Jak si představujete ženu v kresleném seriálu? Jako vyvinutou krasavici s maskovanou tváří a téměř odmaskovaným tělem? Ve skutečnosti je tomu právě tak - a nic na tom nezměnily ani cenzorské zákazy, protesty feministek či snahy o změnu schématu. A teď si představte, že comicsová hrdinka zabloudí do filmu… Comicsy se v dnešní době se zmocňují všech žánrů a témat našeho života: vyprávějí o politice, chřipce i nudě nedělního odpoledne. Filmaři si ovšem z kresleného světa nejčastěji vybírají hlučné superhrdinské příběhy, ve kterých poletují povětřím ramenatí chlapáci a prsaté děvy, sežehující své okolí ohnivými pohledy nebo metající vzduchem kamiony. Hollywoodské comicsy ovšem dnes vypadají jinak než dřív – a nejlépe je to vidět na ženských postavách.
Ani v nejnovějším příběhu netopýřího mstitele Batmana - Temný rytíř – není o akci nouze, vztah superhrdiny v neprůstřelném brnění a jeho přítelkyně Rachel Dawesové (Maggie Gyllenhaalová) je ovšem tak složitý, že by vystačil na celý další film. A nešlo by o žádnou selanku, ale psychologické drama pro dospělé... Samotné comicsy totiž nabízejí bohatý materiál, v němž není nouze o vnitřně slušně komplikované příběhy. A právě ty dnes přitahují i diváky do kin a lákají ty nejzajímavější hollywoodské režiséry.Superhrdinové a superhrdinky tak sice mohou ulicemi New Yorku přímočaře stíhat nebezpečné zloduchy, jejich osobní životy bývají často zapeklitější než ty naše.
Kupříkladu teenagerovská posila mutanského filmového týmu X-Men, Marie alias Rogue v podání Anny Paquinové, má pochopitelné problémy při sbližování s mladým kolegou Icemanem. Její vrozené superschopnosti totiž spočívají v tom, že ze svých bližních pouhým dotykemvysává energii…
Ohled na dámyPro nové vztahy mezi papírovými a pohyblivými obrázky je příznačné gesto společnosti Marvel Comics. Ta se nedávno rozhodla začít s produkcí filmů podle vlastních comicsů, protože nebyla spokojená s tím, jak s jejich kreslenými příběhy zacházeli jiní. Výsledky této snahy – snímky Iron Man a Neuvěřitelný Hulk - potvrzují, že hrdinové na stříbrném plátně získají zpátky původní drsnou nekorektnost. Největší změna se ale možná týká jejich ženských společnic.
Iron Manova oddaná sekretářka Pepper Pottsová (Gwyneth Paltrowová) je nejen nepřehlédnutelně půvabná, ale i ale inteligentní, energická a odvážná: od svého milovaného šéfa Tonyho Starka si úzkostlivě udržuje odstup. Jejich štiplavé slovní přestřelky jsou pro diváky přinejmenším stejně zajímavé jako akční scény, v nichž hrdina v létajícím obleku kosí zavilé protivníky.
Jen o rok služebně starší než Pepper je vědkyně Betty Rossová z Neuvěřitelného Hulka. Do marvelovského comicsu ji legendární scenárista Stan Lee poprvé uvedl v roce 1962 a hrdinku Iron Mana předběhla i na filmovém plátně. V podání Jennifer Connellyové pomáhala ve filmu svému příteli Bruci Bannerovi už před osmi lety a dnes se - v podání Liv Tylerové - neváhá postavit ani svému všemocnému otci-generálovi. Když se Bruce rozzlobí, změní se v ohromné zelené monstrum Hulka, pod Bettyiným přísným pohledem však krotne jako beránek a přestává kolem sebe vztekle házet cizími automobily...
Nová hollywoodská móda je jasná: o tom, na co se půjde do kina, totiž ve dvojici nebo v partě rozhodují ženy – a aby nové comicsové adaptace naplnily kasu, je třeba vyjít vstříc i vkusu ženského publika. Pro filmové divačky je jistě snadnější ztotožnit se s kurážnou Pepper, oblečenou do slušivého kostýmku střízlivých barev, než třeba s milovnicí bojových umění Elektrou Natchiosovou, po vzoru comicsové předlohy ve filmech Daredevil a Elektra navlečenou do rudých elasťáků a výbojně vyztužené podprsenky.Jsou jenom tak nakreslené
I ženské divačky by určitě brzo znudilo, kdyby hrdinky filmových comicsů vypadaly jako obyčejné dívky ze sousedství. Podobně jako jejich mužské protějšky tak děvče odvedle vyznává změnu. Čas od času shodí sukni pod kolena a prošlápnuté lodičky a překvapí v nové, oslnivé poloze. Jestli autoři příštího filmového Iron Mana budou brát v úvahu původní seriál, měla by se Pepper Pottsová změnit v kyborga s jedinečnými schopnostmi a být tak svému šéfovi s atomovým reaktorem místo srdce větší oporou, než jakou mu skýtá její bezmezná loajalita…
V comicsových filmech obecně platí přiznání jedné z nejsvůdnějších kreslených postav všech dob – Jessicy se smyslnou asymetrickou ofinou z hrané komedie Falešná hra s králíkem Rogerem (1988). Kreslená hollywoodská hvězda s parametry nukleární sexbomby své nečestné jednání hrdelním hlasem Kathleen Turnerové omlouvá větou: „Já nejsem zlá, jsem jenom tak nakreslená…“Výtržnice, které se nespokojí s rolemi ženušek čekajících doma u plotny, až jejich superhrdinové přiletí z práce, skutečně nemají šanci vzepřít se tomu, jak je namaloval comicsový kreslíř. Film se musí snažit dodržet podobu kreslené postavy za každou cenu: kdyby ji nějak významně předělal, mohlo by to diváky zmást a nemuseli by svou hrdinku vůbec poznat.
Právě divošky inzerující sex každým centimetrem svého těla nabízejí nejšťavnatější pastvu pro oči mužských diváků, rozhicovaných znalostí jejich kreslených příběhů (ať se dáma na vedlejším sedadle, která kupovala lístky do kina, tváří všelijak). Tam, kde comicsoví autoři nešetří fotorealistickými podrobnostmi, se může film rozjet naplno – a odpověď pro cenzory, znepokojené příliš vyzývavými detaily, je jasná: „Byly přece takhle nakreslené!“To platilo zvlášť v uplynulých zlatých časech, kdy se film nemusel tolik ohlížet na ženskou část publika a nebyl ještě tak poplatný hollywoodským „korektním“ pravidlům.
Sladká 60á
Kolébkou mravní uvolněnosti se stala filmová Francie. Prapor vzpoury vztyčila nymfomanská kosmonautka Barbarella, zrozená na počátku liberálních 60. let v kresleném seriálu Pařížana Jeana-Claudea Foresta.Z každé stránky tohoto comicsu pro dospělé sršela erotika a není vůbec divu, že se i na stříbrném plátně stal skandálem. I když kreslíře inspirovala plavovlasá hvězda Brigitte Bardotová, režisér Roger Vadim vytáhl v roce 1968 z rukávu jiné eso – rusovlasou Američanku Jane Fondovou. I když žlučovití novináři film označili za „kombinaci špatných zvláštních efektů a markýze de Sade“, Barbarella v těsném skafandru neohroženě šířila radosti tělesné lásky napříč galaxiemi a sbalila každou žádoucí kosmickou bytost, na které spočinul její dětsky nevinný chrpový pohled.
Úvodní scéna striptýzu v beztížném stavu, během níž se hrdinka vyloupne z nemotorného kosmického obleku, patří jasně do rubriky „classics“ – stejně jako okamžik, kdy náruživá kráska udolá rafinovaný mučící stroj, který má svou oběť zlikvidovat opakovaným orgasmem. O znovuzfilmování Forestova comicsu sice uvažuje režisér Robert Rodriguez, je ovšem otázka, kam až mu hollywoodská cenzura dovolí zajít. Barbarella přece patří do světa před AIDS, který si dnes tak rádi spojujeme s naprostou sexuální svobodou.Stejně na tom byla i další oblíbená hrdinka kresleného seriálu 60. let – žena mnoha talentů s kriminální minulostí Modesty Blaise. Ve filmu si smyslnou dobrodružku v roce 1966 zahrála italská hvězda s kočičíma očima Monica Vitti, protože však šlo o poněkud sofistikovanější pojetí „ženské svobody“ než u Barbarelly, Modesty (která dokáže knokautovat i epizodní postavu, jež se jmenuje James Bond) v pokladnách kin svou soupeřku nepřeprala.
Na novou adaptaci Modesty Blaise měl nicméně dlouho spadeno sám Quentin Tarantino (který podstrčil její kreslené příběhy ke čtení alespoň zabijákovi Vincentu Vegovi v Pulp Fiction – historkách z podsvětí).Módní přehlídka
Fanoušky samozřejmě i dnes nejvíc přitahují superděvčata, která se nestydí za své půvaby ani za přesně mířené údery pěstí. Poklábosit s nimi v baru u skleničky by ale nejspíš byla dost nuda (i když člověk nikdy neví). Přehlídka svérázných, často extrémních módních typů totiž nejlépe vynikne v prostinké bojové akci nabité bezmyšlenkovitou pubertální energií, kde bývá o osobitost a kloudnou myšlenku nouze.
Prototypem těchto hrdinek je kreslená Wonder Woman, uspokojující všechny americké vlastence už od 40. let v přiléhavém oblečku se vzorem americké vlajky. V polovině 70. let ji v televizním seriálu ztvárnila Lynda Carterová, nejnovější verze pro kina bude však bohužel pouze animovaná…Pokud jde o vzorky na kostýmu, filmaři to zkoušeli i s ženskou verzí Tarzana jménem Sheena, jež v kreslených seriálech okouzlovala už od konce 30. let a jejíž roztomile nicotné modely z leopardí kůže nosila v zapomenutelném snímku z roku 1984 Tanya Robertsová.
Spoléhat se pouze na půvaby hlavních představitelek nestačí: potvrzují to nepovedené adaptace comicsů Barb Wire (s Pamelou Andersonovou, střílející z brokovnice z rozjeté motorky) či Pancéřová holka (s Lori Pettyovou). Menší zajímavost takových hrdinek zpravidla vychází už z jejich kreslených předloh, které se navíc nemohou pyšnit takovými zasloužilými šedinami, jako klasika typu Supermanači Batmana.
O tom, že nové comicsové krasavice nemusejí – na rozdíl od Wonder Woman - na zájem filmařů čekat celá dlouhá desetiletí, svědčí i filmová adaptace série ceněných comicsů scenáristy a kreslíře Franka Millera. Film Sin City – město hříchu díky využití nejmodernější počítačové techniky dokázal překopírovat Millerův kreslený svět na plátno, herečky, které propůjčily svou krásu a charisma ženským postavám, však nepotřebovaly digitální úpravy.
Mezi děvčaty ze Starého Města – bojovné prostitutky, které si umějí svou samostatnost uhlídat se zbraní v ruce - si najde každý typ podle svého vkusu.Jako dominatrix Gail se osvědčila Rosario Dawsonová, krásnou Goldii si zahrála Jaime Kingová a podobu křehké, bojovné Miho ohánějící se samurajskými meči a odmítající prodejnou lásku, vdechla Devon Aokiová. Možná nejdráždivější ve filmovém světě města hříchu je však andělská striptérka a erotická tanečnice
Nancy Callahanová, kterou ztvárnila
famozní Jessica Albová.
Zatím nejnovějším příspěvkem do galerie takových hrdinek zůstává drsná bojovnice Fox
z akčního hitu Wanted. V podání Angeliny Jolieové, která už své nadstandardní fyzické a pohybové kvality osvědčila na plátně coby videoherní děva Lara Croftová, Fox nezapře bojovnici každým coulem, která zasvěcuje do bojových umění i outsiderského nováčka v podání Jamese McAvoye.
Zatímco ovšem v comicsu mezi oběma postavami nevzniklo romantické milostné pouto, filmaři si ho do svého snímku šikovně přimysleli. Jestlipak nemysleli na ty, které vybírají lístek do kina?Bezpečný sex
Pokud jde o vztahy, ztělesněním té nekonzervativnější vazby superhrdiny k „normálním“ světu, který stojí za to zas a znovu zachraňovat, se stala comicsová veteránka Lois Laneová. Nejdřív je trochu zmatená, protože se zamilovala do Supermana, který dokáže rentgenovým zrakem určit barvu jejího spodního prádla. Cosi ji však zároveň táhne i k jejímu obrýlenému, koktavému kolegovi Clarkovi Kentovi z redakce deníku Daily Planet. Vše se srovná ve chvíli, kdy zjistí, že supermuž a Clark jsou jedna a táž bytost…
Zajímavější než v trojici dnes už klasických filmů s Christopherem Reevem ze 70. a 80. let (kde společnici muže z ocele ztvárnila Margot Kidderová) je Lois v nejnovější adaptaci, nazvané příznačně Superman se vrací. V podání Kate Bosworthová zůstává přímočarou moderní ženou, do vyprávění však vstupuje s řádně popsanou minulostí. S hořkostí přehodnotila dávný vztah, a když se bývalý milenec po letech vrací na Zemi s vesmírných toulek, zasadí mu tu hned dvojitý direkt do brady: napsala totiž studii Proč svět nepotřebuje Supermana – a zatajila mu, že porodila jejich syna…
Podobně jako Lois je na tom Mary Jane Watsonová, rozpolcená i ve filmové trilogii mezi obdiv k pavoučímu muži Spider-Manovi a kamarádský soucit s ubožáckým kamarádem z předměstského dvorku Peterem Parkerem. Než zjistí, že jde vlastně o jednu a tutéž osobu, chudá a vždycky trochu ušmudlaná Mary Jane se v podání Kirsten Dunstové vlastními silami vypracuje v úspěšnou modelku a herečku. Převrácenost jejího citového života pěkně vyjadřuje slavný polibek v dešti, během nějž zmámený superhrdina visí hlavou dolů a Mary Jane zůstává oběma nohama stát pevně na zemi…
Lois i Mary Jane – navzdory své proklamované samostatnosti - samozřejmě zosobňují ten nejkonzervativnější model ženušky, milující svého vyvoleného ve všech jeho podobách. Monogamie je pro filmové hrdiny důležitější než pro jejich comicsové předobrazy: dnešní Hollywood vychovává diváckou mládež k „bezpečnému“ partnerství.Netopýří muž, jehož kreslený předobraz je prakticky stejně služebně starý jako Superman, dnes v snímcích Batman začíná a Temný rytíř akceptuje jen jedinou partnerku – oddanou Rachel Dawesovou. Ve filmu se ale dlouho vybarvoval jako sériový monogamista, atakovaný osudovými ženami ve svém okolí.
Ve snímku Batman se přechodně sblížil s plavovlasou novinářkou Vicky Valeovou (Kim Basingerová) a v Batmanovi navždy měl pletky s půvabnou vědkyní Chase Meridianovou (Nicol Kidmanová). Nejzajímavější akvizicí v galerii milostných výbojů přerostlého netopýra se však stala unikavá Kočičí žena. Zatímco se Batman na svých nočních toulkách potýkal s otázkou, jestli je jeho přítelkyní nebo protivnicí, netušil, že jde o převlek ženy, které se on sám přes den počestně dvoří v podobě milionáře Bruce Waynea - osamělé, neurotické sekretářky Seliny Kyleové.
Neodolatelně zrádná Kočičí žena, která se v podání Michelle Pfeifferové stará hlavně sama o sebe a k nikomu natrvalo nepřilne, patří mezi vůbec nejpovedenější postavy z celé galerie filmových comicsových krásek. Nápad přidělit Kočičí ženě vlastní film ovšem selhal, když se ho ujal horší režisér než Tim Burton a horší herečka než Pfeifferová: Hale Berryová coby Catwoman umí pouze manýristicky švihat ocáskem.Život v partě
Hollywoodem odkojený divák může snít o dramaticky osamělých hrdinech, kteří se světem komunikují jen rychlopalnými pavučinami, a o jejich netýkavých společnicích, kterým není v kožených bikinkách pošitých cvočky nikdy zima.
Nejnovější hollywoodské comicsy mu ovšem připomínají, že i ten největší samotář či dvojice uzavřená do bezpečného světa svého vztahu je součástí širší komunity. S touto socializační politiky samozřejmě začaly už kreslené seriály. Vztahy a bojové schopnosti uvnitř party superhrdinů lze donekonečna zajímavě kombinovat. A je škoda, že to podvakrát nezvládli třeba autoři dvou filmů o Fantastické čtyřce. (Naštěstí pro diváka je Sue alias Neviditelná žena v podání krásné Jessicy Albové většinu času dost dobře viditelná.)
Bezpečnou komunitu v xenofobním lidském světě a posléze i neporazitelnou armádu vytvářejí i mutanti, které vede do boje o nezávislost charizmatický profesor Xavier ve filmové trilogii X-Men. O citové propletence se tu vedle bouřlivé Ororo Munroeové čili Storm (Halle Berryová) postarala především Jean Greyová, jež v podání Famke Jannsenové fascinuje hned několik svých superhrdinských kolegů, kteří se jí pokoušejí vzdorovat a zároveň ji zachránit, když se změní v temnou, živelnou superhrdinku Phoenix.
Menší problémy s asimilací v kolektivu má i poněkud příliš vznětlivá přítelkyně Hellboye – Liz Shermanová (Selma Blairová). V předloze pyrokinetickou krásku nakreslil Mike Mignola pouze jako dobrou kamarádku celého týmu, ve filmu si však musí řešit problematické soužití s bohémským rohatým Hellboyem (Ron Perlman). To sahá od hrdinčina neplánovaného těhotenství po její touhu po společném, bezchybně naklizeném bytečku.
Zdá se, že samotářství je odzvoněno: nejlépe se bojuje v týmu. Brzy i v českých kinech uvidíte, jak to vypadá, když si vlastní comics zrežíruje sám autor: Alan Moore se podílí na adaptaci svého "kolektivního" superhrdinského comicsu Strážci. A společnost Marvel naznačila, že hodlá po vzoru svých kreslených seriálů superhrdiny za dva či tři roky svést dohromady v jednom velkém příběhu. Pepper Pottsová z Iron Mana se tak možná sejde s Betty Rossovou z Hulka a Neviditelnou ženou z Fantastické čtyřky. Doufejme, že si nepopletou kostýmy.(Tento oddechový text vznikl na podzim roku 2008 na objednávku časopisu "jen pro muže" ForMen. Jeho redakci děkuji za povolení publikovat ho i zde.)
Žádné komentáře:
Okomentovat