
V letech 1929 - 1931 připravil "Vampýr z Düsseldorfu" Peter Kürten o život osm lidí. Nejrůznějšími způsoby mučil a znásilňoval nejprve zvířata, potom hlavně ženy a malá děvčátka. Nejvíc se mu to prý před dvaceti lety líbilo s desetiletou Christine Kleinovou, kterou zavraždil a zneuctil v její postýlce a pak označil za svou první lásku. Alespoň tak to zločinec vypráví svému mladému obhájci Justovi Wehnerovi poté, co se dobrovolně vzdal policii a čeká ve vězení na soudní proces. Mladý právník chce dokázat, že Kürten je šílený a neměl by být popraven (po čemž touží zástupci spravedlnosti i zděšená veřejnost), ale umístěn do ústavu pro duševně choré. Inteligentní, manipulátorský sadistický vrah mladíka chladnokrevně zatahuje stále hlouběji do své temné minulosti a chystá mu nejrůznější překpavení - a znepokojivé je i setkání s Kürtenovou trpitelskou manželkou Marií, která skálopevně věří v mužovu nevinu...
Kde je tedy hranice mezi normálností, zvráceností a spasitelstvím? Vytváří opravdu výchova a společnost z nevinných asociální monstra? Mají se váš tatínek s maminkou opravdu rádi, nebo jen toužíte, aby to tak bylo?
Pokud jste zvědaví, jaký je Kürtenův plán, jak setkání se srdcem temnoty zamává s idealistickým advokátem (jehož jméno - Justus - znamená spravedlivý) a co udělá pravda o zavražděných obětech s nebohou Marií, vyražte do kina. Spíš než masivní reklamní kampaň (z níž nejvíc vyčnívá dynamický trailer) vás na Normal možná přilákají velmi rozdílné názory a pocity, které nový film Julia Ševčíka (Restart) vzbuzuje (zatím jen namátkou z okruhu bývalé Cinemy - Kamilu Filovi se líbilo velmi, a jistě to brzy popíše i v recenzi na aktualne.cz, zatímco Jardovi Sedláčkovi, Ondrovi Vosmíkovi a Františku Fukovi se to prý naopak nelíbilo vůbec. Iva Hejlíčková byla včera v kině na premiéře stejně jako já, takže ta se jistě také vyjádří).

Normal je ovšem film zcela bez humoru a nadsázky - a samozřejmě pracuje efektně s tím, že v "torture porno" se nemučí jen zvířátka a lidé, ale současně také divák. A ten domácí, český vůbec není zvyklý na to, aby se díval na znásilňování postavy, kterou hraje Dagmar Veškrnová-Havlová či na mučení chudáka českého fouska zlým antouškem (byť se obojí odehrává v Německu v roce 1931). Pokud jde o brutalitu, pracuje s ní Ševčík samozřejmě s výrazně větším odstupem než autoři Texaského masakru motorovou pilou. V porovnání s americkými horory odpor diváka stupňuje v obraze spíš dobře cílenými drobnostmi, zato však dává prostor jeho představivosti, stimulované Kürtenovými promluvami a roztáčené nikoli v dynamickém, klipovém hollywoodském stylu, ale v nevyvážené "artové" arytmii (v subjektivní délce projekce 100minutového snímku jsem byla někde u mučivých, nekonečných tří hodin).

Pocit šoku a koncentrovaného hnusu, kombinovaný s "významůplným" stylem, se tu navozuje díky znamenitým profesionálům v týmu (kameraman, střihač, výtvarný design tónovaného obrazu, skvělí zvukaři). Oceňuji i to, že Normal - na rozdíl od jiných, rovněž výrazně stylizovaných českých filmů - si podřizuje herce a nenutí je působit trapně (s občasnou výjimkou šestapadesátileté Veškrnové-Havlové, jejíž důvěryhodnost v roli krásné, trpitelské femme fatale snižují snahy autorů náležitě ji omladit). Potud je Normal na domácí poměry nadprůměrně zajímavou podívanou.

Temný masiv věznice působí jako Kafkovský Zámek, kam si naivka Justus chodí po poučení o zlu, na kombiné operně trpící Marie se promítají tváře obětí a najednou tady máme scény, nad kterými by si potěšeně zazvracel i sám David Lynch - dekadentní zpěvačka pěje v bordelu, kde se paralelně souloží v oddělených kójích (konečně trocha rytmu v rámci mrtvolně uvadajícího tempa vyprávění), spolu s kamerou "projedete" skrz stigma v dlani a ocitáte se v přesvětleném prostoru Kürtenovy vize... Zároveň se na vás valí "supervýznamné", závažně dunící věty, které postavy nemohou proslovit jen jedno, ale raději aspoň dvakrát, třikrát. (Tady asi vystrkuje růžky i původní divadelní předloha skotského autora Anthonyho Neilsona, kterou tvůrci snímku poměrně důsledně vytěsnili z informací o inspiracích scénáře).
Odvažte se prohlásit, že hrdina je hnusný hajzl a zaslouží smrt: společnost nesoudí nebezpečného sériového zabijáka, ale sama sebe, protože si přece takové vrahy sama vytváří! Z původních neviňátek vznikají ve společnosti zrůdy, a abyste si v zamyšlení ukousali nehty, máme za dveřmi vyprávění nacismus a druhou světovou, kdy přece tisíce a miliony lidí dělaly ošklivé věci. Nejsou ony ty Kürtenovy zločiny vlastně jen drobné a hodné odpuštění - a neměli bychom je vnímat spíš tak nějak výchovně?

Když jsem se snažila pochopit, co režisér vlastně svým filmem míní (protože tady jde o cosi jako autorskou práci), najednou jsem se ocitla v nejistotě. Nic aktuálního a živého jsem si tady nenašla: Normal je působivý, "krásně" vypadající film, vzbuzující ve mně pocit rozpačitého hnusu. Má potíže s vnitřním rytmem i s tím něco sám za sebe cítit. A za obrazy, v obrazech, je pro mne jen prázdnota starých klišé, která už nikam nevedou. Samozřejmě je to můj problém: velmi podobný jsem měla naposled se Speed Racerem, jehož převratnost mi také unikla. Ten byl ovšem ale pěkně rytmický a vesele barevný a hrdina v něm na mne neřval, jaká rozkoš pro něj byla znásilňovat podřezávané prase.
P.S. Skutečný

Normal
ČR / Makedonie 2009, 100 min.
Scénář a režie: Julius Ševčík (podle námětu divadelní hry Anthonyho Neilsona)
Kamera: Antonio Riestra
Hudba: Jan P. Muchow, Goran Trajkoski
Hrají: Milan Kňažko (Peter Kürten), Pavel Gajdoš (Justus Wehner), Dagmar Veškrnová-Havlová (Marie), Zuzana Kajnarová (služebná), Jan Vlasák (Wenge), Miroslav Táborský (Klein), Pavel Kikinčuk
http://www.normalfilm.cz/
Žádné komentáře:
Okomentovat