Režisérská verze Robina Hooda na DVD: můj dům, můj hrad

Jak se očekávalo, Ridley Scott vydal na DVD prodlouženou   verzi svého Robina Hooda (o filmu jsem na tomto blogu dost nadšeně psala tady a také tady). Film byl rozšířený o šestnáct minut (z původních 140 na 156), nejedná se ovšem o tak radikálně "nový" snímek, jako v případě Blade Runnera (který stál u zrodu moderní instituce režisérských sestřihů), ani o takové obohacení a výrazné "vylepšení" jako v případě Království nebeského (které bylo do domácího kina uvedeno s metráží 192 minut - oproti kinoverzi, jež měla "jen" 144). Zatímco v  příběhu lovce androidů jste se mohli dozvědět především to, že  hlavní hrdina je sám android, ve vyprávění o prostém kováři, který se stane ve Svaté zemi předním velmožem, jste s překvapením zjistili hlavně to, že oba hlavní protagonisté mají ve vztahu k vlastní rodině pěkně krvavé ruce: sympatický Balian totiž v úvodu film nezabije cizího drzouna, ale vlastního bratra, a jeho něžná milenka Sibylla zase zavraždí milovaného synáčka, když zjistí, že onemocněl leprou. (Z kinoverze navíc postava hrdinčina synka úplně vypadla.)

V Robinu Hoodovi (kterého si můžete zakoupit jako Blu-ray či na DVD, a to v jednodiskové verzi nebo - jako jsem to udělala já - coby dvojdisk v "obrněné" plechové krabičce, přidávající k samotnému snímku  ještě bonusové materiály) se žádného takového šokujícího překvapení nedočkáte. Pouhá čtvrthodinka ovšem mění film, ve kterém zjevně místy cosi chybělo a působil občas dost zkratkovitě, v zajímavější a bohatší podívanou. Každé romantické dívčí srdce (byť skryté - jako to moje - do rozevlátých chlopní cynismu) tak nejspíš potěší, že Robin (Russell Crowe) a Marion (Cate Blanchettová) mají v režisérské verzi víc rozhovorů a společných scén, které ospravedlňují jejich společenství  i lásku (i když scéna se záchranou dobytčete z močálu je tak satyrsky hovadská, že by se hodila spíš do Dobrého ročníku).

Na své si přijdou též ctitelé šerifa z Nottinghamu v podání Matthewa Macfadyena, který vám v režisérské verzi před očima vyrůstá v tak hamižného, zbabělého a žárlivého padoucha, že je na to radost pohledět (zvláště při představě, že v hoodovské legendě, ke které Scottův film tvoří prequel, bude právě tato postava hrdinovým úhlavním nepřítelem).

A díky scéně, v níž starého Waltera Loxleyho (Max von Sydow) navštíví jeho dávný druh William Marshal (William Hurt), se trochu dovysvětlí  hrdinova minulost, takže nepůsobí tak hloupě, když se Robin posléze "stane tím, čím je" a mění se z anonymního zabijáckého vojáka v rytíře a vojevůdce, byť pod cizím jménem. (Smaže se tak i to, proč vojáci najednou provolávají slávu Longstrideovi a ne Loxleymu...). Srovnání kinoverze s režisérským sestřihem je - jako u Scotta vždycky - velmi zajímavé, ještě zajímavější je ovšem poslechnout si i komentář režisérova oblíbeného spolupracovníka - střihače Pietra Scalii - ke scénám, které se z různých důvodů nedostaly ani do rozšířené verze. I když trailery jsou také pěkné a třídílný film o filmu nezklame, v rámci bonusových materiálů považuji tenhle doplněk za nejpřitažlivější. Scotta si totiž při tomhle srovnání uvědomíte jako žánrového filmaře, uvažujícího za všech okolností velmi logicky a s ohledem na diváka, který má právo na velkou podívanou: v Robinovi tak režisér obětoval spektakulárním momentům především těsnější a složitější pouta mezi postavami, zpřesňující jejich vazby a motivace.

Vynechaná scéna předjímající Walterovu smrt, v níž slepec s Marion odpočívá  v trávě poblíž zborcené brány a upřesňuje přání ohledně svého "nekatolického" pohřbu, je ovšem tak zásadní, že ji (doufám) Scott zařadí do nějakého svého příštího, rozšířeného "finálního" sestřihu. Původně trpně, katolicky pobožná Marion v ní mluví o "bozích" a nikoli o "bohu" a uvažuje o odchodu do lesa. A právě les jako mystické, starobylé místo má v rozšířené verzi  větší význam než v kinoverzi, a to i díky několika přidaným scénám mezi Marion a Sirotky - dětmi a výrostky, kteří utekli z rodné vesnice a hrají si v nottinghamském lese na zbojníky.

Celá linie spjatá s těmito "ztracenými chlapci", které Marion navštěvuje jako nějaká středověká Wendy a nad kterými postupně přebírá patronát Robin, měla být původně mnohem výraznější: dotýká se totiž tématu, které ve "filmu o filmu" v jednom okamžiku otevírá Blanchettová: "Tento snímek se zabývá lidmi, kteří přecházejí k novému způsobu myšlení, do říše lesa a pohanské mytologie a k hodnotám, které jsou protikladem k hodnotám církve a státu."

Robin Hood jako vyprávění o hrdinech, kteří absolvují pravý opak  obvyklé cesty hrdiny středověkého kostýmního velkofilmu (tedy od katolictví a socializace zpět k pohanství) - proč ne? Z kinoverze se ovšem tenhle "pohanský" rozměr vyprávění téměř vytratil, i když ze zpětného pohledu ho tam objevíte (zjevně konvenuje třeba s postavou  kněze Tucka, u kterého loajalitu vůči církvi rychle vytěsní anarchistická poživačnost). V širším smyslu pak všechny idylické lesní scény v Robinovi souzní především s obrazy z Nového světa ze Scottova kolumbovského opusu 1492: Dobytí ráje (1992), ale i s režisérovou stále poněkud opomíjenou Legendou (1985) či se scénou ostrovního výletu chlapeckých hrdinů z Bílé smršti (1996). (A samozřejmě s emblematickým motivem jednorožce pádícího lesem, o kterému se zdá všem androidům na světě).

Scott ovšem polemizuje s představou "dobrého divocha", kterému idylický přírodní (nejčastěji lesní) svět nabízí všechno, co potřebuje, a umožňuje mu svobodný a nevinný život. Jak dobře ukazuje 1492, ráj neexistuje odděleně od okolního světa, takže je v něm vždycky přítomný "had" usídlený v lidské povaze: pomyslnou přírodní rovnováhu narušuje už pouhá přítomnost člověka. Touha získat moc a majetek a kvůli ní zotročovat a zabíjet své bližní je bytostně vrozená lidskému druhu - a tento "had" je nedílnou součástí lidské civilizace, ať je na "nižší" úrovni jako indiáni ve 1492 či Somálci.ve válečném daramtu Černý jestřáb sestřelen, či na vyšší (svět budoucnosti v Blade Runnerovi). Dějiny se pak ve Scottových filmech neubírají kupředu k vysněnému řádu a ideálu, ale vtahují do věčného krvavého chaosu zodpovědné a nadané jedince - a hybatelem jsou mimochodem spíš zájmy jednotlivých mocných typu krále Jana z Robina než zvůle davu. (V tomto směru Scott opakovaně působí jako ryze "demokratický" tvůrce, i když můžeme jen stěží odhadovat, kde končí jeho osobní přesvědčení a začíná povinnost vypravěče.)

Pokud jde o zpochybnění "dobrého divocha", nedala bych se mýlit ani skutečností, že právě finále Robina Hooda nabízí ryzí přírodní finále: definitivní návrat do ráje není možný, jde jen o krátkodobý únik spojený s nutností momentálního filmového happy endu. Hrdinové nenacházejí trvalou nevinnost, ale pouhou okamžitou úlevu od toho, co vědí: jsou přece nyní psanci a budou zas a znovu muset "svůj" les hájit a opouštět se zbraní v ruce. Nemohou přitom vyhrát a vnitřní rovnováha jejich společenství bude vždycky křehká. Pokud se Robin a jeho přátelé o něco skutečně mohou opřít, pak jsou to jen vzájemné "rodinné" vztahy kultivované ženskou přítomností. Samotný závěr totiž - snímaný nikoli v obvyklém, finálním velkém celku, ale v oblíbeném, intimním scottovském polodetailu - patří překvapivě (a logicky) postavě Marion: ta se v krátkém komentáři obrací "do zásvětí" k zesnulému tchánovi Walterovi. Existence klasického "vidoucího slepce" v pohanském prostoru naznačuje, že i čerstvě zabydlený Sherwood je především mytický les. Postavy se právě definitivně přesunuly z pohyblivé "reality" dobrodružného vyprávění do bezpečí známé a zažité legendy.

Vezmeme-li v úvahu skutečnost, jež jistě zaujme milovníky zahrad - totiž že "idylická divočina" ve Scottových filmech je asi tak divoká a neorganizovaná jako domácký anglický park či romanticky zpustlá italská zahrada, jistým způsobem toto téma uzavírá Dobrý ročník. (K představě domova jako osobního prostoru obklopeného živoucí, kultivovanou krajinou  mířilo ovšem třeba už ztvárnění Maximovy vzkvétající španělské usedlosti v Gladiátorovi.) Scott zůstává Angličanem, když jako všem dostupný ráj každého jednotlivce označuje jeho domov. O potřebě nedotknutelnosti tohoto "hradu" ostatně v epické části vyprávění řeční i Robin. na diváka to sice může působit dost polopaticky, zasazuje to však tenhle drobný, ale důležitý scottovský motiv do širších společenských souvislostí.

DVD – jednodisková verze
Bonusy: režisérská verze filmu, vystřižené scény

DVD  – dvoudisková verze
Bonusy - 1. disk: režisérská verze filmu, vystřižené scény, 2. disk:
Povstat znovu a znovu, Třídílná výprava za zatáčením filmu Robin Hood Ridleyho Scotta, 10 vynechaných scén s komentářem střihače Pietra Scalii, trailery a TV spoty
Podpora: zvuk český 5.1, české titulky. Obraz 16:9

Blu-ray
Bonusy: režisérská verze filmu, režisérské poznámky (HD): Tvůrčí proces při natáčení klíčových scén, Umělecké ztvárnění Nothinghamu (HD): Výroba a návrhy kostýmů
Podpora: zvuk český 5.1, české titulky. Obraz 16:9