Sherlock rychle a zběsile (myslí) - první díl

Holmes a Watson: update

Nemám k ultravtipnému, rychlému a zběsilému filmařskému stylu valnou důvěru - z mého staromilského pohledu většinou (i když ne vždycky)  zakrývá především rozpaky režiséra. Respektive nadměrné sebevědomí, s jakým se v takových filmech tříští a zdánlivě komplikuje svět, dost často jen zrcadlí vnitřní nesoudržnost: něco, jako když si muži s malým penisem (prý) pořizují drahá, velká a okázalá auta. Aniž bych příliš toužila rozvinout diskusi na téma proporcí, tak mezi majitele malého režisérského penisu podle mne patří Guy Ritchie nebo Robert Rodriguez. A nepatří mezi ně autoři televizní minsérie Sherlock.

Benedict Cumberbatch

V režisérské dvojici Coky Giedroyc-Paul Mc Guigan je to patrně ten druhý, kdo se podílel na efektní vnější podobě prvního dílu (který Česká televize zařadila do pozdnějších sobotních nočních hodin). Cenit si ovšem musíme především scenáristického vkladu Marka Gatisse a Stevena Moffata a Marka Gattise (který se mimochodem objevil coby představitel Sherlockova bratra Mycrofta už v prvním dílu, překlápějícím svým názvem do provokativní růžové původní název Arthura Conana Doylea Studie v šarlatové). Sherlock je agresivní, modernistickou podívanou a bez promyšleného scenáristického základu by se změnil v hovadinu přeplácanou nejrůznějšími zbytečnými ozdůbkami. Smělý, ale funkční update viktoriánského příběhu je rovněž nepřímým důkazem hlouposti a nekoncepčnosti maintreamového Sherlocka Holmese (jenž je dílem výše zmíněného Guye Ritchieho). A dobře ukazuje, že holmesovské vyprávění stojí a padá s titulním hrdinou. (Coby doktor Watson, veterán bojů v Afghánistánu traumatizovaný nedostatkem vzrušujících podnětů, je sice příští Jacksonův Hobit Martin Freeman zajímavý - Jude Law v Ritchieho filmu ovšem v této roli nabídl dandyovského Watsona, který mi rovněž nebyl proti mysli).

Pro velezajímavého Benedicta Cumberbatche (kterého jsem nedávno na tomto blogu chválila jako monstrum z Boyleova nastudování Frankensteina) je ovšem update legendárního pátrače dokonalou hereckou příležitostí - moderní Holmes (jenž je mladší a hybnější, než bývá zvykem) je totálně umanutou a posedlou postavou, která především rychle a zběsile myslí (což pomáhá zviditelnit hyperenergický vypravěčský design). Morálně je v prvním dílu nevyvážený, a představa, že by mohl propadnout zlu či sebedestruktivním sklonům, je tu skrytou oporou vyprávění. Aby se to nestalo, nezajišťuje jeho protivník, unikavý sériový vrah těkající neviditelně Londýnem: tomu je Sherlock podobnější, než těm, kteří jej budou zjevně posouvat směrem k dobru - Watson, Mycroft i inspektor Lestrade (v podání Ruperta Gravese postava, která se od tradiční koncepce hloupého poldy velmi příjemně liší). Jak to bude dál? Uvidíme spolu v sobotu večer...