Vít Olmer jistě udělal svůj film nejlépe, jak umí. Jeho uměleckou „nepřítomnost“ však dobře vyjadřuje několik (bůhvíproč) zdeformovaných záběrů, sledujících svět „očima nikoho“.
P. S. Zapomněla jsem poznamenat, že Bony a klid 2 jsou komedie.
Kamera: Karel Fairaizl
Hudba: Ondřej Soukup
Hrají: Jakub Prachař, Roman Skamene, Josef Nedorost, František Švihlík, Jan Potměšil, Gabriela Kratochvílová, Veronika Jeníková, Eva Zubíčková
Premiéra: 22. 5. 2014
Hrají: Jakub Prachař, Roman Skamene, Josef Nedorost, František Švihlík, Jan Potměšil, Gabriela Kratochvílová, Veronika Jeníková, Eva Zubíčková
Premiéra: 22. 5. 2014
/Tohle je delší verze textu, který jsem napsala do Hospodářských novin. Za možnost uveřejnit ho i zde redakci děkuji./
Žádné komentáře:
Okomentovat