Varské plány: první dva dny

Tak, a mám vybráno - respektive jsem dokončila svůj základní plán karlovarského diváka, který by byl k ničemu, kdyby se průběžně neměnil a nerozvracel a nakonec třeba úplně nepopřel. Chtěla bych vidět člověka, který by podle svého plánu jel od prvního dne festivalu do posledního... Festivalový návštěvník - a to za ty roky, co do Varů jezdím, z vlastní zkušenosti vím - je nejspíš hříčkou nejrůznějších nálad, náhod, osudových šťouchanců, nečekaných setkání po letech nebo po pěti minutách i povětrnostních změn. A samozřejmě prohlubující se únavy. Proto můj plán působí zatím střídmě - je to pouhá holá kostra, na kterou se rychle nabalí pracovní i nepracovní schůzky, tiskovky, potřeba někdy taky jíst a nutnost udržovat nad hranicí minima hladinu nejrůznějších tekutin v těle. A spát, samozřejmě.

Dostala jsem laskavé pozvání na celou dobu festivalu, které hodlám využít. Nebudu až na výjimky moc chodit na filmy, které znám - buď z dřívějška, nebo proto, že jsem je musela vidět kvůli psaní textů do katalogu, nebo že jsem je zkoukla v rámci ne/doporučení jako poradkyně programového oddělení.

Takže co budu dělat v pátek 2. 7.?  To je snadné - přijedu, zahnízdím se a pak budu doufat, že dostanu pozvánku na oficiální zahájení spojené s projekcí filmu Crazy Heart - snímek je prý celkem standardní, ale stojí za to kvůli Jeffu Bridgesovi, jenž si rolí zdevastovanéhocountryového písničkáře vykoledoval řadu cen. Pokud pozvánku nedostanu, přijde na řadu záložní plán 9 z vesmíru, zatím neznámého charakteru. Ale ať to v pátek dopadne jakkoli, v sobotu 3. 7. budu ještě plná nadšení a sil - a budu k tomu mít pádné důvody: v 11.30 nový film mého oblíbeného Neila Jordana Ondine s Colinem Farrellem a pak restaurovaná kopie Červených střevíčků, kterou začne série předpokládaně vřelých, každodenních  setkání v 11.30 ve Velkém sále na Poctě Michaelu Powellovi a Emericu Pressburgerovi. (Pokud jde o Střevíčky - bože, miluju trichromní Technicolor a chci se za něj provdat.) Zbytek sobotního dne je zatím ve hvězdách - budu váhat, jestli bych si neměla užít Svěrákova Kukyho - jeden ze dvou českých filmů v hlavní soutěži - na obřím plátně Velkého sálu, či vyrazit na nový film Claire Denisové Sama v Africe (už kvůli Isabelle Huppertové) nebo se pokusit z někoho ze vědoucích známých vyloudit, co že to bude v jedenáct večer za "Překvapení".