Sci-fi pro zvídavé děti chválí žánrovou nevinnost. Nový rodinný film nabízí divácký nadstandard - ale americké publikum o něj nestojí.
Adaptace populárních knižních sérií pro děti jsou momentálně tak módní, že řada autorů píše svá díla už s představou případného filmu. Díky všemocným digitálním trikařům přestala literáty pálit otázka, jestli jejich fantazie vůbec půjdou zfilmovat. Naopak: knižní předloha musí být dynamická a střídat prostředí a atrakce, aby si trikaři přišli na své, divák žasl - a nemyslel.
Adaptace populárních knižních sérií pro děti jsou momentálně tak módní, že řada autorů píše svá díla už s představou případného filmu. Díky všemocným digitálním trikařům přestala literáty pálit otázka, jestli jejich fantazie vůbec půjdou zfilmovat. Naopak: knižní předloha musí být dynamická a střídat prostředí a atrakce, aby si trikaři přišli na své, divák žasl - a nemyslel.
Výsledkem je unifikace, infantilita a nadutá vnější komplikovanost zábavy pro děti ve stylu Harryho Pottera, Zlatého kompasu (adaptace prvního dílu trilogie Philipa Pullmana Jeho temné esence) či Eragonu (úvodní část série Christophera Paoliniho Odkaz Dračích jezdců). Tetralogie americké spisovatelky Jeanne DuPraové o městě Ember se však tomuto trendu vymyká už svým žánrem postapokalyptické sci-fi. V knižní sérii, kterou začínají společně vydávat nakladatelství Argo a Triton, nabízí autorka jednoduchou, ale nikoli hloupou četbu. Přijdou si v ní na své hlavě menší čtenáři, kteří mají potíže s populistickými bichlemi J. K. Rowlingové a spol., ve kterých se děje plno věcí a zároveň o ničem podstatném nevyprávějí.
Tajemství žárovky
Záměr menšího diváka nepřetěžovat a zároveň nepodceňovat převzal i Gil Kenan. Ten už má na režisérském kontě zajímavý animovaný snímek V tom domě straší, nominovaný před dvěma lety na Oscara. Vyprávění je založeno na prosté metafoře žárovky, která hraje roli i v heraldice titulní aglomerace. Stejně jako řídnoucí obyvatelstvo města, založeného před mnoha generacemi tajemnými Staviteli, ovšem ani divák zprvu netuší, co znamená. Ember, kde už nic pořádně nefunguje, je obklopen neproniknutelnou tmou a sužován stejně neproniknutelnou nevědomostí. Znalosti předků se ztrácejí a nikdo už nedokáže opravit kolabující generátor, zajišťující osvětlení ulic. Mladiství hrdinové - poslíček Lina a opravář potrubí Doon – mají nejlepší vůli zapojit se do „dospělé“ infrastruktury. Zjišťují však, že jedinou možností, jak zachránit sebe i město, je totální občanská neposlušnost. Jejich putování ztraceným tajemstvím Stavitelů má podobu útěku kupředu, do tmy. Teprve během něj se dětem i divákům postupně rozbřeskne...
Bojovka na téma osud
Řetězec indicií vedoucích k poznání a případné záchraně nemá ovšem podobu logického řetězce příčin a následků ve stylu skautské bojovky. Hlavní roli v pátrání Liny a Dooma hrají náhody, omyly či primitivní nástroje typu šroubováku, který v klíčové chvíli použije hrdinův věčně spící, nekompetentní šéf. Jedním z finálních úkolů pro hrdiny je pak prosté rozžehnutí svíčky nástrojem, který nikdy neviděli - sirkou… Film tak nenápadně, ale účinně oponuje ambiciózněji se tvářícím „pátračským“ snímkům ve stylu Šifry mistra Leonarda či Lovců pokladů. Překvapivě inteligentní žánrová hra částečně vychází z knižní předlohy, částečně je dílem zkušené scenáristky Caroline Thompsonové, která pravidelně spolupracuje třeba s režisérem Timem Burtonem.
Digikrtek vítězí
Město Ember překvapuje celistvou atmosférou, která místy připomíná znamenité snímky z dílny Terryho Gilliama - 12 opic a Brazil. Do detailů propracovaná vizuální stránka je společným dílem výtvarníka Martina Laiga (blízkého režisérovi Jamesi Cameronovi) a kameramana Xaviera Pézere Grobeta (jenž pracoval pro svého slavného krajana Alejandra Gonzáleze Iňárritua). Protože jde o film pro mládež, orwellovskou bezvýchodnost vyvažují nakažlivě podnikaví hrdinové. Ti k zajímavosti nepotřebují roztomilost ani banální milostnou zápletku. Úchvatně talentované, teprve čtrnáctileté Saorise Ronanové (oscarová nominace za Pokání) v roli Liny zdařile sekunduje neokoukaný Harry Treadaway a prestiž filmu posilují i hvězdy v menších rolích (Bill Murray, Tim Robbins, Martin Landau). Snímek, který spoluprodukoval Tom Hanks, se tak vrací k jistotám klasického „nevinného“ vypravěčství předdigitální éry: zřetelnému poselství, hercům a „rukodělně“ vybudované atmosféře.
Na rozdíl od obyvatel Emberu ovšem autorům filmů není bohužel dovoleno zapomenout na existenci digitálního světa. To smutně ilustruje nepovedený digikrtek řádící v emberském podzemí, který je pro publikum očekávající dalšího hlučně prázdného Harryho Pottera posledním důkazem trapnosti této staromódní, lehce meditativní podívané. Protože v USA Město Ember propadlo, producenti momentálně zvažují, zda vůbec budou v sérii pokračovat. Což je špatná zpráva pro všechny diváky, kteří si čas od času rádi nechají připomenout, jak zapálit sirkou svíčku.
City of Ember
Režie Gil Kenan, scénář Caroline Thompsonová (podle knížky Jeanne DuPrauové)
Kamera Xavier Pérez Grobet
Hudba Andrew Lockington.
Hrají:Saorise Ronanová, Harry Treadaway, Bill Murray, Tim Robbins, Martin Landau, Tony Jones, Mackenzie Crook.
Premiéra v ČR: 19. února 2009.
/Tento článek byl psán pro server aktualne.cz, kde vyšel v kratší podobě. Díky za povolení uveřejnit zde původní text./
Žádné komentáře:
Okomentovat