Prohledat tento blog

středa 7. prosince 2011

Jak jsem pro Jana Svěráka psala knihu o Kukym


V pondělí Jan Svěrák v pražském knihkupectví Luxor s přiměřenou dávkou slavnostnosti a úlevy pokřtil mou knihu Příběh filmu Kuky se vrací (k níž, jak jsem dneska ráno náhodou zjistila, vznikl i výše uvedený, cituplně marketingový reklamní klip). Uzavřelo se tak jisté období mého života, které v půlce března 2010 začalo Svěrákovým telefonátem, zda bych pro něj právě tuhle knihu o natáčení jeho filmu nechtěla napsat. Řekla jsem mu tehdy, že naneštěstí nemohu, protože jsem byla plně vytížená otrockou, leč dobře placenou externí prací psaní popisků k televizním programům do magazínu TV Mini. Za dva dny nato mne z té práce vyhodili, což jsem si svým způsobem i přála, protože jsem si tehdy jenom s největším úsilím kradla čas na "jiné" psaní - především na tuhle blogovací stránku. (Ale o tom zase jindy.)

Zavolala jsem tedy Janu Svěrákovi, že pro něj tu knížku napíšu, jakmile dodělám tu předchozí (moje knížka portrétů hollywoodských hereček ovšem z vůle nakladatelství XYZ vyjde - prý - až příští rok v únoru). Na začátku léta jsem tedy pečlivě vyzpovídala samotného režiséra, který byl ve vlídné a konstruktivní náladě, pročetla, co se o Kukym kde v médiích napsalo a co o něm kdo řekl. Pak jsem vyslechla plno příjemných a šikovných lidí, kteří na filmu spolupracovali - loutkoherce a výtvarníka Roberta Smolíka, prvního kameramana filmu Marka Blisse i Vladimíra Smutného, který ho nahradil, střihače Aloise Fišárka, mistra zvuku ze studia Soundsquare Jakuba Čecha i producenta triků ze společnosti UPP Víta Komrzého... To byla ta příjemná část práce, a příjemné bylo i knihu napsat, i když to docela spěchalo. Slíbila jsem ji totiž odevzdat do začátku října, protože cílem bylo dostat ji na předvánoční trh.

To jsem také učinila - ale na faktu, že se knížka sice skutečně objevuje na předvánočním trhu, ale o rok později, se podepsaly různé nešťastné okolnosti a špatné odhady, které jakoby pokračovaly v tom, co provázelo už natáčení samotného filmu. V knížce se dočtete třeba i to, jak se muselo přerušit natáčení a hrozilo, že film Kuky vůbec nevznikne - a podobné to bylo s knížkou, která dlouho nemohla najít správného nakladatele, který by se zamlouval Janu Svěrákovi. Ten se totiž rozhodl celou knihu "režírovat", což mi dlouho nedocházelo, protože si hned zkraje vymínil, že se mi do koncepce a psaní textu vůbec nebude plést, a také v otázce autorské smlouvy a honoráře mne opakovaně odkazoval na nakladatele. Když jsem ovšem text upravila podle jeho (logických a pochopitelných) připomínek, považovala jsem svou hlavní práci za hotovou - ale ten pravý mazec teprve nastal. První nakladatel z projektu z kraje podzimu velmi trapně vycouval (naposled jsem ho viděla, jak odcházel skenovat mravence), druhý ho těsně před loňskými Vánoci vzdal, třetí (toho jsem vybrala já) chtěl knížku vydat jako lacinou, poddimenzovanou četbu pro mládež... Což jsem se dozvídala většinou jen zprostředkovaně, protože komunikace s Janem Svěrákem jaksi podivně uvázla. Čili jsem byla pěkně dlouho osamělá, naštvaná a zoufalá, sice s textem, za kterým jsem si stála - ale zase bez smlouvy, kterou mi všichni ti fikaní nakladatelé odmítali vystavit, a tím taky bez halíře za objednanou a dávno provedenou a schválenou práci. A taky, což mi připadalo smutné, bez iluzí o možnosti transparentního, rovnoprávného vztahu s objednavatelem knížky, na jehož schopnost vysvětlovat, přesvědčovat a komunikovat jeho filmoví spolupracovníci bůhvíproč opakovaně pějí takovou chválu. Nakonec mne celá situace dohnala k tomu, že jsem si sehnala literární agentku s právnickým vzděláním (která je skvělá a rozumná - a bez ní by knížka nevznikla. Díky, slečno Barboro). Taky jsem pro sichr odprosila všechny, kterým jsem ublížila v minulých životech (Byl to docela zážitek - díky, paní doktorko Holubová). A nakonec jsem s ohledem na předpokládané technické obtíže nerealizovala nápad rituálně pomočit a upálit reklamní figurku Kukyho, kterou jsem na začátku práce od Svěráka dostala, a záznam této události umístit na YouTube.

Abych to zkrátila, knížku nakonec vydává Mladá fronta (původně zmíněný "druhý nakladatel", který se k projektu vrátil, když se mu dostalo ocenění za Svěrákovu novelizaci Kukyho vydanou jako knížka pro děti). To, co vychází, ovšem není naneštěstí tak úplně ten text, který jsem odevzdala. V průběhu práce na grafické podobě Příběhu filmu Kuky se vrací se totiž ukázalo, že u podobně koncipovaných knížek se hned na začátku vyplatí spolupráce autora či editora s grafikem-výtvarníkem. Jen tak totiž může vzniknout knížka plná fotek, mísící "hlavní" text s podtisky a vsuvkami... Protože žádný takový spolupracující editor ani grafik na začátku práce nebyl, vytvořila jsem po zralé úvaze představu jakéhosi hypertextu, ve kterém se bude čtenář - pokud by chtěl - mohl "propadat" od jednoduchého čtiva vysázeného většími písmenky třebas až k detailním, hodně technicky či odborně zaměřeným informacím. (K tomuto pojetí ostatně vyzýval už samotný Svěrákův "rodinný" film, ve kterém si po mém soudu mohou něco pro sebe najít menší děti, pubescenti i dospělí.)

K práci na konečné grafické podobě knihy jsem ovšem pozvaná nebyla (kdo by taky zval ženskou, která pořád jenom prudí). Velenáročný výběr fotek a práce s textem jsou dílem Jana Svěráka a editora MF Antonína Kočího - takže tam se bez mého souhlasu hodně krátilo a řada těch "technicky či odborně zaměřených informací" a špeků pro fanoušky filmu, na které jsem byla docela hrdá, navzdory mému škemrání prostě vypadla. Jak čas kvačil, některé kapitoly změnily místo a z některých banálních podtisků se staly kapitoly, což jsem mohla jen bezmocně sledovat v korekturách. Výsledek vypadá hezky (a knížku si určitě kupte, z dotisku bych možná mohla mít nějaká procenta :-)), ale zvláště textově mi připadá značně nevyrovnaný, počínaje nevhodným názvem, který jsem zvolila já, i nevhodnou titulní fotkou (nic z toho neodkazuje k faktu, že jde o text o vzniku a natáčení filmu). Jsem ráda, že takovou knihu nemusím recenzovat, protože bych byla v rozpacích a některé autorčiny nápady prostě nechápala. Jak ke mně dolehlo, další knihy z plánované řady MF "Režie Jan Svěrák" (na řadě je Kolja) už prý bude psát jiný autor. Tak se na druhé straně zase nemusím bát, že bych si ještě nezarecenzovala.

Potřebujete nějaké shrnutí? Dobře:

1/ Bez smlouvy od nakladatele už příště nenapíšu ani čárku
2/ Každá profesionální zkušenost je cenná
3/ Psaní knih v Čechách bylo, je a zřejmě i bude svéráznou formou charity, a když vás režíruje držitel Oscara, tak všechny ty nervy nestojí zato. Pročež loni ani letos o Vánocích nedávám žádné další peníze na dobročinnost.

A mimochodem - proč vlastně tenhle text píšu: dostala jsem povolení dát nějaké ty škrtnuté texty sem na blog. Protože Kuky bude v televizi 1. ledna, nebude to jen reklama pro "Svěrákovu" knihu, ale i pro veřejnoprávní televizi.

Pokud by vás zajímalo, jak vypadal křest knihy, na YouTube jsou nějaká videjka, která laskavě pořídil spřátelený pan Wagner z Neviditelného psa:

http://www.youtube.com/watch?v=dUlCbRr7FEA

5 komentářů:

  1. Jaroušku, pevně doufám, že nejsi ten člověk, co bude psát pro Svěráka tu další knihu.

    OdpovědětVymazat
  2. Mno, pribeh smutny, coz pak o to. Ale na druhe strane porad plati 'za dobrotu na zebrotu' a tak je to v poradku a tak to mame radi. S krupkou.

    OdpovědětVymazat
  3. Poutavé, mile upřímné a neradostné čtení. S vámi bych zašel na pivo (kafe) ;-)

    OdpovědětVymazat