Výsledky ankety: Netopýr vítězí

Výsledky ankety o nejoblíbenější comicsovou adaptaci čtenářů tohoto blogu dopadl - navzdory všem skrytým i otevřenějším manipulacím autorky - ve prospěch Temného rytíře Christophera Nolana. Ten těší okoralá srdce 53% hlasujících.

Mnou oblíbenější Strážci se umístili na velmi pěkném druhém místě s 25% hlasů. Třetí je klasická Barbarella Rogera Vadima s krásnou a ke všemu ochotnou Jane Fondovou, což svědčí o dobrém vkusu 10% hlasujících. Mnou potměšile podvržený amatérský kraťas začínajícího Tomáše Vorla Rychlé šípy zakládáají klub kupodivu těší 5% hlasujících (nebo kecají).

Naprostý nezájem o comicsové adaptace můžeme závidět jednomu procentu a 3% se ohradila s tím, že nemají okoralá srdce, neboť jsou Clark Kent. Inu, nějak se nám tady ten idealistický supermanismus rozmáhá... Nicméně nemohu než blahopřát.

Pořád si koušu nehty, co je na tom Temném rytíři tak výjimečného, ale asi to už nemohu svádět jen na boom kolem neblahých prášků na spaní Heatha Ledgera. Ten film mi připadá "jen" jako formálně opravdu zdařilé a chladně rozumářské dílko, které nepochybně rozšířilo výrazové možnosti comicsové adaptace. Já jsem si však nepoplakala a tak nad obdivem vítězí výčitka, že jde spíš o hračku pro chytré chlapce než o plnohodnoutně úkojnou filmovou podívanou. Divákovy city jsou tu trochu zanedbávány, a tím opravdu nemyslím, že by tady měl místo jakýkoli sentiment (myslím, že je dostatečně známý můj chlapský divácký vkus, velebící například Hvězdnou pěchotu). Jen jsem k takto pojatým postavám Batmana, Bruce Waynea, Harveyho Denta a dokonce i Jokera necítila žádné sympatie - podobně jako je necítím k logickým argumentům, kterými se mne občas někdo pokouší přesvědčit, že má pravdu on. To se mi vždycky na tváři usadí výraz živého zájmu a v oči převezmou lesk skleněných kukadel vycpané kuny.

Nolanův Dokonalý trik přitom dlouhodobě chladně obdivuju a často se mi znamenitě hodí pro demonstraci nějakých nápadů (naposled to myslím bylo v článku o digitálních tricích do Filmu a doby). Nolan má dar rozpohybovat principy a teze (nejen vypravěčské, ale i morální) a podívat se na ně z různých stran, dostat je do konfliktů a podvratně je zpochybnit. Nepopírám, že to dokáže málokdo.

Temný rytíř se mi určitě dřív nebo později bude hodit jako podpora nějaké už tradičně chabé argumantace či šíleného nápadu, ale vlastně si z něj nehýčkám žádný konkrétní okamžik. Naopak mi vrtá hlavou, jestli ta chvíle, kdy se Bruce objeví rozesmátý v houfu krásných modelek, není pro mne rovna okamžiku, kdy se Schumacherův Batman v podání Vala Kilmera pod maskou šibalsky usměje.

Myslím, že se obecně soudí, že tenhle moment rázem odepsal celého Batmana navždy (1995), protože Netopýří muž se nesmí takhle usmívat. Nejsem si ovšem jista, jestli Bruce svou kamufláž přihlouplého zbohatlického hejska musí přehánět až tímto způsobem. Mám zkrátka pocit, že superhrdina ani ve své kontrastní "denní" podobě nesmí překročit jisté hranice.

Zcela se ztotožňuji s tvůrci Iron Mana, kteří se rozhodli velice podobnou scénu vystřihnout (je nicméně k vidění v bonusových materiálech na DVD): Tony Stark si v ní nahrne do ložnice skupinku krásek a pak se nenávratně vytratí, aby si zalétal hvězdnou nocí v kostýmu Iron Mana. Když ponecháme stranou fakt, že jde o pěknou ilustraci psychoanalytické poučky o létání jako substituci sexu, měla by tahle scéna ve filmu mnohem větší oprávnění, než ta zmíněná, podle mne nelogická a hloupá, v Temném rytíři. Tony Stark byl děvkař, tudíž je pro něj typické že se obklopuje poloobnaženými ženštinami - bezcharakterním cynikem a děvkařem však přestává být, když se stane superhrdinou. Nadlidská dávka ušlechtilosti spojená s kostýmem a posláním zachraňovat svět ho mění i v soukromí - směrem k monogamnímu, platonickému vztahu s Pepper Pottsovou.

Což ovšem neznamená, že nemám ráda superhrdiny ze Strážců, kteří jsou nenávidění, pozapomenutí, souloživí a morálně řádně zdevastovaní.