Tom Cruise nezešílel

Včerejší pozdně večerní projekce filmu Zatím spolu, zatím živí byla opravdu vypečeným festivalovým překvapením: vysokorozpočtový akční thriller, který do českých kin přisviští už 29. 7., by se dal smysluplněji vnímat, kdyby byl o něco vypečenější i divák (a přitom stačilo tak málo: vypnout v zaplněném Velkém sále hotelu Thermal klimatizaci). Takhle se stalo, že byl tenhle seriózní pokus herce a producenta Toma Cruise dezorientovanými a zjevně podchlazenými diváky vnímán jako parodie, takže se na některých místech dokonce smáli a posměšně tleskali hlavnímu představiteli. Cruise ve svém novém, myšlenkově ambiciózním projektu zjevně myšlenkově i formálně navazuje na existenciální šarádu Vanilkové nebe, tentokrát však odvrhl vyzkoušenou možnost oslovit (pseudo)intelektuálního režiséra typu Camerona Crowea a jako na scenáristu se rovnou obrátil na svěžího debutanta Patricka O'Neilla, zcela nezatíženého jakoukoli zkušeností s žánrem. Ta ostatně chybí i jinak renomovanému Jamesi Mangoldovi (Walk the Line), což celému týmu dovoluje experimentovat s divákovým vztahem k vypravěčskému rytmu na úrovni, nad kterou by i Wong Kar-wai zesinal závistí.

Příběh tajného superagenta Roye Millera (který se tak vůbec nejmenuje, což je metaforické, neřkuli symbolické), jenž se pokouší zachránit před rozličnými zloduchy macguffinovskou "věčnou baterii" vypadající jako tužková baterka a kterému se na krk náhodou pověsí nicnetušící hysterická blondýnka June, by zmíněná zmatenější část publika mohla nazvat idiotským blábolem. Mohla by tvrdit, že jde o nesmyslný slepenec žánrů, ve kterém zcela namátkou dojde vedle akčních hitů typu Missiom: Impossible i na romantickou komedii a parodii a ve kterém hlavní představitel usiluje o nevídaně křečovitou sebeprezentaci s dodatkem, že má také smysl pro humor. Tito zaslepení diváci by se také mohli domnívat, že Mangoldův snímek, který je hluboce propracovaný po stránce formy, režisérského stylu i psychologie, je pouhou demonstrací situace, ve které populární filmová hvězda nabízí divákům úděsnou blbost v naději, že si toho tak nějak nevšimnou. Opak je pravdou: Tom Cruise nezešílel, pouze nás znovu okouzluje svým neomylným vkusem, smyslem pro křehký a výmluvný detail (velmi zajímavě je podána např. problematika scén "zastřel vše, co se ještě hýbe, a přidej vtipnou hlášku") a pozoruhodně propracovaným mravním naučením (hrdinovi nejde o nic menšího než o záchranu zkorumpovaného světa a některé prvky naznačují, že příběhu není cizí ani teorie globálního spiknutí a problematika globálního oteplování - viz symbol baterie, která se začne přehřívat.) Situace tajného agenta, v jehož osudech a touhách se divák zdánlivě vůbec neorientuje, je navíc výmluvným komentářem k dnešní politicky i mravně zmatené době. Po formální stránce je zajímavostí (vedle propracovaného designu plavek hlavní hrdinky v podání herecky opět nesmírně přesvědčivé Cameron Diazové) záměrné použití špatných digitálních triků, nepochybně sofistikovaně odkazující k nadužívání technických novinek v oblasti CGI v hollywoodském středním proudu. Troufám si odhadovat, že jde o patrně nejosobitější projekt Cruiseovy kariéry a nepochybně o jeden z vůbec nejlepších artových projektů posledních let.