Cesta ven: z deště pod okap

Petr Václav patřil po roce 1989 k nejtalentovanějším českým filmařům nastupující generace. Potvrdil to jak jeho vynikající studentský dokument Paní Le Murie, tak celovečerní drama Marian (1996). Následující Václavovo dílo - psychologický snímek Paralelní světy (2001) - ovšem působilo na diváky až příliš subtilně.

Po třináctileté pauze se autor, který žije a pracuje jako dokumentarista převážně ve Francii, vrací k celovečerní hrané režii. Cesta ven navazuje na Mariana, a to nejen tím, že se v ní v menší roli objeví jeho zestárlý protagonista Milan Cifra. Také nový Václavův film v syrově realistickém klíči vypovídá o neutěšené situaci Romů ve většinové české společnosti. Místo chlapce hledajícího porozumění a lásku ovšem Václav staví do středu vyprávění mladou romskou ženu z Ostravy, která se marně pokouší najít slušnou existenci. Sociální systém je ovšem jakoby schválně nastavený tak, aby se do něj Žaneta „nevešla“: po mateřské dovolené hledá práci, ve které by mohla získat praxi - tu však nedostane bez praxe. Lékař jí navíc vysvětlí, že její genetická výbava a rodinná anamnéza ji odsuzují k tomu, aby skončila jako společenský odpad...

Přirozeně inteligentní, šikovná a citlivá žena se pokouší vymanit se ze sítě předsudků a „předurčenosti“. Nemá však naději ani proti většinové společnosti - ani proti svému režisérovi, který se rozhodl vtěsnat ji do svého příběhu natočeného a la these. Osudem sympaticky energické hrdinky (vynikajícím způsobem ztvárněná neherečkou Klaudií Dudovou) je tak fungovat v příběhu, v němž musí být programově bez šance. To ovšem neznamená, že Žanetě nedržíte od začátku do konce palce. Postavy kolem ní - přítel David, kamarádka Andrea, sestra Kukačka či nezaměstnaný otec - mají každá svou pravdu, nakonec je to však jen Žaneta, kdo neselže a dokáže sám sobě pomoci. Což je smutné a realistické zjištění - současně to však dává vzniknout jedné z nejobdivuhodnějších  ženských postav, jaké se v posledních desetiletích v českém filmu zrodily.    

Václavův film se nicméně důsledně vyhýbá zevšeobecňování, což je velmi příjemné: ne všichni gádžové se k Žanetě staví odmítavě, ne všichni Romové jsou hodni naší empatie. Obě strany nicméně podléhají pohodlnosti a stereotypům, uchylují se ze své cesty a od svých předsevzetí, zrazují své city tváří v tvář překážkám...    

Film Petra Václava je komorní, působivou výpovědí, která patrně dokáže - spíš než potenciální diváky z řad Romů, o kterých vypovídá - oslovit publikum v artové a festivalové sféře. Prvním úspěchem Cesty ven bylo uvedení na letošním MFF v Cannes.

Cesta ven
ČR 2014, 103 minut
Scénář a režie: Petr Václav
Kamera: Štěpán Kučera

Hudba: Max Richter
Hrají: Klaudia Dudová (Žaneta), David Ištok (David), Mária Ferencová- Zajacová (Andrea), Milan Cifra (Marian), Natálie Hlaváčová,
Premiéra: 29. 5. 2014

(Tohle je prodloužená verze textu, který jsem napsala pro čtrnáctideník Metropolis Live. Za možnost uveřejnit ho i zde redakci děkuji.)