Hajzlovská poznámka k El Pasu

Zdeněk Tyc je jedním z těch českých režisérů, na jejichž filmy se obtížně píší recenze, pokud je znáte osobně. (Proto se snažím si od českých tvůrců udržovat odstup a vůbec nezávidím Jardovi Sedláčkovi, který s tímhle problémem zápasí celá léta.) Tyc je totiž milý a chytrý člověk a o své pravdě bývá přesvědčený. Jenže všechny tyhle jeho poctivé filmy jsou hodně nevyrovnané - někdy víc, jindy méně.

Tycův nový film El Paso (na csfd. si pro ilustraci přečtěte i komentáře- marigold, radek 99) je v tomhle klíčový: pokud přijmete autorův pohled, jde o dokumentaristicky působivý, jednoduchý snímek s romskou tématikou, založený na skutečných událostech, znalosti faktů a prostředí a autentických výkonech neherců. Odpustíte pak filmu nevyvážené herecké výkony, banality i skutečnost, že stojí bezvýhradně na straně hrdinky, kterou byste patrně opravdu nechtěli mít za svou sousedku.

Pokud ovšem máte problémy s "ušlechtilostí" na filmovém plátně (festival Jeden svět, české filmy oslavující "chcípácké" hrdiny ve stylu Venkovského učitele, a v širším ohledu i snímky s etnickou, vegetariánskou a globální tématikou, např. ekologické - typu 11. hodiny), patrně se ztotožníte s velmi trefnou recenzí Františka Fuky. El Paso stojí za to vidět, abyste si udělali jasno, ma které straně stojíte (protože myslím, že to je docela důležité).

Rozhodně víc než El Paso, které se právě chystá do českých kin, mne přesvědčili Tycovi Smradi, protože jsem ještě dokázala přijmout hledisko manželů kteří se v "ušlechtilosti" přesunuli na venkov a adoptovali romské kluky, aby zjistili, že xenofobní okolí je asi nikdy nepřijme a děti jsou v podstatě nevychovatelné. Tady mne důvody jednání lidí, kteří paní Horváthové pomáhají, vlastně brzy začali unikat: zjevně nešlo o masochismus, ale snad za tím stála prostě ta záhadná "ušlechtilost".

Testem vašeho názoru na El Paso může být jedna drobná scéna. (Připomínám, že hrdinkou filmu je nezaměstnaná Romka vystěhovaná z bytu do sociální ubytovny kvůli letitému neplacení nájmu a nezvládající základní právní úkony, se sedmi dětmi včetně hluchoněmého chlapce, kterého odmítá posílat do speciální školy.)

Když protagonistka konečně pochopí reaálnou hrozbu, že jí děti mohou být odňaty, pozve si do ubytovny spřátelenou romskou šamanku, rozdělají na podlaze oheň, sesednou se kolem něj s dětmi a pokoušejí se získat ze záhrobí podporu hrdinčina zemřelého manžela. Není divu, že úředník ze sociálky (v podání Vladimíra Javorského jediný skutečný záporák filmu), který si dovolí v tom okamžiku vejít do dveří, vypadá v tom okamžiku s prominutím jako hajzl. Narušuje totiž posvátný okamžik (nebo tak něco).

Inu, Romové jsou už takoví, září na nás z plátna přátelsky prostřednictvím pěkných a autentických obrázků Zdeněk Tyc, když nejdřív snese na hromadu všechny logické argumenty racionální české společnosti "proti" takovému chování.

Název filmu se odvozuje od romského označení pro přepadení. Platí to i na tenhle film: diváku, "el paso", obrať kapsy i duši na ruby a dej se se Zdeňkem Tycem do tance kolem ohníčku!

Myslím, že nejsem rasistka a xenofob a okolí mne považuje za poměrně hodnou osobu, aniž tuší, že to je výraz prosté zbabělosti (a taky jím maso a mám hluboké pochybnosti o globálním oteplování). Vadí mi ovšem, když ode mne někdo automaticky žádá "ušlechtilost", protože by měla být základem jakýchsi mých morálních povinností ke světu.