Anketa a příliš mnoho příbuzných

Téměř současně s letošním udílením Českých lvů doběhla i moje malá anketa, týkající se vztahu čtenářů mého blogu k této události. Hlasující už tradičně projevili znamenitý vkus: 41% (včetně mne) usoudilo, že jde o show, ale zajímavou, zatímco 35% hlasujících se ztotožňuje s míněním, že český film je hrozný a tomu odpovídá i projekt Českého lva. Naprostý nezájem demonstrovalo v anketě pěkných 15% čtenářů tohoto blogu, zatímco záviděníhodná 2% soudí, že jde o skutečné vyvrcholení celého filmového roku.

Pět procent hlasujících se prohlásilo za Petra Vachlera, což je také hezké číslo - blahopřeju!

Co se týče zajímavosti show, jsem ovšem poněkud na rozpacích: účastnila jsem se jí ve svém proutěném houpacím křesle s naším domácím vínem po ruce a zápasila jsem s touhou přepínat, přepínat, přepínat. Tady v Cerhýnkách, kde jsem pobývala o víkendu, totiž máme pěkný satelitní výběr. Bohužel se ukázalo, že nám nějaký parchant čerstvě zakódoval náš oblíbený program Horse and Country, takže jsem nakonec zůstala u těch Českých lvů.

Výsledky jsou známy, Karamazovým sláva, je to první skutečně dospělý a relativně nesebestředný film Petra Zelenky - a dokonce v něm ani nejsou žádné "hlášky" (nenávidím "hlášky": proto jsem nepřepnula na Medvídka). Poté, co Petr Zelenka tak nešťastně odsmrděl v Karlových Varech, je to alespoň něco.

Lituji, že si lépe nevedly mé oblíbené Děti noci, ty naopak zase v Karlových Varech slavily svůj okamžik slávy. Všechno má ale svůj správný čas.

Ano, a pokud jde o show Petra Vachlera, žertíků bylo až příliš a nedost dobrých, a těch příbuzných se mi zdálo až děsivě mnoho. Skoro to vypadalo, že kdo není v českém filmu s někým příbuzný, nemá v showbyznysu šanci. Tak snad příště to bude slavnost sirot a jedináčků.

Jinak mám jednu malou poznámku: Vachler a spol. ruku v ruce s veřejnoprávní Českou televizí se šťastně vrátili do těch blahých časů, kdy prezidentoval Václav Havel. Zatímco můj prezident Václav Klaus odjel pronést (prý skvělý) projev o globálním ne-oteplování (více zde), o kterém média příznačně příliš nereferují, na pódiu Lucerny zase jednou pravda a láska vítězila nad lží a nenávistí. Nic proti Havlovi, když správně řekl, že by tam být neměl, neboť nic nerežíroval, nehrál, ba ani kostýmy nenavrhoval.

A nějaká osvíceně skopová hlava z Vachlerova týmu navíc posadila mezi filmové celebrity neblahou Kateřinu Jacques(ovou :-)), kterou kameramani co chvíli zabírali s pevnou jistotou, že je to tak správné.

Jsem ráda, že jsem na tom nemusela participovat jinak než jako normální, venkovský televizní divák, který si dal v večeři maso, nemusí na Vachlerův obří po-lví mejdan (který je samozřejmě vegetariánský) a může si dovolit žlučovité poznámky, animozity a občasné klimbání.