Víno na Kuksu

I když už máme na krku úterý, čerpám stále ještě radost ze sobotního výletu na můj milovaný Kuks, kde se spojuje příjemné s příjemným. Magický barokní komplex zrozený v hlavě a srdci hraběte Šporka oduševňuje říční údolí v nejvznešenější tradicích krajinotvorby - a navíc se tady od dubna 2005, kdy byl péčí nadšenců v čele se Stanislavem Rudolfským obnoven místní vinohrad, rodí unikátní vinařská enkláva.

Vybudovat a udržet vinohrad v nehostinném podhůří je samozřejmě risk, i když třeba nedaleká Česká Skalice proslula mírným klimatem (a za dob obrozeneckých zahradnickými aktivitami několika vznešených nadšenců, věnujících se pěstování jiřin a pořádání proslulých Jiřinkových slavností).

Popud jde o Kuks, v kopci naproti vznešené budově Hospitalu byly na opukovém podloží vysazeny keře tradičních burgundských odrůd - rulandské bílé, šedé a modré - , přičemž tramín bílý (čili brynč) patří k druhům téměř zapomenutým. Podnět k experimentu poskytl český vinařský guru, profesor Vilém Kraus, mimo jiné i velký propagátor původních (autochtonních) odrůd révy vinné.

Keře jsou pěstovány starodávným způsobem "na hlavu" a ošetřovány ekologicky. I když mi tohle slovo obvykle nahání hrůzu, protože bývá až příliš často spojeno s terorem a politickými manipulacemi, tady jde skutečně jen o pokus: o snahu omezit chemii, zatěžující vinnou révu už během růstu a zrání, a vyzkoušet, co s vinohradem a vínem udělají třeba fenyklové postřiky. Zmínka o zakopávání kravského rohu s tajemným obsahem (o co šlo, jsem v rozrušení nějak přeslechla) a následném postřiku vzniklým "roháčkem" ve mně vzbudila dojem, že tady nebude nouze ani o staročeské venkovské rituály - co by tomu asi řekl zednář Špork? (A co osvědčený znalec praktik tajných společenství Robet Langdon z Andělů a démonů?)?

Jak jsem teď v sobotu panenské víno z loňské první úrody přechutnala, není to jenom cenná kuriozita, ale působí opravdu dost zajímavě, roháček-neroháček. A taky jsem si vzpomněla, jak strašná zima byla loni na oslavách kukského vinobraní, během kterých pár drahocenných minut vodní hříčku, lemující barokní schodiště, vystřídala hříčka vinná (mok byl bílý, samozřejmě nepocházel z místních vinic, nýbrž bylo dovezen tuším ze sklepů kutnohorských - a než jsem si stačila někde sehnat skleničku, bylo po legraci).

P.S. Sochy na obrázcích jsou samozřejmě proslulé plastiky Neřestí a Ctností, jež pro hraběte Šporka vytvořil Matyáš Braun a jež jsou umístěny ve vděčném prostoru bývalé kaple Hospitalu. Smí se tam fotografovat a celkem pěknou fotku tam pořídí i takové antitechnické hovado, jako jsem já.