Helena Třeštíková a Zázrak

Je pro mne radost konstatovat, že podpůrné aktivity Evropské unie v oblasti kultury nejsou vždycky jenom velkorysým plýtváním prostředků na účely, se kterými se našinec neztotožňuje nebo jsou naprosto mimo jeho obzor.

Dokumentaristka Helena Třeštíková získala podporu na svůj připravovaný časosběrný dokument Zázrak po 35 letech - cenu Media European Talent, kterou převezme na blížícím se MFF v Cannes. Tam se její chystaný snímek dočká propagace a zviditelnění v očích evropských producentů.

Ocenění takového projektu se mi zdá být nejen pragmaticky logické (proč nepodpořit další film autorky, jejíž René už před časem čerpal tutéž podporu a pak získal Evropskou filmovou cenu?) - považuji je také za "spravedlivé", protože vyjadřuje i mou úctu k profesionální i lidské trpělivosti, jež souvisí se zralou moudrostí danou věkem a prověřenou léty "neviditelné" práce.

Připravovaný projekt navazuje na krátkometrážní dokument Zázrak, kterým Třeštíková v roce 1975 absolvovala FAMU a který sledoval těhotenství mladé ženy a narození a první půlrok života jejího syna (který je dnes téměř čtyřicetiletý a žije v San Sebastianu).

Český hraný film se podle mne jaksi nepřestává převalovat v domácím bahnitém ryblíčku a pořád na mne působí jako lehce dementní dítě, kterému se rodina cítí být povinna nadržovat a sousedé ho pochopitelně přehlížejí. Dokument je ovšem oblastí, kde se něco děje na "normální" úrovni. I když s tím našinec vždycky formálně nebo názorově tak úplně nesouhlasí (což je úplně v pořádku, protože když se něco má dít, je dialog vřdycky lepší než souhlasné přikyvování).

Představa, že by leklý český hraný film mohl nasát nějakou životodárnou tekutinu právě z dokumentární oblasti, mi nepřipadá zase tak úchylná.