Red

Abyste se na tomhle filmu pobavili, nemusíte znát stejnojmenný grafický román Warrena Ellise a Cullyho Hamnera, ale nejspíš byste měli znát Bruce Willise, Morgana Freemana, Helen Mirrenovou a zvláště Johna Malkoviche. Na akční komedii režiséra Roberta Schwentkeho se totiž celkem hodí profláknutý výraz "herecký koncert" především v případě, že máte dané interprety rádi. Pokud jde o žánr koncertu, jde o bigbeat s bluesovými vstupy.  

Mohlo to dopadnout strašně - podobně jako třeba cruiseovka Zatím spolu, zatím živí. Také ve filmu režiséra, který natočil nikoli špatné snímky Tajemný let a  Zakleti v čase, se totiž vyskytuje bývalý, protřelý tajný agent a hystericky vyjukaná děva, která se rychle přizpůsobuje drsné akci. Rozdíl není ovšem jen v tom, že místo Toma Cruise a Cameron Diazové ve filmu Red hrají Bruce Willis (který v podobně tlumené, romanticko-akční poloze nebyl nikdy lepší) a sympaticky neokoukaná Mary-Louise Parkerová.

Rozdíl je v tom, že režisér Schwentke se v příběhu party důchodců-zabijáků (kteří se společně vydají do akce proti nečestnému  prezidentskému kandidátovi, jenž se pokouší prostřednictvím dezorientované CIA zlikvidovat svědky svého dávného poklesku) pohybuje prakticky celou dobu na hranici lehounké nablblosti. Ale současně ji nikdy nepřekročí -  takže se nejspíš přistihnete, že vám v kině na tváři pod milosrdnou rouškou tmy proti vaší vůli vykvétá blažený úsměv...

Titul filmu bezprostředně nesouvisí s červenou (jde o zkratku označení Retired Extremely Dangerous - "v důchodu, extrémně nebezpečný", kterou CIA přisoudí hlavnímu hrdinovi Frankovi Mosesovi) a ve filmu také nenajdete žádné "skutečné" násilí, i když vám tam před očima hynou desítky lidí. V rámci comicsové stylizace jde ovšem o figurky bez fyziognomie, jež většinou jen zahlédnete na horizontu, kterak se chystají hrdinovi smrtelně škodit.

Komediální stylizace ovšem končí ve chvíli, kdy jde o polodetaily a detaily tváří hlavních hrdinů: dokonce i postava paranoidního Marvina, který cítí ohrožení všude kolem sebe, má v kašparském podání Johna Malkoviche svou hrdost a hodnotu (už proto, že ohrožení se nachází skutečně všude kolem něj). "Důchodcovský" herecký ansámbl bývalých profesionálních zabijáků (jehož nejmladší složkou je pětapadesátiletý Willis a nejerotičtější - bez nadsázky - pětašedesátiletá "Královna" Mirrenová) naopak dostává prostor pro jemnou a propracovanou "psychologickou" akci. Schwentke prokazuje nebývalý smysl pro správné načasování, takže nenatočil pouze žertovnou rodriguezovskou žánrovou parodii nabitou honičkami a detonacemi, ale také (a především) film, který má srdce. V akční změti totiž nikdy nezapomíná, jaký "kultovní" herecký potenciál má k dispozici, a beatový rytmus tak zpomaluje ve prospěch bezmála lyrických pasáží, ve kterých dopřává svým hercům, aby si v klidu vychutnali vtipný dialog nebo dotáhli k dokonalosti potřebnou grimasu.

Není žádným překvapením, že vyprávění balancuje na ostré, křehké hranici mezi sarkasmem a vážností: najednou zjistíte, že vám na hrdinech jaksi záleží a že se zdá mít smysl i jejich (vnitřně samozřejmě dokonale vyprázdněná) mise. Asi bych se tolik nebavila, kdybych zrovna v úterý v televizi nebojovala se Třemi dny Kondora (1975): příběh o zkorumpované americké vládě, které šlo vždycky jen o ropu a které jde na ruku i tajná služba, se technicky odehrává jen šest let před špinavou misí v Guatemale, které se kdysi zúčastnil Frank Moses. Celé světelné roky ale dělí Pollackův vážně míněný (a z dnešního pohledu prvoplánově naivní) politický thriller od Schwentkeho filmu, který je jen navenek naivní a bezstarostný. Důsledně totiž opěvuje vypjatý individualismus sarkastiských, asociálních hrdinů a navzdory "politické" zápletce veškerou politiku nonšalantně zakopává pod stůl, protože nestojí za naši pozornost.


Volně řečeno s Villiersem de L'Isle-Adam, jaká nuda je skutečnost! Přenechme svým sluhům (nebo divákům), aby ji žili za nás.

Zajímavá je i otázka věku hrdinů: svět je v Red srovnaný docela současně, protože tenhle film o postarších hrdinech není určen postarším divákům: na Mosesově politické mapě nejsou Američani a Rusové protivníky (a proto hrdina může jít  do party ser starým nepřítelem Ivanem v podání Briana Coxe), ale stará a mladá generace. Nedá se odhadnout, jestli Schwentkeho film spolu s nostalgickým akčním thrillerem Sylvestera Stalloneho Expendables: Postradatelní pokládá základ nějakého módního trendu, "staří" hrdinové jsou každopádně podáni natolik přitažlivě, že mladší divák nemá při sledování filmu valnou šanci uhájit svůj přirozený životní koncept (podobně jako hrdinův o generaci mladší nepřítel, schopný agent CIA Cooper, který se musí rozhodnout, zda sloužit vlasti a komisní šéfové, nebo se postavit na stranu svých nesrovnatelně zkušenějších protivníků).


Je přitom zajímavé, že jde o konfrontaci generace starší (ale nikoli vysloveně staré) s generací mladší (ale nikoli vysloveně mladou, jejíž věk by odpovídal věku většinového publika). Nejmladší generaci tak ve   vyprávění zastupují Cooper v podání Karla Urbana (zhruba čtyřicátníka) a Mosesova láska z úřadu sociálního zabezpečení, která vykazuje v podání šestačtyřicetileté Parkerové všechny známky chronického, věčného děvčete. Když si doplníme, že Cooperova šéfka v podání Rebeccy Pidgeonové je zhruba v jejich věku, stejně jako představitel padoušského viceprezidenta Stantona, Julian McMahon, pracuje film zjevně s čímsi jako s "posunutou věkovou hranicí". "Mladé", profesionálně a sociálně aktivní postavy ve vyprávění jsou tak vrstevníky režiséra (Schwentke je ročník 1968) a tedy ve věku srovnatelném s věkem rodičů pomyslného cílového diváka filmu.

Staří protagonisté Red tak naplňují odlišný koncept než třeba zestárlí mušketýři v Muži se železnou maskou (1998), kteří měli působit jako reálně fyzicky zchátralí */. Deklarují idealizované stav stáří směrem k mladšímu publiku, které skutečně nevidí valného rozdílu mezi Willisem (jenž ani s přimhouřeným okem nesplňuje limitní důchodový věk) a třiasedmdesátiletým Freemanem. Oba herci/postavy patří mezi staré - jako takoví však současně účelně fungují v soudobém popkulturním prostoru, kde je "mladý" design ideálem i normou. Moses a jeho kamarádi jsou tak na tom fyzicky, psychicky i názorově lépe než většina z diváků - a to včetně Freemanovy postavy, která bojuje s posledním stádiem rakoviny.

Jediným skutečným reprezentantem věčného mládí je tak v rámci téhle paradoxní optiky třiadevadesátiletý představitel archiváře CIA Ernest Borgnine.

*/ Noblesního, zestárlého Athose si tam mimochodem zahrál právě John Malkovich

V comicsu je Moses určitě starší 

Red
USA 2010, 111 min, titulky
Režie: Robert Schwentke
Scénář: Jon Hoeber, Erich Hoeber (podle grafického románu Warren Ellise a Cullyho Hamnera)
Kamera: Florian Ballhaus
Hudba: Christophe Beck
Hrají: Bruce Willis (Frank Moses), Morgan Freeman (Joe), Mary-Louise Parkerová (Sarah), Helen Mirrenová (Victoria), John Malkovich (Marvin), Karl Urban (agent Cooper), Richard Dreyfuss (Dunning), Brian Cox (Ivan), James Remar, Ernest Borgnine (archivář)

Premiéra: 28. 10. 2010