Při pátku

Dnes propukající eurovolby se mají stát jakýmsi testem momentálního stavu naší náladově i názorově rozvrtané společnosti, což je důležité pro nás Čechy, ale pro europořadatele voleb jistě už méně. (Server aktualne.cz pro nerozhodné či zvídavé nabízí celkem šikovný orientační manuál - a už z prvního pohledu na rozcestník vyplývá, že "antievrospkých" stran tu máme nějak podezřele mnoho. Ale hádám, že vy už asi (jako většina lidí v téhle zemi) rozhodnutí jste.)

Z pohledu zlomyslně mediálního byly předvolební půtky velmi zajímavé, což jsem se průběžně snažila dokumentovat svými amatérskými postřehy a neumělými fotkami - takže víte vše o různých antikampaních, přípravě řízka v trojobalu a jiných vaječných specialitách, případu nevěrné Andrey či o zeleném klipu o tom, že voliči jsou dobytek... V tomhle týdnu k zajímavostem přibyl i znamenitě zacílený televizní dokumentární cyklus o procesu s Miladou Horákovou (ano, právě za tohle ráda platím poplatky!) - a v závěru týdne pochopitelná reakce komunistů na jeho uvedení těsně před volbami, což šířeji komentuje třeba Bohumil Doležal v Neviditelném psu.

K volbám vyrážím dnes úderem otevření příslušných místností na rodném pražském sídlišti - a pak už budu jenom zvědavá na výsledky. Ty ovšem nelze přeceňovat (i když výsledek příjemný pro mé názory uvítám drobným radostným řevem) - malý český rybníček je přece neizolovatelnou součástí velkého a složitého vodního systému. O tom, že budu mít v nejbližší době dostatek důvodů k úzkosti, svědčí třeba velevstřícná návštěva prezidenta Baracka Obamy v "muslimském světě" (začínám si zvykat, že při takových návštěvách nechává svou první dámu doma: v tamtom světě přece žádné dámy neexistují).

P.S. Mimochodem vám musím s radostí oznámit, že jsem se právě s Neviditelným psem domluvila na pravidelnějším psaní o filmových premiérách (samozřejmě budu recenze uveřejňovat přednostně na tomto blogu). Jde sice o aktivitu plně nekomerční (alespoň ale hrdě zhubnu), Pes však v souladu s tím a na rozdíl od velkých serverů (které navíc dost mizerně plaí, což je ponižující) nevyvíjí žádné tlaky ohledně požadavků, jak by text měl vypadat, aby zvábil a zaujal pomyslného průměrného čtenáře. Kupříkladu tedy bez vrčení snese moje dlouhé a složité věty a nějaká ta cizí slova (pokud je nepopletu a vůbec se na ně zmůžu).