Prohledat tento blog

sobota 24. prosince 2011

Poupata - tak trochu jiné Vánoce

Když vyslal distributor do kin Poupata, opatři je sloganem "Tak trochu jiný vánoční příběh" - což působí v souvislosti s letošními svátky skoro předvídavě. Vánoce jsou souvislostí vždycky plné a společně sdílená, citově zjitřená nálada tomu samozřejmě odjakživa přeje. Letos do českých štědrovečerních souvislostí přibyl zážitek státního smutku, což ovšem neznamená, že lidé ustanou v provozování vánočních zvyků zahrnujících na stupnici ušlechtilosti prakticky všechno - od přežírání po tichou večerní modlitbu.

V režijním debutu Zdeňka Jiráského (který byste v kinech rozhodně neměli minout) je báječná vánoční scéna, která se svým laděním pěkně liší od všech těch hřebejkovských hodných, vtpných a hřejivých scén lidského porozumění u svátečního stolu. Rodina maloměstských hrdinů se v ní sejde nad tradiční štědrovečerní večeří a navzdory krajně neutěšené finanční i duchovní situaci všech zúčastněných dojde k provozování vánočního zvyku - lití olova. Nicneříkající, zmršený olověný patvar, který vznikne, je ale jenom jedním z viditelných symptomů existence rodiny, která se ironicky jmenuje Hrdinovi.

Tahle štědrovečerní scéna má však pro mne energii srovnatelnou s "vaječňákovým" finále Intimního osvětlení, protože vůbec není jen pochmurná - naopak, skrývá obrovský tragikomický potenciál. Nijak jsem totiž netoužila, aby Poupata popisovala "blbou náladu" české společnosti, kritizovala její mravní úpadek či zrcadlila ekonomickou krizi - natož ukazovala kostlivým prstem na původce toho všeho, totiž establishment, stát, kapitalistický systém atd. Vlastně jsem se dost děsila toho, že by film mohl u něčeho takového zakotvit, protože by mi to připadalo prvoplánové a jaksi příliš snadné. Scéna, ve které utahaná matka Kamila (výborná Malgorzata Pikusová) mlčky sdílí svého kapra a bramborový salát s mladou prostitutkou, kterou si její zamilovaný syn Honza (Josef Láska) za peníze utržené za pokoutně vypěstovanou marihuanu zakoupil od jejího pasáka a nastěhoval domů, nemá žádný drastický ani politický podtón: je samozřejmá a legrační. Rozhořčení nad přítomností ležérní vetřelkyně zosobňuje Honzova sestra Agáta (Marika Šoposká - princezna z letošní štědrovečerní pohádky Micimutr), která si ovšem naprosto neví rady s vlastním nechtěným těhotenstvím tak trochu ve stylu rumunského dramatu 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny. Nikdo pak už nemá sílu vzdorovat příchodu provinilého otce, nádražáka Jardy (fenomenální Vladimír Javorský), který se nečekaně vrací domů po několikadenní nepřítomnosti (a nikdo ještě netuší, že vinou závislosti na hracích automatech rodinu zadlužil natolik, že bude muset svůj útulný panelákový byteček opustit).

U Hrdinových už totiž nikdo s nepřízní, krutostí a ironií osudu ani vlastní smůlou a neschopností nebojuje. Přestože (zaplaťpámbu) nejde o sociální drama ve francouzském či britském stylu, jejich chování je nesmírně realistické: provází je totiž děsivá naivita ublížených bytostí žijících v přítomnosti, protože v budoucnu může být už jen hůř - a od ní se odvíjí i schopnost přijímat bez dramatických gest a grimas prakticky všechny rány osudu (tato schopnost tvoří neobvykle nosnou linii celého vyprávění). Zůstává otázkou, jestli se titulní "poupata" - děti Agáta a Honza - dokáží z toho všeho nějak vymanit - ve velezajímavém a přirozeném obrazovém klíči Jiráského a kameramana Vladimíra Smutného vlak zastavující v jejich depresivním, zasněženým průmyslovým domově však rozhodně nemá žádnou jednoznačnou a ani symbolickou funkci únikového a vysvobozujícího dopravního prostředku (takže si je můžete srovnat s vlaky v "železničních" filmech - namátkou Ostře sledované vlaky, Trierova Evropa, Alois Nebel...) . Jedinou osobou, která je schopna vlak vnímat jako dopravní prostředek směřující ke svobodě, je zmíněná prostitutka a striptérka Zuzana (ve famózním podání Anety Krejčíkové) - jistě nejaktivnější a současně nejznepokojivější postava celého vyprávění, schopná a ochotná vydělávat (svým způsobem) peníze, praktická a pragmatická, radostná (ale nikoli pitomá), vzdorující a nabitá emocemi a posléze i ambicemi - a radující se z předložené večeře i z nových, nemravných krajkových kalhotek, které právě dostala od mladičkého milence pod stromeček.

Ve sváteční scéně Poupat jsem ze Zuzany nespustila oči a obrovsky mne bavila. A hádám, že letos o Štědrém dnu, tolik obtěžkaném souvislostmi, si vzpomenu na to, s jakou chutí a energií napichuje na vidličku sousto smaženého kapra. Souvislosti nesouvislosti, Vánoce je třeba si taky užívat. Takže to udělejte taky. Všechno nejlepší pod stromeček...

2 komentáře:

  1. Mám dotaz: film jsem včera viděl a moc se líbil. Ale: on tu trávu prodal neusušenou a nedorostlou?!

    OdpovědětVymazat