Poslední Shrek: Zvonec a konec

Hlavní dobrá zpráva v souvislosti se čtvrtým příběhem zeleného zlobra je, že se ani po nepříliš povedeném Shrekovi Třetím nemusíte bát směřovat do kina: režisér Mike Mitchell je celkem solidní řemeslník a za zády mu stojí tým, který se na Shrekových dobrodružstvích profesionálně vypracoval během uplynulého desetiletí a nepřestal mít titulního hrdinu rád. 

Shrek tentokrát opravdu potřebuje, aby ho někdo rád měl, protože utrpěl krizi středního věku a nudí ho stereotypní, šťastný rodinný život s manželkou Fionou a třemi zlobřaty v milované bažině. Protože touží po starých zlatých časech, kdy se ho všichni báli, podepíše bez rozmýšlení značně nevýhodnou smlouvu, ve které se se zloduchem Rampelníkem domnívá vyměnit jeden den vysněné zlobří svobody za jeden den ze své uplynulé existence. Protože zlomyslný skřet si vybere den, kdy se Shrek narodil, zbývá hrdinovi na světě právě už jen čtyřiadvacet hodin, které musí navíc strávit v alternativním Království za sedmerými horami. To starý dobrý známý svět moc nepřipomíná. Vládne mu právě Rumpelník s podporou zlých čarodějnic, Shrek se v něm nikdy nenarodil a nikdo ho tu nezná - včetně Oslíka, Kocoura v botách a dokonce i Fiony, která je vůdkyní zlobřího odbojového hnutí. Zachránit všechno může jen polibek z lásky, ale jak má Shrek k něžnému citu přimět novou, feministicky zahořklou Fionu, která tvrdla v dračí věži (viz první díl) tak dlouho, že se nakonec musela zachránit sama? Ještě štěstí, že Shrek je na rozdíl od ostatních postav stále tentýž... 

Zatímco předchozí díly se ubíraly tradiční cestou zmnožování známých prvků a jejich variací, nový Shrek je ryzí restart: divákova slast se generuje téměř výhradně ze skutečnosti, že všechno, co dosud znal, je rozmetáno v prach, nicméně se to osudovou pohádkovou silou postupně zase vrací do původní, důvěrně známé podoby. (Jen ten Kocour v botách už asi nezhubne.) Vyprávění tedy navenek dává za pravdu Shrekově optimistické činorodosti a usvědčuje z omylu Fionu, která na pohádky přestala věřit (ale ke ztřeštěnému bambulovi s dobrým srdcem ji to přece jen jaksi osudově táhne...). Poslední (ale kdo ví...) dobrodružství zeleného zlobra je tak emotivnější než předchozí díly a má přinejmenším stejně silný příběh jako jednička. 

  

Shrek ve 3D nenabízí nic pozoruhodného a při jeho sledování možná brzy přestanete vnímat, že o nějaké 3D jde - což vlastně kupodivu dobře souzní s celkovým laděním projektu, který sází na jistotu po všech stránkách - včetně hlavního morálního naučení. To praví, že jeden obyčejný svět by jednomu obyčejnému zlobrovi měl stačit a nemělo by se usilovat o jakoukoli změnu, protože bude velmi pravděpodobně jen k horšímu. Všude dobře, doma nejlépe - Dorotko, táhni zpátky do Kansasu a buď šťastná. Zatímco první Shrek byl kupodivu ve své podstatě velmi pohádkový, protože se v něm titulní hrdina vlastními silami vypracoval z hloupého Honzy ke království a princezně, tohle je - navzdory proklamacím autorů filmu - hotová pohádková antiteze. Líbit se vám vlastně může jen v případě, že máte v oblibě ty navenek žertovné "lidové" (ve skutečnosti  odkouzlené a populisticky štvavé) pohádky, ve kterým Honza zůstane spokojeně ležet na peci a princezna na věky věků bude trčet ve mlejně a konverzovat s veselým vodníkem.

Čtvrtý Shrek je smutný, realistický příběh o životním kompromisu, který přichází s věkem. Bože, kdo by před deseti lety věřil, že autoři Shreka někdy budou tak nepoeticky konformní. 

  

Shrek Forever After

USA 2010, 93 minut, IMAX a 3D Cinema, dabing nebo titulky
Režie: Mike Mitchell 

Hudba: Harry Gregson-Williams
V originální verzi mluví: Mike Myers, Eddie Murphy, Cameron Diazová, Antonio Banderas, Julie Andrewsová, John Cleese, Jon Hamm, Jane Lynchová, Craig Robinson

Premiéra v ČR:  15. 7. 2010