Sherlock Holmes jako akční film

Guy Ritchie natočil o tom nejtradičnějším ze všech detektivů dynamický akční film plný digitálních triků. Pokud čekáte starosvětskou, konzervativní podívanou jen lehce provětrávající Sherlockovu oblíbenou kostkovanou pláštěnku a mírně čechrající čpavý dým vycházející z jeho nerozlučné lulky, raději do kina vůbec nechoďte - nebo zkuste svá očekávání potlačit. Pro přehodnocování holmesovské legendy vám totiž Ritchie se svým týmem nabízejí řadu poměrně pádných argumentů. Nejdrtivější a nejméně sporné jsou ty, které se týkají obsazení hlavních rolí, a to i navzdory skutečnosti, že právě pojetí titulního hrdiny opřené o talent Roberta Downeyho Jr. nejlépe vyjadřuje anarchistický přístup tvůrců ke klasické látce.

Tento Sherlock Holmes nemá žádnou kostkovanou pláštěnku ani typickou čepici a s lulkou ho přistihnete jen zřídkakdy: většinu času se totiž pere, běhá či skáče - je jasné, že tyto aktivity by dobové rekvizity jen komplikovaly. Po večerech se tenhle Holmes chodí rvát do improvizované arény mezi opilou lůzu uzavírající sázky na jeho prohru se silnějšími, leč zabedněnějšími protivníky.

Když zrovna nemá co na práci, upadá Downeyho roztěkaný, usmolený neurotický, lajdácky oblečený, temný génius Holmes do depresí, pročež dbá na hygienu ještě méně než obvykle, leze po čtyřech po podlaze a ohrožuje střelbou svou bytnou. V souladu s tím hrdinův přítel a pomocník (a vypravěč jeho příběhů) doktor Watson není obvyklým přitroublým, obtloustlým nekňubou vysvětlujícím ještě přitroubjlejšímu čtenáři/divákovi géniovy dušerní pochody a činy, ale svižným a elegantním londýnským dandym, který je Holmesovi rovnocenným partnerem při řešení zločinů i v boji (kde ovšem detektiv nasazuje volný styl opřený o improvizaci, tam Watson  uplatňuje své zkušenosti válečného veterána z Afhgánistánu.) 

Je vlastně kupodivu, že si občas tahle dvojka vůbec najde čas na to, aby se věnovala Holmesově proslavené deduktivní metodě (hrdinovu rozvahu příznačně asi nejlépe demonstruje jeho "myšlenková příprava" na likvidaci protivníků).  Někdy ovšem i ryzí akční hrdinové Holmes a Watson přece jen přestanou myslet nohama a v chvatu si vymění pár ostrovtipných replik, z nichž některé dokonce upomínají na texty Arthura Conana Doylea (snad abyste si nemysleli, že je autoři nečetli). Doyleovy knihy a povídky ovšem tvůrcům Sherlocka Holmese poskytly jen volnou inspiraci: zkompilovali z nich totiž nový příběh, do kterého zasadili původní postavy a motivy - nebo spíš vlastní verze některých původních postav, příběhů a motivů, podřízené za všech okolností bujaře svévolnému, efektně podvratnému nápadu vytvořit "moderní" holmesovský příběh. Jejich pojetí je ale výrazně povrchnější než řada holmesovských příběhů, vzniklých po  Doyleově smrti - a vlastně také mnohem krotší. (Už jsem upozorňovala na pozoruhodnou, legitimní a hluboce znepokojivou variaci na Holmese v Tarantinových Hanebných panchartech v postavě nacistického "lovce Židů" Landy. Ritchieho Holmes může stokrát naznačovat, že by byl i dobrým zločincem, ale jeho "kámošská" stylizace s chaplinovskou buřinkou to zásadně popírá a odsuzuje ho mezi kladné postavy.*/)

Ctitelé holmesovské klasiky se mohou bouřit, jak chtějí: v Sherlocku Holmesovi nejde vlastně o nic víc (ale ani méně) než o oddechovou hollywoodskou podívanou. A ta podle tvůrců filmu jen stěží může kopírovat viktoriánské vypravěčské vzorce staré 123 let (Doyleův první holmesovský příběh - povídka Studie v šarlatové - poprvé vyšel v roce 1887). Pokusili se tedy zřejmě najít cosi jako soudobý ekvivalent původních detektivních příběhů, přičemž jim z filmu příznačně vypadlo prakticky všechno, co tyto příběhy tvoří.

Aby vyprávění získalo na dynamice a uvolnili si ruce při vymýšlení svévolných variací, vytvořili filmaři prapodivně asynchronní story: vypadá to, jako by byl Holmes ještě jaksi "nehotový", takže nepřestáváte čekat, že se postupně začne měnit v toho klasického detektiva , kterého znáte. Kupodivu ale nejde o vyprávění ve stylu "Holmes začíná" pojaté po vzoru comicsových  prequelů. Holmes je na vrcholu: coby zavedená firma tvoří s Watsonem dvojku tak sehranou a nerozbornou, jaká jen může vzniknout v těch nejlepších "buddy movies". (A báječná "chemie" mezi Downey a neméně úchvatným Judem Lawem je skutečně něčím naprosto mimořádným a jejích pokojných demonstrací prostžednictvím vtipných dialogů bych klidně snesla mnohem víc - samozřejmě na úkor akčních scén, které by s pomocí kaskadérů zvládlo každé druhé hollywoodské nemehlo.)

"Intimní" vztahová linie se opírá o tom, že Watson se právě zamiloval do jisté Mary Morstanové (Kelly Reillyová), chce se ženit a hodlá skončit s letitým, funkčním, byť poněkud bizarním staromládeneckým soužitím se Sherlockem. Názory na ženitbu či pouhý náznak milostného motivu v detektivkách jsou odvajživa celkem radikální (to jest působí vždycky rušivě a odvádějí pozornost publika od řešení detektivní záhady). Sherlock Holmes ale upřímně řečení není příliš detektivkou: při jeho sledování vás asi nejmíň ze všeho bude bavit právě zápletka v blábolivém stylu Dana Browna týkající se tajné okultní společnosti mocných a zlého lorda Blackwooda, který v podání Marka Stronga touží uchvátit moc nad světem pro Vy-víte-koho (alias zlovolného profesora Moriartyho, jenž se ve filmu jen nesměle mihne - viz pokračování v dalším holmesovském snímku).

Vedle počestné romance Watsona s Mary (která by se dala ještě snést) tady ale máme i divoký, občasný, leč letitý vztah Sherlocka a mezinárodní dobrodružky Ireny Adlerové (Rachel McAdamsová). Energická krasavice, která původně pracuje pro Moriartyho, se posléze dokonce stává tím třetím v pátračské dvojici Holmes-Watson - pročež se sir Doyle obrací v hrobě, ale diváci si přijdou na své v tom nejstandardnějším duchu. (Coby nejodpornější mi v celém filmu připadá "komická" scéna, ve které nezkrotná Irena Holmese přechytračí a zanechá ho nahého v hotelovém pokoji. Nemohu si pomoct, ale Holmes, dokonce ani ten Downeyho, by nikdy neměl být nahý - podobně jako královny prostě nemají nohy.)

Ritchieho Sherlock Holmes ovšem navzdory takovým svévolnostem obsahuje i důležité, nezvykle vstřícné gesto, kterým se tvůrci filmu překvapivě odlišují od drtivé většiny módních akčních "viktoriánských" filmů typu Wild Wild West, Liga vyvolených nebo Zlatý kompas (a venkoncem i Harry Potter) používajících nadpřirozené prvky. (Patří sem samozřejmě i steampunkové příběhy využívající coby tu nejpůsobivější magii nejmodernější techniku). Vypadá to totiž, že lord Blackwood vstal z mrtvých a používá černou magii - ale všechno je nakonec trochu jinak... Aniž bych něco chtěla prozrazovat, Holmesovo řešení případu je nakonec racionalistické a celkem uspokojivě konvenuje s duchem původních Doyleových příběhů.

Je škoda, že si kvůli všem těm honičkám, výbuchům, vtípkům a zákrutům překombinované zápletky si tohoto zajímavého přihlášení k racionálnímu hodnocení reality nejspíš ani nevšimnete - nebo vám bude v jejich lesku a třesku připadat nudné a nepřesvědčivé. V současném hollywoodském filmu nabitém zázraky, kouzly a chválou "jiných", lepších světů typu Avatara by tak Sherlock Holmes mohl představovat výjimku - ale nepředstavuje. Svou výjimečnost totiž zase obratem popírá, provože novodobé, iracionální "magii podívané" svého diváka v každém okamžiku plně podřizuje.

P.S.Co se týče výsledků ankety o očekáváních spojených s novým holmesovským filmem, 11% hlasujících vyjádřilo obavy z volby režiséra na základě předchozí práce Guye Ritchieho a 5% obavy z volby titulního představitele, který typově neodpovídá představě o Velkém detektivovi tak, jak ji vymodeloval Doyle ve svých knihách a povídkách a většinou potvrdily i holmesovské adaptace. Zatímco obavy první skupiny se z mého pohledu celkem potvrzují (i když jsem čekala, že Ritchieho film bude držet pohromadě ještě míň), před Downeyho výkonem lze se ctí kapitulovat (i když s pojetím Holmese nemusíte souhlasit). Podobá se to samozřejmě situaci, kdy jsme byli nuceni přijmout Daniela Craiga jako nového Bonda.

16% hlasujících natěšených na film z důvodů obsazení Judea Lawa a jeho praktické neschopnosti mýlit se při výběru projektu bude nepochybně nadšeno - celistvá a ironicky vážná Lawova kreace je sice méně navenek efektní než Downeyho, ale utkví v paměti a srdci mnohem spolehlivěji.

38% hlasujících, nadšených už z traileru, bude filmem samotným nejspíš celkem uspokojeno, protože podoba upoutávky spolehlivě předjímá to, co následuje v kině. 36% hlasujících, kteří odmítli spekulovat a poctivě čekají na to, co při sledování Sherlocka Holmese zažijí na vlastní oči, nezbývá než obvinit z přílišné opatrnosti (příště už takovou beztvarou odpověď mezi možnosti v hlasování nezařadím :-).

Ano, a zbývá dodat, že možnost hlasovat v souvislosti se Sherlockem Holmesem pro nudu a nezájem tentokrát nezvolil nikdo.

*/ Downey hrál Chaplina v životopisném filmu Richarda Attenbourougha, pamatujete?

Sherlock Holmes

USA 2009, 128 min, titulky
Režie: Guy Ritchie

Scénář: Michael Robert Johnson, Anthony Peckham, Simon Kinberg (podle postav Arthura Conana
Doylea)
Kamera: Philippe Rousselot

Hudba: Hans Zimmer
Hrají: Robert Downey Jr.(Sherlock Holmes), Jude Law (doktor John Watson), Rachel McAdamsová (Irene Adlerová), Mark Strong (lord Blackwood), Eddie Marsan (inspektor Lestrade), Kelly Reillyová (Mary Morstanová), James Fox (sir Thomas), Geraldine Jamesová (paní Hudsonová), William Hope (ambasador Standish)

Preniéra: 14.1. 2010