Nevinnost

Tomáš se ze dne na den ocitne
ve vazební věznici

Jan Hřebejk a Petr Jarchovský ve svém desátém společném projektu potvrzují nové směřování, které naznačili už ve filmu Kawasakiho růže: také Nevinnost vznikla v produkci Tomáše Hoffmana, Rudolfa Biermanna a televize Nova, spolehli se v ní na kameramana Martina Šáchu a digitální obraz - a především zpracovávají bez "laskavosti", kterou si veřejnost zvykla s jejich filmy spojovat,  vypjatě dramatickou, "dospělou" látku.

Tomáš byl úspěšným, ceněným
ortopédem...

To všechno ovšem neznamená, že Nevinnost nepatří do světa jejich předchozích filmů: k tomu se naopak hlásí množstvím formálních postupů, způsobem hereckého obsazení i motivů a témat. Opět je tady třígenerační rodinný model, ve kterém zpočátku navenek všechno vypadá skoro idylicky, opět tu najdeme motiv potlačeného svědomí, viny a trestu. Ten v tomto případě nabývá až osudové hodnoty: skrytá přítomnost božích mlýnů nebyla v žádném z předchozích filmů autorské dvojice tak patrná.Podobně jako v Kawasakiho růži, jde i v tomto případě o ambicózní formální hru: vyprávění se dlouho rozvíjí jako etická detektivka, ve které se skupina charakterově i morálně vyhraněných postav pohybuje kolem navenek nehybného a bezpříznakového oka uragánu - atraktivního muže středních let, lékaře Tomáše, který se ze dne na den ocitá ve vazební věznici na základě podezření ze sexuálního zneužití nezletilé pacientky. Úspěšný ortoped, přiměřeně laskavý a spolehlivý manžel a otec se z pohledu veřejnosti okamžitě mění v úchylnou zrůdu. V očích diváka tento status ovšem téměř okamžitě získá čtrnáctiletá Olinka, inteligentní, chladnokrevná, patologická lhářka, která se svému lékaři zjevně mstí za to, že jí rázně zatrhl její zrale dospělé sexuální fantazie. Olinka si při vyšetřování (jež vede, nikoli bez pomstychtivosti, bývalý manžel Tomášovy manželky Milady) vede svou a Tomáš se coby postava zavřená ve vězení k ničemu nemůže vyjádřit,  takže divák musí celý případ posuzovat na základě indicií, které mu autoři filmu předkládají prostřednictvím jiných postav. A také filmových obrazů, které vyhlížejí objektivně a spolehlivě. 

Stejně jako v předchozích filmech autorské
dvojice zasedá u stolu rodinný tribunál  

Zprostředkovatele "důkazního materiálu" pro publikum tvoří členové Tomášovy rodiny: obviněného muže tak můžeme vnímat v průsečíku pohledů různých postav, počínaje duševně zchátralým tchánem (kterému rodina  situaci zamlčí, takže soudí, že Tomáš je na stáži v Japonsku) a konče jeho švagrovou Lídou. Ta jednu dobu funguje až jako citově hluboce angažovaná, zaujatá amatérská alternativa k policejnímu pátrání. Nejmladší generace je zastoupená v rodině hrdinovou dospívající dcerou a jeho duševně retardovaným nevlastním synem Danem a tentokrát zůstává na rozdíl od většiny předchozích filmů Hřebejka a Jarchovského poněkud stranou - což může být jedním ze znaků "dospělé" optiky, již si tvůrci Nevinnosti tentokrát zvolili. Tomášova dcera je přitom vrstevnicí Olinky, která, ať už si své obvinění vymyslela či nikoli, je od samého počátku rozhodně postavou, kterou s nevinností můžeme spojovat jen stěží. Děti jsou zde nicméně jednou ze skupin, u kterých se zkoumá titulní stav. 

Vyšetřovatel a vyšetřovaný 

Nevinný ve vyprávění nakonec není nikdo - a v tomto směru je postava "jediného nevinného", Dana, kterého hraje skutečně handicapovaný neherec, ze strany autorů až příliš efektním a mezním prvkem. Stejně jako on na divákův soucit a mravní uvědomění sice brnkají i jiné "altruistické" motivy ("ušlechtilé" zaměstnání obviněného, Lída pracující jako zdravotní klaun mezi dětskými pacienty onkologie) - právě ty jsou ovšem nakonec součástí hry, ve které se divák posléze může cítit ze strany autorů až podvedený.  V poslední části filmu totiž dochází Lída k překvapivému odhalení a film by tu mohl (a možná měl) skončit - a ponechat na divákovi, aby se na vlastní pěst utkal s nejistotou ohledně Tomášova postavení, kterou v něm autoři filmu starostlivě nastřádali. Následuje však citově vypjaté finále, ve kterém tvůrci brutálně překlopí děj jinam, jako hlavní označí nečekaně docela jinou postavu a těžiště viny, trestu a pokání  posunou do minulosti.    

Lída má svého švagra ráda

V tomto okamžiku musí skončit každý text, který nechce prozradit šokující pointu celého vyprávění (jak ostatně tvůrci filmu na publicistech žádají). Naštěstí jsme však i my dospělí a vy se teď můžete rozhodnout, jestli budete číst dál. */ Pokud chcete být v kině překvapení, musím ještě rychle dodat, že Nevinnost stojí za návštěvu kina: je nadstandardně dobře obsazená a zahraná (nemám na mysli jen Aňu Geislerovou a Ondřeje Vetchého, kteří měli úkol těžší o to, že musejí většinu času divákovi cosi zatajovat, ale i představitelku Olinky, Annu Linhartovou, která měla mimochodem hrát postavu Geislerové v Krásce v nesnázích ve scénách z dětství, jež nakonec ze scénáře vypadly). Nevinnost by dokonce mohla být nejlepším filmem Hřebejka a Jarchovského, nebýt - 

Na konci autoři tlačili na pilu tak, že ji
v mých očích zlomili

A teď ať čtou už jen ti, co chtějí vědět víc. nebýt - nešťastného nápadu dovyprávět osudy postav až na nejhlubší dramatickou dřeň a divákovi všechno nakonec polopatě odvyprávět a dokonce ukázat. Tento nápad má dvě fáze. V první si všimnete, že Lída je do švagra zřejmě zamilovaná. Po stažení absurdního obvinění a Tomášově propuštění si Lída najde čas na to, aby si dobře prohlédla Olinku - a šokovaně si uvědomí, jak je jí dívka podobná. Olinka je sice panna a se svým lékařem navzdory všem obviněním tedy popisovaný sexuální styk mít nemohla **/. Zmíněná podobnost (již tvůrci filmu zdůrazňují i podobným oblečením) však na čerstvě očištěného Tomáše vrhá velmi znepokojivé světlo.Milada navíc sestře ve slabé chvilce pochybností onehdy přiznala, že její sexuální život není už dlouho vůbec uspokojivý a Tomáš si prý na internetu libuje v dětském pornu. Kdyby v téhle chvíli film skončil, jásala bych blahem. Jenže jednoho večera prý Petra Jarchovského přepadla postava Lídy a donutila ho, aby z čisté vody napsal dlouhý monolog, ve kterém tato hrdinka odhaluje svůj letitý, tajný vztah s Tomášem: začal, když jí bylo čtrnáct, a pokračoval celé roky za zády její starší sestry, se kterou se lékař oženil z morální povinnosti (čekal s ní totiž dítě). Neplánovaný monolog, který zbortí všechny divákovy dosavadní předpoklady a jistoty, se nakonec do filmu dostal a opírá se o něj dokonce celá trestuhodně svévolná závěrečná část. Abych vám přece jen nechala ještě pár hraček na hraní, neprozradím alespoň, jak po tomhle odhalení všechno dopadne...  

Aňa Geislerová coby Lída: tichá bolest 

Přiznávám, že s tímto řešením jako divák zuřivě nesouhlasím, ale z poněkud jiných důvodů, než je jeho svévolnost (ta je ostatně dnes ve filmu docela v módě a ladí i se zálibou Petra Jarchovského v díle spisovatele Iana McEwana, autora úspěšně zfilmovaného a podobně vedeného Pokání). Víc než zvrácení úhlu pohledu na dosud viděné dění mi drásala duši stylová stránka tohoto úkroku stranou: myslím, že sledovat předlouhý vysvětlující monolog v podání Ani Geislerové by mne opravdu zajímalo. Nebaví mne však, že v obavě, že divák všechno nepochopí nebo ho Geislerová znudí, tvůrci filmu najednou začnou používat retrospektivy a významné "dovysvětlí" i jednu scénu, kterou divák viděl předtím. Neboť předchozí vyprávění se bez retrospektiv krásně obešlo, cítím jejich finální zapojení do děje jako stylovou špinavost (ve smyslu opaku stylové čistoty). 

Vypadá to pro mne nakonec tak, že Jarchovský s Hřebejkem se  ve svém novém filmu rozhodli zaútočit i na nevinnost a přirozenost samotného divákova a zprznit ji tím nejokázalejším způsobem, na jaký přišli.         

*/ Spoilerování má ostatně na tomto blogu už dobrou tradici - jedním z dlouhodobě vůbec nejoblíbenějších textů je rozbor Scorseseho Prokletého ostrova, anoncovaný coby "recenze jako spoiler".     

**/ Tady je jedno z míst, ve kterém konstrukce scénáře pokulhává: hádám, že gynekologická prohlídka dítěte by byla první věcí, kterou by policie v rámci vyšetřování doporučila. V rámci příběhu se však o tomto základním technickém detailu začne mluvit nezvykle pozdě - prostě proto, že by autorům filmu okamžitě vzal hned na začátku všechen vypravěčský vítr z plachet.   

Nevinnost

ČR 2011, 98 min
Režie: Jan Hřebejk

Scénář: Petr Jarchovský, Jan Hřebejk

Kamera: Martin Šácha
Hudba: Vladivojna La Chia
Hrají: Ondřej Vetchý (Tomáš), Zita Morávková (MIlada), Aňa Geislerová (Lída), Hynek Čermák (Láďa), Anna Linhartová (Olinka),Alena Mihulová (Kamila), Miroslav Hanuš (Petr), Luděk Munzar (Walter), Daniel Czeizel (Dan)

Premiéra: 20. 1. 2011