Prohledat tento blog

pátek 29. dubna 2011

Zdrojový kód

Z tajného agenta zachráncem
světa (Jake Gyllenhaal)  
Svou zajímavost Duncan Jones potvrdil už debutem Moon (mou recenzi najdete tady). Jak někdy bývá u formálně velmi soustředěných autorů zvykem, je jeho druhý snímek Zdrojový kód jakousi volnou variací na některé prvky ze sci-fi příběhu dělníka-klonu, pokoušejícího se zjistit, kdo a jak určil jeho osud. Zdrojový kód se ovšem filmu Moon podobá i poněkud zapeklitou (ale přehlednou a vzácně logickou) zápletkou založenou na "přenosu identity". A také vizuálním a zvukovým designem - přičemž je zajímavé, že na filmu pracoval zcela jiný scenárista, kameraman i autor hudby. Duncan Jones je tedy zjevně muž, který si umí trvat na svém, a to nejen na ploše v jádru experimentální a minimalistické (jako minule), ale i v prostoru "velké" produkce. Oproti hollywoodským sci-fi trhákům je totiž Zdrojový kód sice stále ještě komorní záležitostí, ale disponuje mainstreamovou hvězdou v hlavní roli a solidním, dobře použitým trikovým vybavením.
 
Cíl: najít ve vlaku bombu a teroristu 
Obdiv si film ovšem zaslouží - stejně jako Moon - především pro to, jak dobře je vymyšlený a natočený. Navzdory své skromnosti se může počítat mezi ty nejzajímavější filmy, které v poslední době využily motivu vytvoření paralelní reality (určitě vás napadne něco víc než jen Počátek či Sucker Punch). Pokud si vybavujete Moon a přihlédnete k oběma zmíněným filmům, je vám asi jasné, že popsat zajímavost Zdrojového kódu vyžaduje od autorky tohoto textu vyzrazení jisté části zápletky. Takže pozor, možná se to tu zahemží spoilery jako prosluněná stráň jarními zmijemi.

Bonus při plnění mise: hezká dívka
Colter Stevens si sice pamatuje, že je pilotem bojujícím v Afghánistánu,   procitá však v ranním vlaku směřujícím z chicagského předměstí na metropolitní konečnou. Zjišťuje, že jeho mysl byla přenesena do těla muže, kterého nezná, jakéhosi učitele dějepisu, který má spolu s ostatními spolucestujícími vzápětí zahynout při bombovém útoku. Colter byl na svou misi prostřednictvím experimentálního vojenského programu vyslán proto, aby během osmi minut předcházejících výbuchu vlaku zjistil totožnost teroristy, který by tak mohl být dopaden a zabránilo by se dalšímu útoku. Ten neznámý zloduch plánuje v samém středu města. Zatímco ve vojenské laboratoři čas plyne normálně a rychle se krátí, vědci Colera zas a znovu vysílají do oněch osmi stále stejných minut, aby tam sbíral informace a umožnil polapení atentátníka. Každá mise je o něco úspěšnější, každá však nevyhnutelně končí Colterovou smrtí.

Hrdinova mise je řízena
z vojenské laboratoře
Colter je dobře vycvičený voják a postupuje metodou pokusů a omylů rychle kupředu. Aby byl jeho příběh pro diváka zajímavý, je ovšem vše založeno na tom, že protagonista danou realitu může ovlivňovat (stejně, jako to dělal hrdina v nedostižné romantické komedii Na Hromnice o den více). Důstojnice Goodwinová, se kterou se hrdina dostane do kontaktu vždycky po návratu z mise do domovské vojenské "kapsle", mu ovšem tvrdí, že tuto realitu ve skutečnosti nemůže nijak ovlivnit: jde jen svého druhu o záznam situace, která se už odehrála. Colterovi však začne záležet i na tom, aby běh věcí ovlivnil a zabránil výbuchu: zvlášť jeho spolucestující, dívka Christina, totiž vypadá tak skutečně... a za mnohokrát násobených osm minut je snadné se do ní zamilovat.

Výbuch: Colter to zase nestihl 
Situaci hrdiny ovšem radikálně ovlivňuje i skutečnost, kterou mu zatajili Goodwinová i její ambiciózní šéf Rutledge, objevitel zdrojového kódu umožňujícího zmíněnou misi. Tuto skutečnost si nechám pro sebe, abyste se měli také na co těšit do kina - chci jen podotknout, že její objevení Coltera v jeho snahách o záchranu osazenstva vlaku ještě víc motivuje. Jeho mise je totiž osobnější, než si myslel... Podobně jako ve filmu Moon má  tak i tenhle příběh existenciální podtext: pokud film  neodmáznete jen jako zábavnou šarádu nebo milostnou romanci vyprávěnou jinými (scifistickými) prostředky, tvoří jeho oporu hrdinovo vědomí vlastní identity... kterou je třeba zachránit za každou cenu. Ať je na tom jeho vlastní vědomí jakkoli. Takže film má i překvapivý a (příjemně a dojemně) dobrý konec.

Hrdinové se nakonec políbí - ale konec
to ještě není 
Zdrojový kód není nijak zázračně originální (to už dnes v žánru sci-fi nejspíš ani nejde), kombinuje však nejrůznější známé prvky a motivy s chytrostí a samozřejmostí, která si zaslouží poklonu. Pokud jde o jeho místo v širších kontextech žánru, myslela jsem asi nejvíc na to, že jde o první film, který se podobá mému oblíbenému románu Philipa K. Dicka - Ubik. Až na ten konstruktivní happy end, samozřejmě. Finále Zdrojového kódu totiž upomíná na nadějeplný konec Jonesova debutu - způsob, jakým k němu autoři filmu diváky dovedou, je ovšem mnohem ústrojnější. Film je tak velmi pěknou ukázkou žánrové práce určené jak mužskému divákovi, tak ženské divačce. Což je v rámci filmového žánru, který bývá zpravidla dost misogynsky nastaven, málem zázrak.    

P.S. Hlas hrdinova otce v podání Scotta Bakuly sice nemá ve filmu takovou důležitost, jakou měl hlas Kevina Spaceyho ve filmu Moon, velmi emotivní scéna telefonického rozhovoru připomíná nicméně i fakt, že Bakula si zahrál hlavní roli v televizním seriálu Quantum Leap, disponujíícím v letech 1989-93 obdobnou zápletkou jako Zdrojový kód.

Source Code
USA 2011, 93 minut, titulky
Režie: Duncan Jones
Scénář: Ben Ripley
Kamera: Don Burgess
Hudba: Chris Bacon
Hrají: Jake Gyllenhaal (Colter Stevens), Michelle Monaghanová (Christina), Vera Farmigaová (Goodwinová), Jeffrey Wright (doktor Rutledge), Michael Arden (Derek Frost), Scott Bakula (otec - hlas)
Premiéra: 21. 4. 2011

2 komentáře:

  1. Celé mi přišlo takové příjemně old-schoolové, i když musím přiznat, že mě ten konec trochu štval, furt jsem čekal ještě nějaký zvrat a ono nic. :)

    OdpovědětVymazat
  2. No, mně se naopak docela líbilo, jak vyprávění dospělo k tomu artefaktu na náměstí a v něm to jakoby všechno je. Další zvrat bych už nejspíš nepochopila :-).

    OdpovědětVymazat