Intimní intermezzo

Venku stále zuří zima a ve mně stále zuří rýma (ne, nechtěla jsem, aby se to rýmovalo :-)). Povedlo se mi proto v minulém týdnu pěkně sedět doma. Vznikla tak hora nových šperků (ty ale ještě musím vyfotit a uvést na internet, což bude nejdřív v úterý - samozřejmě na obvyklé adrese). Pomáhala mi i dcera Oldřiška (viz vlasy dole), která se tak během zkouškového období trochu povyrazila (trpí únavovým syndromem) a navíc si přivydělala na Nutellu (což je skoro jediné jídlo, které může v tomhle stavu jíst). Těm, kteří si něco náušnic zakoupili, za sponzoring vřelé díky!


Někdy se mi ale nějaké náušnice tak zalíbí, že jsem ráda, že si je nikdo nekoupil a můžu je občas nosit sama. To je případ náušnic inspirovaných Scorseseho Letcem, respektive postavou Katharine Hepburnové, kterou si tam zahrála Kate Blanchettová. Hm, ale teď jsem začala víc experimentovat s polodrahokamy a udělala jednu fialovou verzi s ametysty...

Abych neprudila jen s dívčími zábavami, též jsem hodně seděla za počítačem a odevzdávala hory textů (a s nimi i hory chyb). Kupříkladu čtenáři březnového čísla časopisu "jen pro muže" ForMen se tak mohou těšit na olbřímí článek o filmových superhrdinech plný překvapivých informací, třeba o superpružných spodkách Bruce Bannera, které padnou i Hulkovi.

Nemusíte si ForMen kupovat, protože redakce je hodná, vstřícná, a dovoluje mi moje lehké bláboly publikovat i zde. I když s tím kupováním - aniž bych se někoho chtěla dotknout - ForMen stojí jako Cinema, je dvojnásobně tlustý a minimálně dvojnásobně profesionální a je tištěn na krásném papíře (a nedluží mi dvacet tisíc). Pokud jste perspektivní, zazobaný podnikatel kolem třicítky z velké městské aglomerace a zajímáte se také o gastronomii, golf a pánskou kosmetiku, nedozvídáte se teď nic nového - jistě pro tenhle časopis sekretářku každý měsíc posíláte do trafiky. :-)

Občas něco napsat do ForMena je rozkoš - už proto, že je krize a není zřejmě dost reklamy, a proto instrukce zní "napište to co nejdelší". Což je rajská věta pro ucho grafomana, který píše vždycky všechno předlouhé a pak musí lopotně krátit.

Jinak jsem šťastná, že se do blogování na Czinema.cz zapojila už i Iva a Ondra Novák - minulé pondělí jsem byla v takových pochybách o smyslu celé věci, že jsem navrhovala to zapíchnout (alespoň bych se mohla soustředit na tenhle svůj osobnější blog). Takže zapíchnutí se prozatím odkládá...

Taky mne těší, že se už našli odvážlivci, kteří poskvrnili narcistní totalitu tohoto blogu svými komentáři. Je to tím cennější, že mne upozornili na různé moje chyby. Od té doby, co na mne nedozírá žádná Iva a žádný odborný korektor Michael Málek, to se mnou jde ještě víc z kopce.

Samozřejmě budu ráda, když mi sem něco napíšete (nejen o chybách). Nebudu si připadat s tím sněhem za všemi okny a dveřmi tak osamělá. Znáte Dveře do léta Roberta A. Heinleina? Koukám, že to nedávno znovu vyšlo, i když s dost hnusným obrázkem na titulu. (Vpravo je obal prvního amerického vydání - to je stylovější a nechybí tam ani kocour :-).

Heinlein, jinak autor předlohy k mé vřele oblíbené Verhoevenově Hvězdné pěchotě,napsal úchvatně fungující sci-fi o cestování časem, mixnutou romantickou love story. A hrdinův kocour (tuším, že se jmenuje Pete) v tom příběhu v zimě pravidelně po členech domácnosti vyžaduje, aby mu pootevřeli všechny dveře v domě. Co kdyby se za některými nenacházela studená a mokrá zasněžená krajina, ale vytoužené léto?