Archivní recenze: Příběh Alvina Straighta

Alvin se hnul z místa 

Třiasedmdesátiletý vdovec Alvin Straight jednoho dne upadne na zem v kuchyni svého domku v městečku Laurens v Iowě. Když ho dcera Rose zvedne a doveze k doktorovi, dozví se Alvin, co nikdy nikdo vědět nechce: je starý a nemocný. Odmítne se podrobit vyšetřením a s mlčenlivou nechutí přijme hole, které se kvůli pokročilé artróze mají stát věrnými průvodkyněmi sklonku jeho života. Zbývá mu posedávat na zápraží, čekat na další, možná už vražedný atak nějaké choroby a civět na přerostlý trávník. Smrtící pohodička.

Podivný cestovatel budí po cestě podiv 

Jenže Alvin tuhle bezvýchodnou "nabídku" osudu nepřijme. Když se dozví, že jeho staršího bratra Lyleho postihl záchvat mrtvice, rozhodne se ho navštívit. Jenže jak, když bratr žije až v Mt. Zionu ve Wisconsinu a on nemá na autobus, kvůli slabému zraku nesmí řídit a nevydrží vlastně ani chvíli stát? Stárnoucí a mentálně lehce opožděná Rose podezřívavě sleduje, jak si otec dává dohromady zahradní traktůrek a omšelý pňvěs. Zvyklá nikdy neprotestovat proti šílenostem života, nakoupí mu v krámě uzené salámy, Swisherovy cukrovinky a repelent a Alvin jednoho slunného zářijového jitra vyrazí. I když na první pokus to nevyjde a on se potupně vrací domů na korbě valníku, podruhé - na poněkud zánovnějším stroji značky John Deere z roku 1966 - se stařec opravdu vypraví na cestu dlouhou šest set kilometrů. Šest týdnů, s nutnými zastaveními vynucenými podzimní přeprškou či pouhou potřebou spánku, Alvin rychlostí sedm kilometrů za hodinu spřádá svůj vlastní malý příběh do podoby velkého vyprávění o svobodě, vůli a pokání...

Událost: přejezd řeky 

To vše se nedávno opravdu stalo, i když skutečný Alvin Straight už je pár let v Pánu. A děje se to znovu, ve filmu: bez brutálních krvavých detailů, blairských čarodějnic a temných stránek síly. Dokonce bez neslušných slov. Hrdinu nového filmu Davida Lynche nikdo neokrade, ani nepřepadne, nepřiplete se mu do cesty nebezpečné městečko Velký Tuňák či pokušitelsky osudová dvoj-žena v podání Patricie Arquetteové. Jediná protivenství, která musí filmový Alvin přemáhat, souvisejí s ním samým a s jeho traktůrkem. S tím tvoří zvláštní dvojjedinou bytost. Stejně jako vozítko určené jen ke zdolávání zahradních pidivzdáleností totiž stařec touží dokázat, že ještě nepatří do šrotu.

Pivo na cestě 

Také občasné "vzrušující" okamžiky vyprávění souvisejí s traktorem: jednou selžou brzdy pň cestě z kopečka, jindy chcípne motor... Ta napínavější story se však odehrává mimo plátno, v Alvinově hlavě. Zatímco filmaři se u "skutečných příběhů" soustřeďují na fabulaci faktů, Lynch nabízí divákům víceméně opravdu jen pohled na neznámého dědka, vlekoucího se na traktůrku mezi kukuřičnými lány. Příběh Alvina Straighta je fabulovaný jen do té míry, že se s hrdinovou minulostí seznamujeme postupně. Při rozhovorech se stopařkou uprchlou z domova, hádavými jednovaječnými dvojčaty mechaniky, válečným veteránem, knězem či hostinským se tak dozvídáme víc o smyslu Alvinovy cesty: s bratrem se totiž po divoké hádce neviděl celých deset let. Bezúčelně podivínský vrtoch s traktůrkem se ukazuje být způsobem, jak odčinit smrtelný hňch pýchy a zloby spáchaný na svém bližním. Kajícný Alvin, který se ctí prošel peklem poznání, se tak stává důstojným společníkem předchozích velkých lynchovských postav - Sloního muže Merricka, Sailora ze Zběsilosti v srdci či nešťastné Laury z Twin Peaks.

S dcerou Rose (Sissy Spaceková) 

Z nápadu (v rámci autorovy tvorby ojedinělého) natočit "skutečný příběh" vznikl komorní a zřejmě velmi osobní film: vůbec poprvé se u Lynche stává ústředním tématem problém stáří. Situace otce, na počátku Modrého sametu stiženého bizarním ochromením při kropení trávníku, je teď nahlížena nikoli zvnějšku, ale zevnitř. Ve filmu se mladší lidé - ti, kteří se pohybují rychle - objevují jen jako vysloveně epizodní postavy z jiného světa, s nimiž hrdina prakticky nenajde společnou řeč.

Road movie na traktůrku 

Pomalost, stroze vyjádřená záběry zvolna se sunoucí přerušované silniční čáry a hrdiny plazícího se na traktůrku krajinou, se stává klíčem k vyprávění. Lynch nás dokáže zpomalit stejně šikovně, jako nás předtím strhl k šílené jízdě ztracenými dálnicemi svých temných světů. O tom, že si stále udržuje nadhled, svědčí především osvobozujícně velebné lety kamery nad krajinou, povznášené živoucně countryovými melodiemi Angela Badalamentiho. Jinak režisér vlastně dělá totéž co dřív: výsostně surrealisticky si pohrává s tím, na co jsme ve filmu (a v životě) zvyklí. Žánrové hrátky se tentokrát dotýkají jak road movie (jenže pomalé a s přesným cílem), tak westernu (jenže se starým kovbojem na traktoru). Nevšedním cílem vyprávění se stává dojem solidní všednosti a normálnosti: vybraně absurdní historku o chlápkovi putujícím krajinou na traktůrku jsme nuceni strávit bez příkras - včetně dobrodiní známého hereckého obsazení. Jediné opravdické hvězdy, které se ve filmu objeví, jsou ty na nebi (ale zato "obloha je jich sakra plná"). Vesměs nepovědomí představitelé v čele s dokonale přesvědčivým veteránem Richardem Farnsworthem zvyšují dojem autentičnosti. I Sissy Spaceková dělá všechno pro to, abyste ji v roli koktavé retardované Rose nepoznali.

Chvála pomalosti: Richard  Farnsworth 

Lynchovi příznivci, očekávající další šokový nářez ve stylu Lost Highway, budou tímto minimalistickým filmem nejspíš znechuceni stejně jako onehdy Tarantinovou podobně zpomalenou Jackií Brownovou nebo rafinovaně zchaotizovaným Gilliamovým Strachem a hnusem v Las Vegas. Ti, kteří drozda s broukem v zobáku v závěru Modrého sametu vítali jako skvěle absurdní vtip, nemohou než Alvina zaraženě zavrhnout jako prvoplánový kýč. Ani scéna s automobilistkou zabíjející jeleny totiž nemůže zakrýt smutnou pravdu: David Lynch opravdu nemá (a nikdy neměl) normální smysl pro humor. Podívejte se na ty procítěné krajinky: má svou Ameriku opravdu rád, i když hollywoodsky standardní vzdávání cti hvězdnaté vlajce je mu cizí. Jelení hlavu na stole v Twin Peaks, drozda, růžičky a bílé ploty v Modrém sametu, Dobrou vílu ve Zběsilosti v srdci a celý Příběh Alvina Straighta myslí - po svém - skutečně vážně. Proto nemyslím, že ve svém novém filmu jen provokativně staví na hlavu svou pomyslnou "povinnost" šokovat: hádám, že prostě pořád zůstává v tomtéž klidu jako dřív.

Počkejte, až vás poprvé v životě hned za úsvitu chytí revma. Budete vědět, o čem všem byla řeč.

The Straight Story
Francie / Velká Británie / USA 1999, 112 minut
Režie: David Lynch 

Scénář: John Reach, Mary Sweeneyová

Kamera: Freddie Francis
Hudba: Angelo Badalamenti 

Hrají. Richard Farnsworth (Alvin), Sissy Spacerová (Rose), Joseph A. Carpenter (Bud), Everett McGill (Tom), Harry Dean Stanton (Lyle), Kevin P. Farley (Harald) 

(Tenhle text jsem napsala v době premiéry Lynchova filmu - v únoru 2000 - do Cinemy. Snad vám k něčemu bude i dnes, kdy film hraje Česká televize 28. 1. 2013 ve 21.55 v rámci cyklu Velikáni filmu.)