Bude György Pálfi váš přítel?

Maďar György Pálfi získal za svůj debut Škyt v roce 2002 Evropskou filmovou cenou coby režisérský objev roku - načež pověst provokativního tvůrce, kterého nelze přehlížet, stvrdil Taxidermií. V pětatřiceti letech má renomé jednoho z „nejnepříjemnějších“ evropských režisérů – což potvrzuje i jeho nejnovější snímek Nejsem tvůj přítel, který je k vidění v karlovarské hlavní soutěži ve středu 8. července v tradičních 20.00 ve Velkém sále - nebo o den později v 10 v Espace Dorleans.

Zvlášť pokud máte s tímto nafukovacím kinem spojené jisté představy (třeba, že se během projekce neočekávaně sfoukne, případně nekontrolovatelně vzlétne), nedoporučovala bych shlédnout Pálfiho snímek právě v tomto potenciálně tísnivém prostředí. Vztahový propletenec skupinky současných Budapešťanů je totiž sám o sobě natolik uživatelsky nepříjemnou podívanou, že vám jeho návštěva rozvrtá náladu i bez „vnějších“ pomůcek.

Všichni hrdinové filmu jsou bezvýhradně nesympatičtí (což jako spokojeného diváka vylučuje třeba Františka Fuku :-) ), planou k sobě mrazivě ziskuchtivými vášněmi, navzájem se podvádějí, vydírají, ponižují a podrážejí - a na svém způsobu života jsou beznadějně závislí. Tenhle film se obejde bez „ošklivých“ výstředních detailů, takže v něm nikdo nikoho nevycpává a nepitvá a nikdo tu nijak významně nezvrací: pocit, že se brodíte kanálem, zůstává ryze morální. Důkladné osprchování - podobně jako po Taxidermii – ovšem můžu jenom doporučit.

Pálfi nicméně dokazuje, že se od svých předchozích prací zajímavě posouvá jinam: aby ukázal hnusný svět řídící se hnusnými pravidly, nepotřebuje už žádné extrémní koncepce a výstřední detaily. Spokojí se s jasnou autorskou koncepcí a všeobjímajícím dojmem autenticity, které dosáhl improvizací profesionálního natáčecího štábu s devíti zajímavými hereckými amatéry.

„Uvnitř“ filmu se postavy dostávají do nějakého lepšího rozpoložení ve svém odcizeném a chaotickém světě v okamžicích, kdy rytmicky souzní s hudba (vycházející třeba z rádia). „Vně“ filmu samotného pak chladně cynický tvůrčí koncept zůstává tím jediným, co vás může vrátit k pocitu, že alespoň některé věci zůstávají neotřesitelně na svém místě. Takže nikde žádný velký optimismus...

Navenek paradoxním prologem k filmu Nejsem tvůj přítel je krátkometrážní dokument, který Pálfi natočil s čtyřletými dětmi v mateřské škole. Žádnou roztomilost ovšem v tomhle filmečku nečekejte: z chaosu dětského brebentění a pinožení se rychle a zřetelně vynořují vzorce příštího dospělého chování, odpovídajícího vztahům protagonistů následujícího hraného filmu.

Když jsem snímek Nejsem tvůj přítel pomáhala vybírat do programu, všechno se ve mně bouřilo odporem a toužila jsem vyřknout - jako žena, muž, dítě i pes, sakumprásk - své vzteklé a definitivní „ne“. A pak mi došlo, že právě díky Pálfimu se letos určitě nikdo neodváží pošetile říct nebo napsat, že letošní karlovarská soutěž je – „jako už tradičně“ – nevzrušivě průměrná.