Harry Potter a Princ dvojí krve

Hormony jsou strašná věc. V nejnovějším dílu série, který režíroval, stejně jako před dvěma lety Fénixův řád, David Yates, dokonce do značné míry vytlačují čarodějnickou zápletku ve prospěch teenagerovské komedie. Harry Potter v šestce už není "malý kouzelník", ale dospívající mládenec, a v souladu s tím už nejde o žádný film pro děti. Harry zjišťuje, že miluje Ginny Weasleyovou, která ale chodí se spolužákem Deanem Thomasem, což nejde pod nos jejímu bratru Ronovi, který si začal s Levandulí Brownovou a netuší, že vlastně miluje svou a Harryho nejlepší kamarádku Herminonu. Jejich spolužák Draco Malfoy nemiluje nikoho, zato se však zapletl do ošklivých plánů pána zla Voldemorta, který chce zničit svět, ale v tomto příběhu se prakticky nevyskytuje, leda jako černý mrak na obloze. Milostné výboje teenagerů, komplikované tu a tam nějakým kouzlíčkem, způsobily, že jsem se v kině nespokojeně vrtěla.

V Harrym Potterovi a Princi dvojí krve přitom nechybí akční čarování - a film je také celkově pěkně temný, protože Voldemortovi přisluhovači se aktivizují a starostí nad hlavu má i ředitel bradavické čarodějnické školy Brumbál. Ten intenzivně připravuje Harryho na jeho dávno předpovězený úkol vyvoleného a jak tvrdí zlé jazyky, stárne.

Atmosféra je hutná jako přepálený karamel, triky profesionální a působivé, hudební skladatel Nicholas Hooper téměř nahrazuje nepřekonatelného Johna Williamse, kamera a výprava jsou znamenité (kameraman Bruno Delbonnel využívá místy pěkných expresionistických záběrů a zkušený výtvarník Stuart Craig dál obohacuje prostředí, které pomáhal vytvářet v předchozích dílech). Jenže právě "teenagerovská" vztahová zápletka působí banálně a nemotorně, také vinou některých mladých hereckých představitelů, kteří byli - většinou před osmi lety coby děti - angažováni do filmu docela jiného žánru (nejnešťastnější je Bonnie Wrightová jako Ginny a naopak představitel Draca Tom Felton je stále zajímavější). Vzájemný kontakt se daří na plátně předvědčivěji navázat jen trojici hlavních představitelů... ale celkem spolehlivě ho likviduje český dabing.

Pátrání po titulním "princi dvojí krve", jinak též původním majiteli "upravené" učebnice lektvarů, která z Harryho udělá na čas premianta ve třídě nového profesora Křiklana (znamenitý Jim Broadbent), se rozbředá na volný sled více či méně strašidelných či napínavých scének,, postrádajících občas vnitřní logiku. (Naprosto nefunguje třeba použití kouzel: proč jednou Brumbál jediným mávnutím hůlky dá do pořádku zdevastovaný dům do posledního cingrlátka na lustru, a podruhé Weasleyovi a jejich mocní kouzelničtí přátelé nečinně hořekují nad svým hořícím domem.) Tvůrci si často vypůjčují atmosféru a rekvizity ze současných hororů, což se týká i linie zasvěcené Brumbálovu hledání dalšího předmětu, do kterého Voldemort už coby student Tom Riddle začal vkládat část své moci - tajemného viteálu.

Knižní předloha J. K. Rowlingové patří v rámci série k nejslabším (i když mnozí fanoušci na něj po vzoru autorky přísahají jako na jeden z nejlepších) a s tím nemohl mnoho pořídit ani nepříliš schopný Steve Kloves (který spáchal už scénáře prvních čtyř filmů). Těžko zastřít, že film trvající dvě a půl hodiny postrádá děj. Harry se nepotýká s Voldemortem a nemá vlastně žádného zřetelného protivníka ani problém, který by mohl řešit.

Nového Harryho Pottera (který by se cílovému mladistvému publiku nejspíš líbil, i kdyby byl výrazně horší) dobře vyjadřuje scéna, ve které čarodějnickou uličku ukrytou v srdci moderního Londýna postihla krize. Všechny obchody jsou zavřené - s výjimkou obchůdku s žertovnými předměty, který provozují Ronovi starší bratři George a Fred. Krám nabízející dávivé dortíky či nápoje lásky naopak skvěle prosperuje. Těžko říct, jestli tvůrci filmu hledali úmyslnou paralelu mezi fikčním světem dospívajícího kouzelníka a naší současností. Sám snímek je ovšem - snad ještě výrazněji než předchozí potterovské filmy - přetláskaný nejrozličnějšími atrakcemi, které pohromadě drží především usilovná a úmorná touha tvůrců bavit - a třeštivá ochota mladistvých diváků bavit se.

P.S. Co se týče drobných, rádobyrealistických vychytávek, které film vrhají do propastí blbosti, Brumbál si jednou vyrazí na toaletu a jednou napomene Harryho, že je neoholený (protože ale kameraman nenabízí pohled od hrdinovy tváře, těžko říct. Ve všech ostatních scénách je ale Harry dokonale a totálně oholený.)

Harry Potter and the Half-Blood Prince
USA/VB 2009, 153 min.
Režie: David Yates
Scénář: Steve Kloves
Hudba: Nicholas Hooper
Kamera: Bruno Delbonnel

Hrají: Daniel Radcliffe (Harry), Michael Gambon (Brumbál), Jim Broadbent (Křiklan), Rupert Grint (Ron), Emma Watsonová (Hermiona), Tom Felton (Draco), Bonnie Wrightová (Ginny), Helena Bonham Carterová (Bellatrix), Maggie Smithová (Gonnagalová), Alan Rickman (Snape)

Premiéra: 16.7.2009

Co se týče výsledků potterovské ankety, dostávám se k nim se zpožděním zaviněným totální rekonstrukcí našeho pražského bytu (který je momentálně neobyvatelný a rekonstrukci vůbec nepřipomíná) kombinovanou s mými snahami o vlastní rekonstrukci po varském diváckém nasazení (poprvé v životě skoro za třicet let jsem byla na festivalu od začátku do samého konce).

Takže když vynecháme 25% hlasujícího čtenářstva, které se o Pottera nezajímá, máme tu naopak 28%, které ho milují. Dvě procenta vybičovala svou nevoli až k tomu, že se identifikovala s větičkou "Nenávidím ho!" Kluzkou odpověď "Zajímavý fenomém. Půjčíte mi na chvíli tu hůlku, prosím?" si zvolilo 30% milých hlasujících.

A konečně s Voldemortem a filmovými kritiky, kteří Harryho nemají rádi a doufají, že ho tentokrát zlikvidují, se ztotožnilo 1% a nepamatuju si, jestli jsem to náhodou nebyla já nebo Vy-víte-kdo.