Valkýra

Tom Cruise se předvádí jako politicky korektní nacista. Hollywood vypráví o muži, který chtěl zabít Hitlera.

Válečná historická dramata založená na skutečných událostech, jejichž hrdiny jsou protivníci z nepřátelských zákopů, mají v kinematografii bývalých Spojenců bohatou tradici. Stačí si vzpomenout na dnes už klasickou Lišku pouště (1951), zachycující osudy maršála Rommela, nebo na Schindlerův seznam (1993). Unikátní výjimkou je dvojtakt Clinta Eastwooda Vlajky našich otců a Dopisy z Iwo Jimy, sledující stejnou epizodu bitvy v Pacifiku ze dvou pritichůdných stran.

Valkýra režiséra Bryana Singera se nenápadně přibližuje spíš modelu oscarového dramatu Stevena Spielberga: rekonstrukce neúspěšného atentátu na Adolfa Hitlera v červenci 1944, jehož hybatelem byl vysoce postavený německý důstojník Claus von Stauffenberg, divákům opět nabízí postavu „hodného“ nacisty.

Hrdina Schindlerova seznamu prošel dramatickým vývojem od cynického hochštaplera v nezištného ochránce Židů. Stauffenberg v podání hvězdy a zároveň spoluproducenta filmu Toma Cruise ovšem nese všechny rysy šlechetného, obětavého amerického vlastence, který touží zachránit svět.

Příběh se známým koncem

Příznačné pro Valkýru zůstává, že Stauffenberga, který byl během bojů v Tunisu zraněn a přišel o pravou paži a oko, kamera většinou zabírá z „lepší strany“. Místo znetvořeného muže nám tak představuje bezchybného cruisovského fešáka. O to působivější jsou ovšem potom občasné záběry na hrdinův prázdný rukáv a černou pásku přes oko.

Tento postup nicméně charakterizuje i přístup tvůrců k „adaptaci“ historie. Valkýra je chladnou, pečlivě designovanou krásnou podívanou. A události, které vedly k pokusu o atentát, jsou líčeny jako napínavá a hrdinská dvojí hra v třpytivém hollywoodském stylu.

V napětí ale není udržován jen divák, který o Stauffenbergovi slyší poprvé v životě, ale i znalci dějepisu. Bryan Singer je totiž pozoruhodný režisér, dokáže budovat hutnou atmosféru - a především umí jednoduše narýsované charaktery vhánět do nejednoznačných vztahů a zajímavých konfliktů.

Hrdinovi Valkýry tak můžeme držet palce až do poslední chvíle – a to i navzdory tomu, že je jako většina Cruiseových postav průzračně prvoplánový.

Hodní nacisté

Bryanu Singerovi nepřinesla úspěch jen comicsová dobrodružství – před dvěma X-Meny a neprávem odsuzovaným snímkem Superman se vrací se zviditelnil psychologickou krimi Obvyklí podezřelí (1995). Ta vynesla Oscara scenáristovi Christopherovi McQuarriemu, který se spolu s méně zkušeným Nathanem Alexandrem podílel i na Valkýře.

I tentokrát se tak napětí spíš vnitřní: Valkýra sice obsahuje řadu vzrušujících akcí, zůstává ale psychologickým dramatem situovaným do kulis nacistického Berlína.

Na rozdíl od takových filmů, jako je Soumrak bohů (1969) Luchina Viscontiho, Hadí vejce (1977) Ingmara Bergmana či muzikál Kabaret (1972) Boba Fosse, však nezobrazuje temný dekadentní chaos. Přibližuje divákovi ustálený a fungující řád, který začíná rozvracet nový mocenský mechanismus.

Řada bývalých Hitlerových věrných je totiž zděšena Vůdcovými skutky z poslední doby a jedinou možnost nachází v jeho likvidaci. Od výroku „nejsme jako on“ se pak odvíjí lán na záchranu Německa, jehož součástí je okamžité zrušení koncentračních táborů a rychlé uzavření míru se Spojenci.

Souboj „hodných“ Němců se „zlými“ se pak předvádí jako gentlemanská revoluce bez výstřelů, masakrů a krve. Superušlechtilý Stauffenberg se navíc často odvolává k nejvyšší instanci – k bohu, a opakovaně je předváděn jako milující otec roztomilých dětí a oddaný manžel. Díky Singerově obratnosti různé nesmysly a prvoplánová klišé působí vzrušujícím a napínavým dolmem – když po strauffenbergovsku řádně přimhouříte jedno oko - málem věrohodně.

Osud mrtvého muže

Valkýra je založena na nápadu zviditelnit mechanismy moci a dát jim vnitřní logiku. Ve vyprávění, chronologicky a jen mírně nepřehledně líčícím složité události, však zafunguje i řada iracionálních okolností. Právě ty dodávají Valkýře znepokojivý rozměr, který ji povyšuje nad standardní válečné drama.

Stauffenberg nejdřív zázračně vyvázne z pekla tuniské pouště a je od začátku vlastně „mrtvým“ mužem, který se narodil podruhé. Díky osudové náhodě jeho gramofon při bombardování znovu spustí gramodesku s Valkýrou Richarda Wagnera, která posouvá děj dramaticky kupředu. Pokusy o likvidaci Hitlera selhávají jeden za druhým z nevysvětlitelných důvodů.

Právě tyto momenty vyvažují všechny polopatismy, které jsou pro americké diváky druhou přirozeností, ale na evropské publikum musejí nutně působit téměř směšně. Supermanský ušlechtilec s apartní páskou přes oko se tak zdá být součástí nějaké vyšší, tajemné hry osudu, která nutí k přemýšlení o skrytých cestách historie. A Vůdce (který se na plátně jen mihne) představuje superzloducha, který jako zlověstná, nezničitelná comicsová figura uniká všem nástrahám.

Vedle Hitlera a Stauffenberga, kteří pomyslně zastupují absolutní Zlo a Dobro, se naštěstí ve vyprávění objevuje i řada realističtěji prokreslených charakterů. Čestný generálmajor von Tresckow (Kenneth Branagh), ostražitý generál Olbricht (Bill Nighy) či unikavý generál Fromm (Tom Wilkinson) jsou velmi lidští - a navíc nemají nic společného s představami o mocichtivých nacistických fanaticích, kteří už dávno ztratili smysl pro uměřenost.

Jsou racionálně uvažujícími západními politiky nejsoučasnějšího ražení - a právě v tomto ohledu je Valkýra skutečně zajímavá. Opatrný film, držící se úzkostlivě politicky korektních pravidel a vyhýbající se šikovně všem případným nařčením z propagace nacismu, totiž není jen dramatizovanou rekonstrukcí událostí bez politických ambicí.

V rámci dovolených žánrových náznaků působí jako další film účtující s vládou prezidenta Bushe. Toto zaměření je vlastní celé nové linii studia United Artists, o jehož obnovu se Cruise nedávno postaral. Singerův snímek ovšem s aktuálním tématem nakládá s nesrovnatelně větší obratností než třeba nedávný propadák Hrdinové a zbabělci.

Valkýra nicméně vstupuje do českých kin ve stímu souvislostí, které narušují její promyšlenou konstrukci směřovanou k americkému publiku. V okamžiku, kdy se David Rath zálibně zahleděl do radikálních řešení ve stylu Třetí říše, působí představa "ušlechtilého nacisty" skoro urážlivě.

P. S. Tom Cruise prý do natáčení šel naplno v okamžiku, kdy zjistil, jak velmi se Strauffenbergovi podobá.

80%

Valkyrie, USA/Německo, 2008, režie Bryan Singer, scénář Christopher McQuarrie, Nathan Alexander, kamera Newton Thomas Sigel, hudba John Ottman . Hrají: Tom Cruise, Bill Nighy, Tom Wilkonson, Thomas Kretschmann, Terrence Stamp, Eddie Izzard, Carice van Houtenová ad. 120 minut, distribuce: Bontonfilm. Premiéra v ČR: 12. února 2009.

(ve zkrácené podobě byla recenze uveřejněna na www.aktualne.cz. Díky za povolení ji publikovat i zde.)