Tento víkend nebyl zasvěcen jen prvnímu místnímu jarnímu běhu v Pečkách ("naši" běžci se mimochodem umístili nadmíru znamenitě), ale i úpravě našich oblíbených pálivých papriček. Ty zelené nepálily vůbec, zato ty červené byly slušné a ty žluté - to je nejpekelnější ďábel a můj miláček, habaněros. Dohromady si v troubě s bylinkami navzájem darovaly své nevídané chutě a - zanořeny do sklenice s olivovým olejem - nás teď pár dní budou těšit svou dobrou společností.Abych nebyla jen přízemně nekulturní, včera mne v televizi víc než očekávaně potěšil "zlatý šedesátý" Jan Kačer. V rámci bonusových materiálů na jakémkoli DVD s českým filmem je pro mne potěchou, protože je chytrý, vzdělaný, vtipný, věci si pamatuje a kreativně je reflektuje. Mám pocit, že to byl pro mne zatím nejlepší zlatý šedesátník...
Když jsem pak následující Bočanův kunderovský film, zajímavě natočené Nikdo se nebude smát, které jsem viděla celé nedávno, proložila lehkým přepínáním na Past, Mission: Impossible a poměrně strašnou romantickou komedii s neselhávajícím Colinem Firthem a tradičně selhávající Amandou Bynesovou, která si myslí, že z ní jednou bude komička (Co ta holka chce), měla jsem i já - neběžec - včera splněno.
Dnes čekám netrpělivě na výsledky své malé comiscové ankety - takže směle hlasujte. Ještě máte pár hodin čas na to, ovlivnit výsledky.
Žádné komentáře:
Okomentovat