Evropská unie a Krychle Zdeňka Smetany

Na letošním Anifilmu (kam jsem byla laskavostí pořadatelů pozvaná) získal Cenu za celoživotní dílo režisér a výtvarník Zdeněk Smetana. Za osmaosmdesátiletého tvůrce přijala cenu jeho dcera a nám divákům se dostalo - mimo jiné - i projekce režisérova krátkého filmu Krychle. Jak praví popisek, pětiminutový filmeček z roku 1979 je "mistrně realizovaná moralita na téma sebezáhubného schematického myšlení a konání". Protože jsem Krychli na internetu nenašla, abych vám na ni nabídla odkaz (pokud nějaký funkční najdete, tak mi ho, prosím, pošlete) - takže stručně o obsahu: v lakonické, kreslené anekdotce jde o dobře situovaného architekta, který tak dlouho přemýšlí, až vymyslí ultraúsporný "byt", do nějž se dá nacpat celá rodina i se psem.

Krychle je dobovou kritikou panelákových králíkáren, díky hudebnímu doprovodu však nyní získala úplně nový význam. Zní v ní totiž Óda na radost (jistě ironicky), kterou si v roce 1985 vybrala Evropská unie jako svou hymnu. Smetanův film proto dnes může na diváka "bez paměti"působit jako kritiku unijní byrokracie.

Protože už u nás v Čechách máme odhlasováno, můžeme si i zazpívat.