Svačinář vítězí

Danny Boyle oslňuje (ne)romantickou komedií Milionář z chatrče.

Džamal Málik, osmnáctiletý roznašeč čaje v telefonní společnosti v Mumbaji, získal v soutěži Chcete být milionářem? dvacet milionů rupií. Jak se to stalo? Režisér Danny Boyle odkryje karty hned v úvodu svého filmu: plachý, zamlklý, pologramotný Džamal vyhrál, protože to chtěl osud.

Pokud tuhle premisu nepřijmete, dostanete se jako diváci do potíží - a nejspíš Milionáře z chatrče zavrhnete coby nereálný kýč. Připravíte se tak o potěšení z moderní sociální pohádky, pohrávající si brilantně s populárními žánrovými klišé. Ty na Džamala doléhají se stejnou „osudovostí“ jako případné boží úradky na diváky filmu - a chudý indický mladík má štěstí, že se ocitl v klasicky vystavěné romantické komedii a nikoli v sociálním dramatu.

Hodný chlapec Džamal nicméně od nejranějšího dětství prochází tvrdými zkouškami, jejichž popisu se režisér nijak nebrání. Touha vybřednout ze stoky ale hrdinu nikdy nezavede scestí, na rozdíl od druhé hlavní postavy příběhu – jeho staršího bratra Salíma. Skutečné padouchy však tato modelová story nachází jinde – mezi mocnými a bohatými tohoto světa.

Příběh moderního Olivera Twista ovšem není lacinou moralitou. Zatímco navenek schopnější Salím od dětství marně uniká z reality do kina, pro Džamala představuje záchranu licencovaná indická verze britské televizní soutěže známé i u nás. Samozřejmě je vymyšlená tak, aby se v ní prakticky nedalo uspět. A zde konečně zasahuje vlídný osud: každá z otázek protřelého moderátora se úzce váže k nějaké epizodě mladíkova dosavadního života. Kdyby Milionář z chatrče nebyl tak živou podívanou, působil by až mechanicky: jedna otázka stíhá druhou, retrospektivy se řadí za sebe jako pestré korálky. Jediný pohnutý, komplexní lidský život se kumuluje do jednoho dne, dělícího od sebe dva soutěžní večery.

Film zabodoval při udílení prakticky všech výročních cen právem: získal sedm cen BAFTA, čtyři Zlaté glóby a deset oscarových nominací (o jejichž nasměrování se rozhodne v neděli). Relativně skromné dílko s indickými herci, částečně mluvené hindsky, by ovšem mělo navenek asi stejnou šanci uspět jako svačinář Džamal, kdyby ho dvaapadesátiletý Boyle nepojal jako energickou a citově angažující podívanou v duchu nejlepších hollywoodských i bollywoodských žánrových tradic.

Upevnil si tak pověst překvapivého autora, který se ovšem v poslední době zdál směřovat napříč žánry spíš k vyprázdněnému eklekticismu. Zvláště po banálně mystické sci-fi Sunshine (2007) působí Milionář z chatrče jako návrat k efektní údernosti jeho úspěšného drogového dramatu Trainspotting (1996).

Dojem autenticity jistí děsivě reálné prostředí indických slumů a v efektní podívanou ho přetvářejí zkušení profesionálové. Úctu si zaslouží kameraman Anthony Dod Mantle, který dlouho spolupracoval s dokumentarismem posedlými Dány z Manifestu Dogma, i bollywoodský hudební mág A. R. Rahman valící na nás jednu rytmickou skladbu za druhou, jako by se vyprávění každou chvíli mělo zvrhnout v muzikál. Mnozí „neznámí“ herci jsou v své indické vlasti superhvězdami, představitelka hrdinovy lásky, Freida Pintová, uspěla jako modelka a výborný hlavní představitel, osmnáctiletý Dev Patel, se už se stačil vyprofilovat v britském televizním seriálu Skins.

Vedle Boyleovy hodinářsky přesné režie se ovšem o kvality Milionáře zasloužil hlavně scénář. Jeho autor Simon Beaufoy, který v roce 1997 podobně zabodoval díky sociální komedii No naha!, s knižní předlohou Vikase Swarupa (jež právě znovu vychází v nakladatelství Ikar) nakládal dost volně. Snímek kolonizuje indické prostředí natolik, že jej indická kritika obvinila z propagace západních stereotypů. Což je samozřejmě svatá pravda. Jenže právě díky tomu Milionář z chatrče na západní diváky tak skvěle funguje!

Ani neškodný žánr sociální pohádky, jejž si Boyle vyzkoušel už v tragikomedii Millions (2006), ovšem neuniká aktuálním souvislostem. Jde o ryzí film do nepohody hospodářské krize a koresponduje s optimismem provázejícím nástup prezidenta Obamy do funkce. Liší se ale od snímků, jaké točil v duchu činorodosti Rooseveltova Nového údělu ve 30. letech Frank Capra: velebí sociálně pasivního hrdinu, který mluví, jen když se ho někdo zeptá, a aktivizuje se jen proto, aby získal svou lásku.

Džamal působí tak drtivě sympaticky, že nám málem unikne, jak ošidné je takové odevzdání do rukou osudu… Neberte proto tuhle svůdnou filmovou podívanou jako návod.

P. S. Ale na konci filmu si tak jako tak po bollywoodsku zatancujete v uličce vedle sedadla - úplně jako v Mamma mia!

Slumdog Millionaire
Velká Británie 2008
Režie: Danny Boyle
Hrají: Dev Patel, Freida Pintová, Ayush Mahesh Khedekar, Anil Kapoor, Ifran Khan
Premiéra: 26. 2. 2009
100%

(Tento text v kratší verzi vyjde v časopisu Reflex. Díky za povolení ho uveřejnit i zde!)