Jenže svět je závislý na novinkách a kdo dokáže čekat, až zlevní věci, po kterých touží právě TEĎ? Sám Tarantino k tomu v příběhu pomstychtivé Nevěsty podává neocenitelný komentář, respektive první díl pojal prakticky jako comeback: jak známo, po Pulp Fiction z roku 1994 následovala až Jackie Brownová (1997), která se řadě fanoušků nelíbila, protože byla (skvostně!) pomalá. První Kill Bill nabídl milovníkům Pulp Fiction satisfakci, ale fanoušci Jackie museli být "pouhým" brilantním formálním nářezem trochu zklamaní (pamatuju, že jsem se na premiéru vlekla s ještě nezaschlou sádrou na zlomené noze a pak jsem si ji cestou domů navíc trochu poničila). Killbillovská dvojka potvrdila, že Tarantino nemá konkurenci v tom, jak zacházet s očekáváními publika: vrátila se do něj totiž jedinečná tarantinovská rytmizovaná pomalost, přičemž milovníci rychlosti museli sklapnout, protože tady přece měli ten "rychlý" první díl.
Grindhouse: Auto zabiják pak moji důvěru v Tarantina ještě upevnil: na stejnou rytmickou změnu potřeboval tentokrát metráž jednoho kratšího celovečerního filmu (režisérský sestřih má ovšem už minut 114). Předlouhé sledování nádherných holek v první části se přelije do neuvěřitelně nasnímané honičky, která se obešla bez berliček komplikovaných zvláštních efektů...
Tarantino nás učí trpělivosti i v tom, že nanatáčí filmy jako na hollywoodském běžícím pásu: válečný příběh Inglorious Basterds (kde se těším na Brada Pitta i na Diane Krugerovou, která by mohla být poprvé v životě skutečně zajímavá), bude mít premiéru až letos v srpnu.
Nejsem netrpělivá, protože Quentin potřebuje svůj čas a já jsem se naučila mu ho poskytovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat