Byla jednou holčička Heidi...

Tento víkend jsem strávila samička, v panice z termínu odevzdávky knihy o hollywoodských herečkách (netušíte, jak blízko je červen 2010) -   trucováním u počítače v Praze. Což je v posledních mnoha letech pro Pražáka uctívajícího svou venkovskou víkendici nezvyklé. Proto též nabízím v záhlaví depresivní (nebo ne?) fotografii  rodného sídliště v zimním hávu. Kalamitě Daisy, nazvané tak Evropským meteorologickým institutem v Berlíně (snad po rozmarné hrdince Fitzgeraldova Velkého Gatsbyho?), nyní čelím malátným listováním katalogem nejmenované zasilatelské zahradnické firmy, který jsem v sobotu vyšťárala ze schránky. 

Potěchou mého oka  v katalogu rakouské firmy Starkl (to víte, stárnoucí blbá blondýna neudrží na uzdě pravidlo nedělat nikomu reklamu), jejíž česká pobočka se už drahně let nachází u Čáslavi v místě nazvaném romanticky  Kalabousek, je už tradičně reklama na "obří borůvku Heidi". Starkl expandoval do Čech krátce  po roce 1989 a myslím, že od té doby daná fotografie katalog každoročně zdobí  v nejrůznějších výřezech. Brýlatému vyžleti na obrázku se přitom za ty roky už jistě navršila třicítka. 

Od Starkla si dnes už málokdy něco objednám (když už jsme u nedělání reklamy, mám raději ryze domácí - a rovněž středočeskou - firmu Lukonbulbs ovládanou blahoslavenými fanatiky  hromadícími k naší virtuální radosti každoročně zvláště - průměrnou lidskou myslí nezpracovatelné - množství bohyšek a květinových hlíz a cibulek). 

Nicméně Starkl (respektive jeho katalog) je pro mne stále ještě zdrojem profesionálního potěšení coby výstup prosperující (patrně) zahraniční firmy, která pružně reaguje na poptávku českých zákazníků. Specialisté na průzkum trhu, pachatelé skladby nabízených rostlin a na ně napojení kreativci (vyvrhující zmíněný katalog) vytvořili a spravují virtuální svět starostlivě navázaný  na tep doby. Letos, v době krize, se mi tedy vyfocená a popsaná "obří květenství", kterých můžete dosáhnout prostým zakoupením vybrané rostiny a jejím hnojením Straklovým hnojivem Tisícikvět, zdají ještě větší než obvykle.Stará dobrá Heidi má mnoho kamarádů krčících se na fotkách vedle ohromných květů a plodů zastiňujících svou velikostí tu dítě v nějakém globálním kroji (viz "incká" holčička propagující jakousi sladkou bramboru), tu automobil. Vychází se tak všemožně vstříc málo majetnému uživateli slyšícímu na barnumskou reklamu, který chce zaplatit co nejméně za "co nejvíc". Protože už jistou dobu zahradničím, z "co největších" květů jsem jaksi vyrostla (ono to taky na obrázku a s grafikovou pomocí vypadá dost jinak než pak ve skutečnosti - podobně jako ten mrňavý hamburger, kvůli jehož nepodobnosti s propagovaným produktem propadl ničivému amoku hrdina Schumacherova Volného pádu v podání  Michaela Douglase).  

Zvláštní a neustále se rozrůstající segment v katalogu pak tvoří úvodní sekce různých "zázračných", exotických rostlin, jimiž můžete podomácku léčit cokoli lépe a snadněji než váš obvodní felčar. Při pohledu na fotku artyčoku ("Lahůdka a léčebný prostředek v jednom!", "Zelenina francouzské šlechty!") tak zapomínám na svou přísahu, že se tuhle beznadějně teplomilnou zeleninu už nikdy nepokusím zapouštět do své zahrady. Leda že by skutečně přišlo nějaké to slibované globální oteplení...

P.S. Vím, že se ta holčička propagující obří borůvku nejmenuje Heidi - jenže jak jinak jí říkat?