Srdečné pozdravy z lázní aneb Bohdaneč

Lázně Bohdaneč - chtivá nymfa hledí¨
na freudovský komín

Týdenní pobyt v léčebných lázních se sníženou možností přístupu k místnímu (pomalému) internetu způsobuje dočasnou ospalost tohoto blogu. To ovšem neznamená, že já sama mezi procedurami (měnícími má záda z krajiny po bitvě v utěšený libosad) zcela lením. Při prostudování programu kina hrajícího v lázeňském areálu pro místní hosty jsem naopak čile a energicky zatoužila stát se důchodcem. Program (hraje se dvakrát týdně) je totiž samozřejmě přizpůsoben věkovému průměru lázeňských hostů, takže v dubnu - až na Nesmiřitelné - je cílen spravedlivě na muže a ženy kolem šedesátky a výše. Babičky (pokud nepůjdou na přednášku a magnetoterapii) mohou zamáčknout slzu při Domu u jezera, rozjařit se Kořením života, zamáčknout další slzu u Madisonských mostů a zavzpomínat na své popové kořeny (Hudbu složil, slova napsal).

Zdravím!

Staříci naopak zapomenou na bolesti a berle při sledování Troji a posoudí, zda jsou větší jurové než postava Jacka Nicholsona ve filmu O Schmidtovi. A mohou zamáčknout slzu u Domu u jezera. Obě lázeňská pohlaví se pak jistě shodnou, že je Lepší pozdě, nežli později. Když jsem tady v Bohdanči byla minule, žádné kino tu nefungovalo - a hádám, že to je skvělá věc pro spoustu lidí, co tu pobývají delší dobu. Řada z nich by se do kina za normálních okolností vůbec nevypravila, protože ve svém věku jen kouká na televizi. A já už se zase docela těším do normálního kina, i když mne příští týden čeká třeba novinářská projekce Troškovy Čertovy nevěsty :-). S jejím autorem jsem tu strávila pěkné dva deštivé dny - usmyslela jsem si totiž napsat o něm cosi jako objektivní text do týdeníku Euro. A nakonec to bylo překvapivě zajímavé...  (Ten text s povinným týdením zpožděním samozřejmě uveřejním tady na blogu.)

Takže teď jen v chvatu, spěchajíc na večeři a indickou masáž hlavy, přeju pěkný víkend (tady se kupodivu často říká "mějte pěkný víkend" - ta angličtina se nám rozmáhá jak mor!)