X-Men: Budoucí minulost: Superhrdinové opravují přítomnost

Cestování časem patří v žánru sci-fi k oblíbeným vypravěčským figurám. Nic není snadnějšího než vrátit se do minulosti - a s použitím současných vědomostí ovlivnit klíčovou událost, která je příčinou současného neutěšeného stavu. Ve snímku, který právě přichází do kin pod výmluvným názvem X-Men: Budoucí minulost, ovšem parta superhrdinů nemá lidumilné ambice zardousit Hitlera v kolébce a zabránit tak druhé světové válce. Chce zachránit svůj mutantský druh, což ovšem – jak bývá v takto pojatých příbězích časté - ve výsledku znamená spásu celého našeho známého světa.

Někdy po roce 2020 se naše civilizace ocitne na prahu zániku – a vinu na tom má vražda jistého Bolivara Traska. V rámci paralelní historie totiž trpasličího vědce v lednu 1973 v Paříži zastřelila mutantka Mystique. Což odstartovalo vojenský program, na jehož konci stojí nová, agresivní rasa biorobotů – Sentinelů, která se vymkne kontrole. Zbylí mutanti se rozhodnou vyslat z roku 2023 do minulosti nezničitelného Logana/Wolwerina, aby Mystique zadržel a změnil tok času. A pokud tomu teď vůbec, ale vůbec nerozumíte, není divu. 

Jestliže ovšem přijmete pravidla hry, máte před sebou hříčku s hlubším smyslem: příběhy o „opravě času“ se totiž opírají o proměnlivé řetězce příčinných souvislostí – a učí nás uvažovat a kořenech a následcích našich skutků. Série X-Men líčí paralelní historii, v níž se hrstka zmutovaných spoluobčanů pokouší přežít a získat lidská práva v xenofobním prostředí 20. století. Pokud vás pobaví, že X-Meni byli zapletení i do vraždy J. F. Kennedyho a do podpisu mírových smluv o ukončení války ve Vietnamu – a potkali se i s prezidentem Nixonem - můžete film Bryana Singera chápat jako vtipný žánrový komentář k realitě.

Tato navenek dětinská a od skutečnosti odtržená zábava navíc představuje docela náročnou výzvu. Kromě americké historie 60. a 70. let totiž potřebujete slušně znát i X-menský fikční svět. Hlavní potíž při tom není ani tak ve faktu, že film těží z comicsu společnosti Marvel, který vychází už víc než půlstoletí. Jde především o to, že Budoucí minulost je už sedmým dílem filmové série, jejíž první část vznikla před čtrnácti lety.

Znovu a jinak

Filmové tasemnice patří mezi nejvíc opečované hollywoodské produkty. Není divu – třeba právě série X-dosud do pokladen kin přinesla celosvětově 2,3 miliardy dolarů. Udržet sérii při životě v prostředí fixovaném na stále nové atrakce ovšem vyžaduje i něco tak radikálního, jako občasný restart. Ten bývá spojený s návratem do minulosti postav a nahrazením původních představitelů mladšími (a tedy divácky atraktivnějšími) herci. Právě to udělal minulý díl X-Menů s podtitulem První třída (2011), na který Budoucí minulost těsně navazuje.

Nový příběh spojuje dvě časové roviny – rok 1973 a roky 2023 - a poskytuje dobrou záminku ke kumulaci zápletky i kvalitních herců. Diváci si totiž mohou užít jak Patricka Stewarta a Iana McKellena v rolích zestárlých mutantských šéfů, tak Jamese McAvoye a Michaela Fassbendera, hrajících jejich mladší verze. Spolehlivou oporou zůstává i Hugh Jackman v roli sarkastického rosomáčího mutanta Wolwerinea. 

Kvality Budoucí minulosti se ovšem odvíjejí hlavně od osobnosti Bryana Singera. Filmař, který natočil i první dva díly série, nyní obhajuje pověst nejzajímavějšího X-menského režiséra. Navzdory „pouťovým“ atributům jsou postavy v jeho podání životnými a vnitřně složitými hrdiny a vstupují do komplikovaných a nejednoznačných vztahů. Kritika „mutantofobie“ pak směřuje ke konstatování, že každá striktně nastavená hranice mezi přijatelným a nepřijatelným ohrožuje bytostnou - „genetickou“ - podstatu většinové společnosti.

Není divu, že X-menský comics vznikl právě v 60. letech jako výraz liberálních myšlenkových proudů v USA. A je jen logické, že Budoucí minulost hledá kořeny všeho zla právě na počátku 70. let. Střet generace „květinových dětí“ s realitou reprezentovanou válkou ve Vietnamu a aférou Watergate může zjevně stále ještě fungovat jako varovné modelové trauma západního světa. 

Do hřmotného akčního spektáklu založeného na digitálních tricích by se to všechno samozřejmě nepovedlo nacpat. Filmy typu Spider Mana tak nový X-menský film příliš nepřipomíná. I nezapomenutelná scéna s (až „taneční“) akcí vnímanou z pohledu „bleskurychlého“ mutanta Quicksilvera dokazuje, že Budoucí minulost je založena na vnitřně zajímavém scénáři, hereckých výkonech a fajnových jemnostech Singerovy režie.

V rámci radikální opravy minulosti jde ovšem film hodně daleko: nespokojuje se s tím, že posune paralelní tok času směrem k naší známé verzi. Zruší navíc úplně i řadu osobních traumat jednotlivých hrdinů, na jejichž pečlivém líčení byly založeny předchozí díly. Takové razantní vymazání divácké paměti je neobvyklé a znepokojivé. Jedno je však skoro jisté: další část, plánovaná na rok 2016, může začít s čistým stolem, nekontaminovaným žádným včerejším včerejškem.

/Tenhe text jsem napsala pro čtenáře Lidových novin s představou, že mezi nimi bude dost těch, kteří o X-Menech nikdy neslyšeli./ 

X-Men: Days of Future Past
USA 2014, 132 minut
Režie: Bryan Singer
Scénář: Simon Kinberg
Kamera: Newton Thomas Sigel

Hudba: John Ottman

Hrají: Hugh Jackman (Logan/Wolwerine), James McAvoy (Xavier - 1973), Michael Fassbender (Magneto - 1973), Patrick Stewart (Xavier - 2023), Ian McKellen (Magneto - 2023), Peter Dinklage (Bolívar Trask), Ellen Pageová Kitty Pride), Jennifer Lawrenceová (Raven/Mystique)

Premiéra: 22. 5. 2014