Sobota na venkově a dvojitě zhanobená garáž

Sotva našinec odjede na dva dny na venkov, aby se kochal neskutečnou vůní růže berdníkolisté, která sladkostí předčí i šeřík a do omamnosti přimíchává i zvláštní trpký podtón, už aby se vracel zpátky do Prahy. Neboť zítra je třeba z plných plic při pražském maratonu fandit vyslanci za Centrum Paraple za Královéhradecký kraj.

Návrat z líbezného venkova do vylidněné Prahy byl o to krušnější, že při parkování vozu jsme nalezli garáž dvojnásob zhanobenou: z jedné strany ji poskvrnil neumělou snahou o graffitti neznámý umělec (a o tom, že jde o zásadní a nezpochybnitelné vyjádření identity mladého tvůrce, by mne snad nepřesvědčil ani zmladistvělý režisér Gymplu Tomáš Vorel) , z druhé pak neumělec známý - totiž volebním billboardem s mou poměrně velmi neoblíbenou politickou stranou.

Oč by byl člověk raději, kdyby anonymní lepec plakátů poctil naši garáž kupříkladu billboardem na festival ve Zlíně, který si jistě nezaslouženě okupovala garáž sousední (viz dnešní záhlaví blogu). A tak jsem si říkala, že to je vlastně příznačné pro mou situaci, kdy se nimrám ve filmech a nacházím tam relativně bezpečný prostor - a přitom na mne útočí nepříliš utěšená politická realita, která mne nutí co chvíli obtěžovat ctěnou hrstku čtěnářů tohoto blogu neodbornými politickými plesky.

Dnešní jízda autem byla ovšem objektivně vzato velmi zajímavou studií mediálních strategií stran, ucházejících se o naše hlasy v eurovolbách: musím se přiznat, že zcela bez ohledu na své preference jsem zas a znovu obdivovala zvláště billboard tak neskutečně debilně úderný, že by mohl sloužit jako výukový materiál v první mediální obecné:

Ten velký a krásný Topolánek "v modrém nebi" nemusí říct ani slovo, stačí mu jen se usmívat - hotový pámbu oproti záměrně zmenšenému a cosi otravně řečnícímu Paroubkovi, umístěnému do strašidelně umolousaného oranžového "pekla". (O "negativních" billboardech ODS včetně ukázek něco více zde.)