Souboj blondýnek: Bridget Jonesová vs. Elle Woodsová

Zrovna píšu do připravované knížky profil Reese Witherspoonové a narazila jsem na zajímavé malé téma - totiž na "souboj" Deníku Bridget Jonesové a Pravé blondýnky. Došlo k němu v létě 2001, kdy romantická komedie s Witherspoonovou v hlavní roli coby letní blockbuster roku nečekaně převálcovala Shreka i Zlatíčka pro každého - a finančně pokořila i Deník Bridget Jonesové s Renée Zellwegerovou v titulní roli, který byl do kin uveden na jaře. Pravá blondýnka byla vtipným režijním debutem Roberta Luketice, rodáka z australského Sydney, a inspirovala se knížkou Amandy Brownové (prý částečně autobiografickou). Deník byl osvěžujícím režijním debutem Angličanky Sharon Maguireové a vznikl podle předlohy poněkud staršího data - knížky Helen Fieldingové z roku 1996. 

Blondýnka na Bridget z divákova pohledu hbitě zareagovala: když Elle Woodsová dostane od svého nadutého přítele Warnera kopačky, protože je podle jeho názoru příliš hloupá na manželku budoucího senátora, lehne si do postele a cpe se u televize bonbóny. To, co Angličance Bridget vydrží celý film (a ještě jeho pokračování), spláchne Američanka Elle během jediné scény, načež se rozhodne bídákovi Warnerovi dokázat, zač je toho loket - totiž že vůbec není blbou blondýnou a studium práv na Harvardu zvládne stejně dobře (nebo spíš lépe), než on. (Scénu, v níž se Elle ocitne na večírku jako jediná v kostýmu, navíc zajíčka z Playboye, můžeme považovat rovnou za citát z Bridget.)

Pravou blondýnku můžeme vnímat jako vědomou a dost zajímavou hollywoodskou odpověď na Deník Bridget Jonesové. Je celkem přirozené, že udělovači cen reagovali vstřícněji na "realističtější" výkon Zellwegerové (oscarová nominace) než na neméně zajímavý, ale ironicky stylizovaný výkon Witherspoonové (nominace na Zlatý glóbus). A stejně přirozené je, že diváci přijali vstřícněji než příběh Popelky Bridget (který ovšem byl také kasovně mimořádně úspěšný!) právě Blondýnku, která kombinuje hned dva zdánlivě nespojitelné prvky amerického snu: postavu pohrdané Popelky, která zazáří na plese a získá srdce milovaného prince, a důvěru v postavu vůdce, který spojuje charisma „vyvoleného“ se zemitostí a vkusem outsidera. Snímek s Witherspoonovou uspěl na trhu vzhledem ke snadné čitelnosti svého modelu lépe. Jeho pokračování, které vzniklo o dva roky později v režiii Charlese Hermana-Wurmfelda, bylo navíc o něco chytřejší než pokračování Deníku Bridget Jonesové. (I když ne o moc.)

Witherspoonová mimochodem produkčně nezaštítila jen druhou Blondýnku, ale vypravila v roce 2009 do světa- pámbu nás netrestej - i volné pokračování obou svých plavovlasých hitů: hrdinkami teenagerovské taškařice nazvané Legally Blondes jsou ovšem britské sestřenice-dvojčata Elle Woodsové, která přijíždějí studovat do USA (původní představitelka tady ovšem už nehraje).