Za nejvzrušivější zážitek z poslední doby - vedle úchvatných Strážců, k jejichž podrobnějšímu popsání se snad taky časem dostanu - považuji nový film Clinta Eastwooda Gran Torino.Na premiéru filmu, který je svého druhu závětí skoro devětasedmdesátiletého (!) herce a režiséra, se můžete těšit až v dubnu. Do té doby doporučuji těm, kteří nestihli, doplnit jeho předchozí film Výměna. Eastwood si zvykl pracovat v dvoutaktu a tyhle jeho dva nové snímky k sobě patří podobně jako duo Vlajky našich otců/Dopisy z Ivo Jimy. Eastwood spěchá: Cítí patrně tíhu rychle uplývajícího času. A zároveň je ve vrcholné režisérské formě (a já považuji za nevídané štěstí být u toho).
Na rozdíl od Výměny není Gran Torino retro, odehrává se v současnosti, a jeho hrdinou není krásná a trpící žena, ale starý, nevídaně zlý, sprostý a xenofobní dědek (toho hraje Eastwood, který prohlásil, že to je naposled, co se objevuje na plátně). Hrdina nepátrá po zmizelém synáčkovi, své dva dospělé potomky poctivě nenávidí, protože se jim nikdy v životě nedokázal přiblížit. Celý svět je mu odporný a na všechny vztekle vrčí (doslova). S touhle báječně nepříjemnou (a heercky vděčnou) postavou se pak stane přesně to, co v hollywoodském snímku očekáváte (tak nějak ve stylu Lepší už to nebude). To však tvoří tu méně významnou část filmu.
Eastwood ovšem znovu uplatnil svůj neuvěřitelný cit pro překvapivé zvraty - a já vlastně doteď nevím, jak to udělal. Jednu chvíli jsem se ještě dívala na melodramatickou komedii o polepšení zlého dědka, která by byla vlastně opravdu pitomá, kdyby v ní nehrál Eastwood, a vztekala jsem se, že mému oblíbenému tvůrci měkne mozek a nutí svého hrdinu, aby pořád všechno divákovi polopaticky vysvětloval (i když to třeba vypadá, jako že mluví se svým hluchým psem, sekačkou na trávu nebo obrazem v zrcadle).
Načež jsem najednou zjistila, že hrdina přestal mluvit, střih zrychlil, události nabírají šílenou rychlost a stěží stíhám to drama sledovat. A že brečím. A pak jsem si zas nadutě myslela, že Eastwoodovi vidím pod prsty, a že to všechno skončí tak, jako ve všech amerických filmech. A pak se stalo něco naprosto úžasného, o čem se bude smět ve slušné společnosti bavící se o filmu otevřeně mluvit tak za deset let (ve stylu "Bruce Willis je duch"). Bože, já vám to snad řeknu!
Nejen já jsem celá vzteklá, že jsou spoilery tak ostrakizované - jak jsem si četla některé zahraniční recenze, bojuje u Gran Torina s tímhle úskalím každý kritik stejně zuřivě a po svém. Pokud totiž nenapíšete, co se vlastně ve finále stane, nemáte v ruce skoro žádné argumenty diváka přesvědčit, čím je tenhle film tak úžasný.
Protože možnost napsat si obsah do Filmového přehledu jsem už prošvihla (odmítla jsem to Tomáši Bartoškovi s poznámkou, že mám teď moc práce se svou knížkou, což je svatá pravda), mám už jen jedinou, poslední možnost, jak si tenhle film pěkně detailně popsat. Ve Filmu a době totiž na nějaké spoilery stoprocentně nevěří...
Taky jsem s tím zápolil, když jsem o Gran Torinu psal na blog, ale dá se argumentovat a zároveň se spoilerům vyhnout, imho. Poslední eastwoodovka pro mě není výborná jen v tom, jak klame tělem (žánry a polohami), že si pohrává s klišé a diváckým očekáváním, ale především proto, že se Eastwood jako herec loučí s jedním prototypem (či archetypem?) své postavy - Drsným Harrym. Pak lze jednoduše napsat, že Gran Torino je ukázkovou antitezí příběhů o Drsném Harrym, který dřív střílí než myslí... a až pak se ptá.
OdpovědětVymazatNo, to je chytré. Uvidíme, jestli vás někdo nenařkne, že moc naznačujete. Vypadá to totiž, že filmoví publicisti nesmějí ani naznačovta :-).
OdpovědětVymazatJá mám pocit, že i právě někdy tady by měl být vidět rozdíl mezi recenzí a kritikou - nemohu přece v kritice přizpůsobovat své argumenty požadavku, abych divákům předem neprozradila nějakou dějovou peripetii.
Nejsem filmový publicista, takže si to dovolit můžu. :-) Ale opravdu mám za to, že o Gran Torino se nedá dost dobře psát, aniž by se vyzradily konkrétní pasáže (jak argumentovat, že si film pohrává s klišé a diváckým očekáváním, když se nemůžu alespoň náznakem otřít o závěr)?
OdpovědětVymazatV rozdílu mezi recenzí a kritikou souhlasím - pokud by byla recenze určena na Aktuálně.cz, spoilerům bych se vyhýbal, popř. bych na ně upozornil. Ve Filmu a době, kde jsou především kritiky, bych ve vyzrazováni problém neviděl. Stejně si Film a dobu všichni přečtou až po zhlédnutí Gran Torino, protože onen časopis je občasník (březen a ještě nevyšlo první číslo). :-)
Děkuji za pěknou recenzi. V poslední době jsem, už ani nevím vlastně proč :-), začal "nakoukávat" znovu Eastwooda-režiséra a nevědomky se tak připravil na zážitek z Gran Torina. O tomto filmu jsem si naštěstí nečetl vůbec nic předem a vlastně jsem ani netušil, o čem bude. Odměnou mi byl intenzivní zážitek, který jsem od filmu (bohužel) již nějakou tu dobu nedostal. Nyní se chystám Eastwooda nakoukávat už v kompletní jeho podobě (i režiséra, i here), a to proto, neboť se propracoval mezi mé nejoblíbenější.
OdpovědětVymazatTrošku zvláštní případ ten Eastwood.. zatímco třeba Spielberg na mě zaútočil hned a dávno, Eastwood mi pod kůži (či spíše do srdce) pronikal velmi pomalu a nenápadně. Když jsem si po zážitku z Gran Torina vzpomněl na své dojmy z filmů jako Nesmířitelní, Dokonalý svět či Million Dollar Baby, zjistil jsem, že mě má Eastwood v rukou. Tleskám mu a jsem za jeho tvůrčí energii vděčný.