Varské plány: na úterý 6. července

Co se týče mých plánů na zmíněný festivalový den, vím jistě kupříkladu to, že nepůjdu na Albánce a na Libanon, protože jsem je už viděla v rámci psaní textů do katalogu a nijak je netoužím spatřit znovu (o Libanonu ještě napíšu víc, až ho budete mít taky v oku - je to tak trochu otázka do diskuze). Ale budu naopak pílit na Otázku života a smrti, protože žánrové komedie o zásvětním životě mne baví (je docela pěknou shodou okolností, že o dva dny později - 8. 7. ve 21.00 - hraje ČT 2 Křídla slávy Otokara Votočka s mladým Colinem Firthem). A dílko, kterého se dopustili v roce 1946 společnou mistrovskou rukou Michael Powell a Emeric Pressburger, navíc slibuje na obřím plátně Velkého sálu podívanou na techniocolorové triky na svou dobu zcela nebývalé. Stejně nezbytné bude zaskočit potom na dokument o muži, který se na tom zázraku bezprostředně podílel - Kameraman: Život a dílo Jacka Cardiffa. 

Vy to ale možná neuděláte, protože byste pak nestihli v 17 hodin ve Velkém sále projekci mimořádně příjemného soutěžního snímku Jsou věci, které nevíš - íránskou variaci na Scorseseho Taxikáře v režii debutanta Fardina Saheba Zamaniho. Nevím ovšem, jak bude na poněkud unavené festivalové publikum fungovat podívaná plná významuplného mlčení a jemné nedořečenosti, jejímž hrdinou je depresivní noční taxikář projíždějící "špinavými ulicemi" nočního Teheránu... Mně se rozhodně líbila bezvýhradně, nejvíc z letošní íránské produkce, kterou jsem v rámci výběru varských titulů  viděla. Takže si pěkně prosím naplánujte před filmem silnou černou kávu (ale úplně černou...).

A večer nejspíš nepůjdu na Chloe Atoma Egoyana (má dost divné recenze), ale konečně si dopřeju Iluzionistu, nový animovaný film Sylvaina Chometa (Trio z Bellevile), jehož hrdinou je postava oblíbeného, smutného, leč neúmorně poetického hrdiny Jacquese Tatiho - pana Hulota. V krásném prostředí karlovarského divadla by to mohla být příjemná podívaná na druhou.