Prohledat tento blog

pátek 15. května 2009

Protektor Marka Najbrta: předběžná zpráva

Drama Mistři (2004) považuji za jeden z nejepších českých polistopadových filmů (a možná také nejpodceňovanějších) - a na nové dílo Marka Najbrta nazvané Protektor jsem byla náležitě zvědavá už od doby, kdy se o něm začalo mluvit. Takže když se film loni prezentoval na MFF v Karlových Varech, začaly se mi už opravdu sbíhat sliny. Šťastnou náhodou jsem získala možnost vidět Protektora v rámci testovací projekce - takže o něm teď mohu vydat předběžnou zprávu, abych vás na něj trochu navnadila. Protože ovšem film není ještě úplně hotový, nebylo by fér ho podrobovat nějakým definitivnějším komentářům.

Zatím se psalo hlavně o tom, že dobové drama z období heydrichiády si vyžádalo na domácí poměry nadstandardní rozpočet (hovoří se o částce lehce nad 60 milionu korun). Ani velkorysý koncept Protektora ovšem nemůže zahrnout příliš velké historické celky: zůstává v zásadě komorní - zcela v souladu s příběhem úspěšného reportéra protektorátního Českého rozhlasu Emila Vrbaty (Marek Daniel) a jeho manželky Hany (Jana Plodková), které slibnou kariéru barrandovské hvězdy zablokuje její židovský původ a uvězí ji doma.. (Zatím nejúplnější informaci o filmu, který zaštítil producent Pavel Strnad ze společnosti Negativ a který by měl mít premiéru v kinech v září, podává na svých stránkách Česká televize. A mimochodem - ne všechno z naznačené synopse je dnes tak úplně pravda...)

Téma, do kterého se vzápětí po Mistrech pustil Najbrt s múzami políbenými scenáristy Robertem Geislerem a Benjaminem Tučkem, každopádně zavání krchovem přehnaných ambicí: každá neodfláknutá, reprezentativní dobovka si žádá tak obrovské náklady, se u nás prakticky nedá natočit. Protektor se navzdory komornímu ladění odehrává v letech 1938-42, což autory postavilo před nákladný úkol budovat atmosféru prostřednictvím dobových kostýmů, rekvizit a pražských - a také, což je právě zde velmi důležité a vzhledem k povoláním postav naprosto účelné, dobových médií (film, rozhlas, tisk).

Tady odvedl celý Najbrtův tým fantastickou práci, která se nedá srovnat ani s tím, co jste viděli v Tmavomodrém světě, natož v Musíme si pomáhat nebo Normalu (abych jen namátkou jmenovala některé tituly, které mne z různých důvodů napadly při prvním zamyšlení).

Možná nejvíc mne potěšil úryvek z fiktivního filmu Když zavřu oči, který natáčí ještě před okupací Hana s dobovou hvězdou Fantlem (skvěle noblesní Jiří Ornest), což je velmi přesně stylizovaná pocta prvorepublikovým společenským komediím ve stylu nedostižného Kristiána. Úpěla jsem blahem taky nad péčí, kterou štáb věnoval výběru nábytku a interiérů, jenž přispívá k celistvé, zajímavé "modernistické" stylizaci filmu. Stejně komplexní je i casting tváří, a to i v nejdrobnějších rolích - na plátně jsem nenašla prakticky žádnou, která by se "nehodila" do období přelomu 30. a 40. let.

Pokud jde o téma, je palčivé: příběh o holocaustu má v českém filmu jen malé zastoupení, protože cenzurovaná kinematografie po roce 1948 se motivům spjatým se židovstvím vyhýbala jako čert kříži (což by samozřejmě bylo na delší povídání). Spolu s autory Protektora, kteří zjevně znají všechny potřebné souvislosti, si však určitě vzpomenete hlavně na Radokovu Dalekou cestu (která mimochodem rovněž evokuje dobové mediální zprávy o dané době).

Linie holocaustu ovšem v Protektorovi ustupuje "obecnějšímu" a aktuálnějšímu tématu - výpovědi o české povaze, která je stejně báječně trpká jako v Mistrech. V Protektorovi není naštěstí nic hřebejkovsky "hezkého", kompromisnického a roztomilého, co by připomínalo Musíme si pomáhat (místy má - naneštěstí - blíž k prázdným, autorsky neprožitým "negativním" efektům Ševčíkova Normalu).

Provokativní je už fakt, že film uvádí pěkný citát z úst Adolfa Hitlera: "Čech je cyklistou, který se nahoře hrbí, dole však šlape." Kritický pohled autorů tématizuje už název filmu, který se nedotýká jen Heydrichovy funkce říškého protektora, ale také - a především - neblahého českého sklonu budovat si vlastní soukromý životní prostor pod něčími mocnými křídly s pocitem, že ho lze uhájit nedotčený za cenu drobných kompromisů. Autory filmu zaujala právě "ochranitelská" koncepce, kterou nacisté proklamovali vůči českému národu, a možnost přenést ji i na jednání hrdiny vůči manželce i na vztahy dalších postav.

Kde končí ochrana vašeho soukromého vnitřního prostoru a začíná brutální vnější manipulace a destruktivní teror - to je otázka, která se znamenitě hodí právě do dnešní doby. Není dnes těžké odhadnout, že atmosféra v současné české společnosti bude v následujících měsících ještě houstnout a že tohle téma bude na podzim ještě o něco aktuálnější než dnes. Protektor tak získává ideální startovací prostor.

5 komentářů:

  1. Pěkná "nerecenze", jen je tam malá chybka v letopočtu: "Protektor se navzdory komornímu ladění odehrává v letech 1938-94" - správně je tuším 1938 - 1942... Zdravím, Lucie

    OdpovědětSmazat
  2. Napsáno zítra, zajímavé... :-)))

    OdpovědětSmazat
  3. Nevím, jestli je dobré a slušné psát o nehotových filmech.

    OdpovědětSmazat
  4. nechápu, proč by autorka nemohla psát o nehotovém filmu - jako informaci to naopak vítám

    OdpovědětSmazat
  5. Lucie: díky, to byl překlep.

    Anonym: Hm, pokud jde třeba o barevné korekce obrazu a definitivní hudbu, film nebyl hotový, ale jinak jsme ho viděli v podstatě zřejmě v podobě, v jaké ho uvidí v září všichni. Alespoň to takhle naznačil producent Strnad testovacímu publiku. Psala jsem v životě z donucení shora desítky recenzí na filmy, které byly v mnohem syrovějším stavu a někdy se nedalo dost dobře odhadnout, jak budou vypadat. (Hollywoodské blockbustery, u kterých ještě do značné míry chyběly triky, například, a bylo třeba napsat recenzi, aby se to stihlo do čísla.)

    Tady se to odhadnout dalo zcela přesně. Mohla bych o Protektorovi napsat "regulérní" recenzi, ale přece jen se možná po testovací projekci budou měnit některé detaily - takže jsem se rozhodla pro tuhle cestu jakési rozšířené informace. Taky myslím, že napsat recenzi nebo kritiku by nebylo fér.

    OdpovědětSmazat