Natáčení Svěrákova Kukyho: Zvukaři sobě

Zvukaři ze studia Soundsquare mají svůj oblíbenou atmosféru, kterou před dvanácti lety jejich kolega Marek Hart náhodou nahrál na náměstí v Kolíně. Kolem mikrofonu tehdy prošla paní, která prohodila „Stává se, že prší.“ Lehce absurdní větu pak Hart začal používat při nejrůznějších příležitostech ve filmech jako svůj podpis a kolegům se tak zalíbila, že ji od něj přejali. Větička se tak objevila třeba ve filmech Samotáři (2000), Jedna ruka netleská (2003), Vratné lahve (2006) či Tobruk (2008). Ve filmu Kuky se vrací sice zaprší opravdu vydatně, pro nesmrtelnou kolínskou promluvu se však nenašlo místo v lesním příběhu, kde se žádné ženské postavy nevyskytují, ale v hraném rámci (k zaslechnutí je ve scéně u pokladen v samoobsluze, kde malý Ondra nakupuje s maminkou).

Zvukaři ze Soundsquare se svou libůstkou nejsou sami: jejich hollywoodští kolegové totiž stejným způsobem už celá desetiletí používají tzv. Wilhelmův výkřik (Wilhelm Scream). Seznam titulů, ve kterých zazněl, čítá víc než dvě stě položek. Zdařilý smrtelný křik muže požíraného krokodýlem – tak, jak poprvé zaznělv dobrodružném snímku s Garym Cooperem Distant Drums (1951) – byl ze zvukového archivu studia Warner Bros. poprvé vyloven o dva roky později pro postavu vojína Wilhelma, střeleného indiánským šípem, ve westernu The Charge at Feather River. Stal se jedním z fetišů hollywoodských zvukařů a jeho slávu šířili ve svých filmech zvláště cinefilové z řad generace Nového Hollywoodu – Steven Spielberg a George Lucas, respektive jejich proslulý designér zvukových efektů Ben Burtt. Dnes je Wilhelmův výkřik volně ke stažení na internetu a každý rok obohacuje další tituly.

Tento zvukový efekt se využívá – navzdory původnímu použití – prakticky vždycky pro někoho, kdo odněkud padá. Zvukaři ze Soundsquare si sice už přesně nevzpomínají, kdy ho oni sami použili poprvé, do pohádkového filmu Jana Svěráka se však Wilhelmovo halasné rozloučení se světem dostalo hned několikrát a v různých variacích. Svěrákovi se totiž nápad zalíbil, takže zazní ve chvíli, kdy z volantu Hergotova autíčka spadne bezejmenný brouček. Výrazně wilhelmovsky však zapiští i motýl, když dostane od Pytlíka Vidličky zásah šiškou. Tyto drobnosti zvukaři dělají především pro sebe a většina diváků si jich v hotovém filmu vůbec nevšimne. Dotvářejí však dojem bohatosti, zajímavosti a možná i domácké povědomosti hotového díla. Většina členů týmu zanechala ve filmu Kuky se vrací i své drobné podpisy v podobě hlásků loutkových komparsistů: třeba výkonný producent David Rauch ozvučil jednu z hub a režisér s Pavlem Rejholcem "namluvili" motýly - ale docela jiným způsobem, než brebentí motýli ve Svěrákově oblíbeném seriálu Pojďte pane, budeme si hrát, který byl jednou z prazákladních Kukyho inspirací.

(Jak jsem onehdy slíbila, budu na tomto blogu občas uveřejňovat textíky, které při editorském krácení vypadly z mojí knihy o natáčení Svěrákova Kukyho. Tohle je první z nich.)