Nepropadejte panice

Děd Mrazík se nevrací do českých zemí poté, co už v úterý bylo léto. Nebojte. Na sklonku května se celkem pravidelně vyskytují "malí ledoví mužové": na rozdíl od jejich známějších kamarádů Pankráce, Serváce a Bonifáce (vystupňovaných ubrečenou Žofií), kteří nás dost často drtí kolem poloviny měsíce, nebývají obvykle tihle chasníci tak zničující.

Obvykle ne: ale tak hnusné počasí, jako bylo včera, aby našinec pohledal. (Vzdala jsem kvůli němu Prague Food Festival, neboť jsem nestála o to, postávat v ledovém dešti s roztřesenou ústřicí na břehu rozbouřené, kalné Vltavy. A to jsem se tak těšila...).

Sledování výstřelků počasí prostřednictvím českých lidových pranostik mne vždycky uklidňuje: ta veršovaná úsloví sice působí navenek absurdně, ale v drtivé většině nejde o pouhý pověrečný folklor, ale o výsledek letitých pozorování přírody, na kterém celá staletí závisely veškeré polní a zahradní práce.

A co český lid zjistil v průběhu uplynulých staletí (lze se opřít i o zmínky ve starých kronikách), platí víceméně dodnes: takže vždycky, když se děje s počasím něco strašlivého, vedro, smršť, povodeň, zemědělec si zoufá, nahlédnu do své milované knížky Velký pranostikon (v níž meteorolog Zdeněk Vašků komentuje velmi roztomilým působem několik tisíc českých pranostik, které sesbíral, roztřídil a ověřil). A hleďme: platívá to často nachlup.

Kupříkladu pokud na MFF v Karlových Varech šíleně prší, ve stanovém městečku se plave a média "venku" mimo festival si zoufají, že nic takového ještě nikdo nikdy nezažil, jde o pouhé pravidelné svatovítské deště...

Velice mne překvapuje, že čeští odpůrci teorií o globálním oteplování (respektive globálních změnách, jak se říká od té doby, co se zjistilo, že se vlastně zase tak neotepluje) ještě své teorie nepodepřeli tímhle prostým a podle mne dost působivým (a navíc vlasteneckým) argumentem.