Projekt 100 - osobní manuál

Právě odstartovala další část Projektu 100. Obdivuji uměleckého ředitele AČFK Pavla Bednaříka, že dokázal tak různorodou směsici titulů spojit tak logickým a sympatickým oslím mostem. V rámci letošní části přehlídky můžete vidět filmy:

Bílá stuha (Weisse Band - Eine deutsche Kindergeschichte, Něm./Rak./Fr./It. 2009). Vysoce ceněné dobové drama Michaela Hanekeho je ozdobou přehlídky. Přestože mám k Hanekeho filmům soukromé, jaksi žensky dotčené výhrady, tentokrát jsem pokorně srazila podpatky. S návštěvou kina neváhejte, ale odložte představy o procházce růžovým sadem (snad až na ty trny).

Fish Tank (VB 2009)

Režisérka Andrea Arnoldová za svůj sociálně laděný vztahový snímek sice sbírá ceny, ale já jsem ho viděla loni ve Varech a stačila ho skoro okamžitě a totálně vypudit z hlavy. Na rozdíl od Bílé stuhy mám v tomto případě pocit, že tenhle snímek potvrzuje tradiční linii Projektu 100, ve které nové filmy, byť momentálně zajímavé a ceněné, působí jako logicky slabší než desetiletími prověřená klasika.

Harold a Maude (Harold and Maude, USA 1971)
O tom, že černá komedie Hala Ashbyho o milostném vztahu staré dámy a neopeřeného mladíka pořád dokáže zaujmout, svědčil její fenomenální divácký úspěch na MFF v Karlových Varech. Neváhejte si tenhle nevinně perverzní film připomenout - nebo ho pro sebe objevit.

Hluboký spánek (The Big Sleep, USA 1946)

Třpytivě opalizující perla korunující v mých očích celý program - klasický film noir Howarda Hawkse s Humphreym Bogartem v hlavní roli musíte vidět, zvlášť na plátně, znovu... a znovu...

 

Smlouva s vrahem (I Hired a Contract Killer, Finsko/Šv./Fr./VB/SRN 1990)
I když jde o slabší a odcizenější kousek z dílny Akiho Kaurismäkiho (natáčel se v Londýně v angličtině), může vás do kina přilákat námět i herecká účast truffautovského Jeana-Pierrea Léauda.

Muž z Londýna (A Londoni férfi, Maďarsko/Fr./Něm.2007)
Film Bély Tarra jsem neviděla, což hodlám napravit. Následujte mne.

Vtáčkovia, siroty a blázni (Slovensko/Fr. 1969)
Ať máte k novějším dílům Juraje Jakubiska jakýkoli vztah, tenhle patří v rámci jeho tvorby k nejlepším. Povinost vidět - ale velmi příjemná.

Zahraj to znovu, Same (Play It Again, Sam, USA 1972) - o komedii Herberta Rosse inspirované úspěšnou divadelní hrou Woodyho Allena a s Allenem v hlavní roli jsem poněkud pokrytecky napsala do speciálního čísla Filmových listů - text najdete zde.Asi stěží tam ale šlo rovnou napsat, jak strašně ten film zestárl a jak zbytečné je se na něj dívat.

P.S. Filmové listy věnované projektu 100 vznikly pod bdělým editorským dohledem Ivy Hejlíčkové. Protože mám čest se téhle psací akce účastnit už poněkolikáté (letos jsem psala o Zahraj to znovu, Same), nezbývá mi než si postesknout, že prostor, který psavci dostávají, se drasticky zmenšuje rok od roku - a  letošní byl už tak miniaturní, že do něj nešlo prakticky nic vtěsnat.