Nejtradičtnější podobu labyrintu - tu svázanou s hrozivou postavou děsivého zvířecího Mínótaura a hrdiny, který se s ním utká a tím se (v symbolických výkladech) přiblíží poznání a přijetí vlastních temných aspektů, najdete třeba ve Felliniho Satyriconu. Mladík Encolpio tady sice nemá Ariadninu nit, která by mu ulehčila průchod labyrintem, Mínótarus, kterého tu potká, je ovšem zřetelně jeho součástí, člověkem, kterého si získá, když se mu přizná ke své skutečné identitě: není žádný hrdina Théseus, ale jenom obyčejný zbloudilý student... Dojem symbolické vize, zlého snu a náročné "maturistní" zkoušky současně tu zvyšuje přítomnost přihlížejícího a fandícího publika, které ovšem hrdinovi situaci nijak neusnadňuje: je jasné, že během souboje, byť je součástí místního rituálu, mohl před očima přihlížejících opravdově a nesymbolicky zemřít - ostatně jako kterýkoli filmový hrdina před očima diváků v kině. Trapným pokračováním Encolpiova poněkud pochybného vítězství (které je v ryzím felliniovském stylu pouhým pokorným přijetím sebe sama v dobrém i zlém) je ztráta mužnosti, kterou hrdina utrpí v následující - opět "veřejné" - zkoušce v náručí rutinně lačné krasavice.
Jeden z nejslavnějších filmových labyrintů najdete v Osvícení Stanleyho Kubricka. Je ovšem třeba si uvědomit, že labyrinty jsou tu vlastně dva - jeden, vytvořený ze stříhaných keřů, ve kterém se odehraje závěrečná slavná honička, a druhý - bludiště chodeb obrovského domu, jehož správcem i obětí se spisovatel Jack Torrance v podání Jacka Nicholsona dobrovolně stal. Děsivějším místem než oba tyto vnější labyrinty je bludiště Jackovy mysli, propadající se postupně do šílenství. Středu zahradního labyrintu, který se hrdinova manželka se synkem zprvu bezstarostně prohánějí v prosluněném dni, odpovídá ta místnost v hotelu, ve které si Jack zřídil pracovnu a která se stává svědectvím jeho totální - tentokrát autorské - neplodnosti.
Pro Jacka, který je odhalen jako "podvodník" píšící stále dokola jen jednu větu, není pak už jiná možnost, než se pokusit zlikvidovat svědky svého úpadku, lhostejno, že jde zrovna právě o jeho vlastní rodinu. Po honičce bludištěm chodeb logicky následuje honička venkovním labyrintem, během níž Jack pochopitelně prohrává - už proto, že si labyrint nikdy předtím neproběhl v mimoděčné hravé přípravě na vražedný souboj. Výsledkem nemůže být nic jiného než definitivní "zmrazení" muže, který prohrál a zmrtvěl sám sebe už dávno předtím.
pokračování příště: Ženské labyrinty ve filmu
Žádné komentáře:
Okomentovat