Normal

Psychologický thriller Julia Ševčíka: Mezi Hannibalem a Umučením Krista

V letech 1929 - 1931 připravil "Vampýr z Düsseldorfu" Peter Kürten o život osm lidí. Nejrůznějšími způsoby mučil a znásilňoval nejprve zvířata, potom hlavně ženy a malá děvčátka. Nejvíc se mu to prý před dvaceti lety líbilo s desetiletou Christine Kleinovou, kterou zavraždil a zneuctil v její postýlce a pak označil za svou první lásku. Alespoň tak to zločinec vypráví svému mladému obhájci Justovi Wehnerovi poté, co se dobrovolně vzdal policii a čeká ve vězení na soudní proces. Mladý právník chce dokázat, že Kürten je šílený a neměl by být popraven (po čemž touží zástupci spravedlnosti i zděšená veřejnost), ale umístěn do ústavu pro duševně choré. Inteligentní, manipulátorský sadistický vrah mladíka chladnokrevně zatahuje stále hlouběji do své temné minulosti a chystá mu nejrůznější překpavení - a znepokojivé je i setkání s Kürtenovou trpitelskou manželkou Marií, která skálopevně věří v mužovu nevinu...
Kde je tedy hranice mezi normálností, zvráceností a spasitelstvím? Vytváří opravdu výchova a společnost z nevinných asociální monstra? Mají se váš tatínek s maminkou opravdu rádi, nebo jen toužíte, aby to tak bylo?

Pokud jste zvědaví, jaký je Kürtenův plán, jak setkání se srdcem temnoty zamává s idealistickým advokátem (jehož jméno - Justus - znamená spravedlivý) a co udělá pravda o zavražděných obětech s nebohou Marií, vyražte do kina. Spíš než masivní reklamní kampaň (z níž nejvíc vyčnívá dynamický trailer) vás na Normal možná přilákají velmi rozdílné názory a pocity, které nový film Julia Ševčíka (Restart) vzbuzuje (zatím jen namátkou z okruhu bývalé Cinemy - Kamilu Filovi se líbilo velmi, a jistě to brzy popíše i v recenzi na aktualne.cz, zatímco Jardovi Sedláčkovi, Ondrovi Vosmíkovi a Františku Fukovi se to prý naopak nelíbilo vůbec. Iva Hejlíčková byla včera v kině na premiéře stejně jako já, takže ta se jistě také vyjádří).

Já jsem názorem Kamilovi dost vzdálena. Netvrdím, že neobdivuji vypjatě manýristický a v českých končinách unikátní způsob, jakým je film natočený (samozřejmě budete myslet na Herzova Spalovače mrtvol - také proto, jak Normal využívá schématu "soukromý příběh monstra vyústí do historického příběhu nástupu nacismu"). Samozřejmě nepřehlížím vlivy francouzského poetismu a německého expresionismu (Kürtenův příběh inspiroval M Fritze Langa), ale také vidím, jak pěkně se Ševčík zahleděl do filmů o kanibalovi Lecterovi (hlavně při prezentaci Milana Kňažka v hlavní roli). Normal je pro mne zajímavý i v téhle souvislosti, protože Hannibala Ridleyho Scotta si cením pro způsob, jakým dovádí stylistiku torture porno na hranici rozkošně cynické sebeparodie.

Normal je ovšem film zcela bez humoru a nadsázky - a samozřejmě pracuje efektně s tím, že v "torture porno" se nemučí jen zvířátka a lidé, ale současně také divák. A ten domácí, český vůbec není zvyklý na to, aby se díval na znásilňování postavy, kterou hraje Dagmar Veškrnová-Havlová či na mučení chudáka českého fouska zlým antouškem (byť se obojí odehrává v Německu v roce 1931). Pokud jde o brutalitu, pracuje s ní Ševčík samozřejmě s výrazně větším odstupem než autoři Texaského masakru motorovou pilou. V porovnání s americkými horory odpor diváka stupňuje v obraze spíš dobře cílenými drobnostmi, zato však dává prostor jeho představivosti, stimulované Kürtenovými promluvami a roztáčené nikoli v dynamickém, klipovém hollywoodském stylu, ale v nevyvážené "artové" arytmii (v subjektivní délce projekce 100minutového snímku jsem byla někde u mučivých, nekonečných tří hodin).

Pokud má tedy Normal něco společného s americkým torture porno, rozhodně to není žánr - jde totiž o hybrida, který nejrůznější prvky s efektní hysterií využívá ve jménu "umělecké" kinematografie.

Pocit šoku a koncentrovaného hnusu, kombinovaný s "významůplným" stylem, se tu navozuje díky znamenitým profesionálům v týmu (kameraman, střihač, výtvarný design tónovaného obrazu, skvělí zvukaři). Oceňuji i to, že Normal - na rozdíl od jiných, rovněž výrazně stylizovaných českých filmů - si podřizuje herce a nenutí je působit trapně (s občasnou výjimkou šestapadesátileté Veškrnové-Havlové, jejíž důvěryhodnost v roli krásné, trpitelské femme fatale snižují snahy autorů náležitě ji omladit). Potud je Normal na domácí poměry nadprůměrně zajímavou podívanou.

V jeden z nejnepříjemnějších filmů, nad kterými jsem v posledních letech vyjádřila rozhořčení, ho mění skutečnost, že nejde o pouhý žánrový snímek, ale (abych vylepšila výraz svého oblíbeného Davida Edelsteina) art torture porno - tedy o snímek mučící diváka odpornostmi a brání mu odporovat a vzpouzet se, protože vše zastřešuje "ušlechtilými" myšlenkami a "uměleckými" prvky. Normal je přehlídkou totální vnitřní rozpojenosti a izolace - a jak najít útočiště u postav, které se cítí jako rybky ve vodě ve vzájemně stupňovaném utrpení a vypjatém masochismu ve stylu mnou velmi neoblíbeného Gibsonova Umučení Krista (jemuž Normal ještě přibližuje použitá křesťanbská symbolika - trpící Marie, motiv stigmatu, elitářské řeči o vině a vykoupení, nestvůrný a nechápající dav lidu a soudců).

Temný masiv věznice působí jako Kafkovský Zámek, kam si naivka Justus chodí po poučení o zlu, na kombiné operně trpící Marie se promítají tváře obětí a najednou tady máme scény, nad kterými by si potěšeně zazvracel i sám David Lynch - dekadentní zpěvačka pěje v bordelu, kde se paralelně souloží v oddělených kójích (konečně trocha rytmu v rámci mrtvolně uvadajícího tempa vyprávění), spolu s kamerou "projedete" skrz stigma v dlani a ocitáte se v přesvětleném prostoru Kürtenovy vize... Zároveň se na vás valí "supervýznamné", závažně dunící věty, které postavy nemohou proslovit jen jedno, ale raději aspoň dvakrát, třikrát. (Tady asi vystrkuje růžky i původní divadelní předloha skotského autora Anthonyho Neilsona, kterou tvůrci snímku poměrně důsledně vytěsnili z informací o inspiracích scénáře).

Odvažte se prohlásit, že hrdina je hnusný hajzl a zaslouží smrt: společnost nesoudí nebezpečného sériového zabijáka, ale sama sebe, protože si přece takové vrahy sama vytváří! Z původních neviňátek vznikají ve společnosti zrůdy, a abyste si v zamyšlení ukousali nehty, máme za dveřmi vyprávění nacismus a druhou světovou, kdy přece tisíce a miliony lidí dělaly ošklivé věci. Nejsou ony ty Kürtenovy zločiny vlastně jen drobné a hodné odpuštění - a neměli bychom je vnímat spíš tak nějak výchovně? Kolektivní vina má pro mne v sobě cosi alibistického... Ještě, že alespoň ten Justus odjede kamsi za svou milovanou Evou, se kterou se pak očistí kdesi na břehu mořském coby novodobý Adam (cítíte ty konotace? nic v tomto filmu není náhodné!). Jenže ani s Justem, ani s kýmkoli jiným se zde ztotožnit nelze: z lidské zrůdy je najednou cosi jako oběť, kterou zároveň nemůžete litovat. Divák si ale zřejmě stejně má připadat jaksi hloupě, zdeptaně a provinile - obětí je ovšem v téhle chytré a efektně manipulátorské podívané právě jen on.

Když jsem se snažila pochopit, co režisér vlastně svým filmem míní (protože tady jde o cosi jako autorskou práci), najednou jsem se ocitla v nejistotě. Nic aktuálního a živého jsem si tady nenašla: Normal je působivý, "krásně" vypadající film, vzbuzující ve mně pocit rozpačitého hnusu. Má potíže s vnitřním rytmem i s tím něco sám za sebe cítit. A za obrazy, v obrazech, je pro mne jen prázdnota starých klišé, která už nikam nevedou. Samozřejmě je to můj problém: velmi podobný jsem měla naposled se Speed Racerem, jehož převratnost mi také unikla. Ten byl ovšem ale pěkně rytmický a vesele barevný a hrdina v něm na mne neřval, jaká rozkoš pro něj byla znásilňovat podřezávané prase.

P.S. Skutečný Kürten vypadal spíš jako nějaký německý strejc - kdyby ale Ševčík dal Kňažkovi také ten hitlerovský knírek, vypadalo by to ve filmu už jako moc velký návod k interpretaci.

Normal
ČR / Makedonie 2009, 100 min.
Scénář a režie: Julius Ševčík (podle námětu divadelní hry Anthonyho Neilsona)
Kamera: Antonio Riestra
Hudba: Jan P. Muchow, Goran Trajkoski
Hrají: Milan Kňažko (Peter Kürten), Pavel Gajdoš (Justus Wehner), Dagmar Veškrnová-Havlová (Marie), Zuzana Kajnarová (služebná), Jan Vlasák (Wenge), Miroslav Táborský (Klein), Pavel Kikinčuk

http://www.normalfilm.cz/