Divné časy

Když jsem dneska projížděla Kolínem do Brna (ale opravdu jsem tam nejela proto), zašla jsem při čekání na vlak do nádražní trafiky a pořídila tuhle drobnou fotku jako důkaz, že představa výdělku může být spojená i se skonem časopisu, který zaniká, protože dostatečně nevydělává: koho asi napadlo dát na obálku titulek "Rarita! Poslední vydání Premiere"? Mimochodem, jinak je ta obálka moc pěkná.

Kolínské nádraží se stále ještě pyšní dobře udržovanou dobovou budovatelskou výzdobou, kterou obdivuju už od dětství. Zvláště dnes mi z těch rozjásaných pracujících šel spíš mráz po zádech: včera jsem dala v televizi před narycholo spíchnutou vzpomínkou na Waldemara Matušku přednost tématickému bloku na ČT2 na téma kult osobnosti. Poněkud bizarním se mi jevil úvodní

střihový dokument Exegi monumentum?, který připravil K. Hynie. Zcela nesmyslně se tam zatěkalo od "skutečných" kultů hlouběji do historie, a totalitářskému gereralissimovi, Gootwaldovi a Titovi byl postaven naroveň Jan Nepomucký (a dokonce se tu mluvilo i o mariánských sloupech)!!

Zajímalo by mne, jestli se České televizi někdo dotčeně ozve - já nejsem katolík, ale tohle nesmyslné srovnání mi docela vyrazilo dech. Svatý, násilně implantovaný do české kotliny po Bílé hoře, by si samozřejmě zasloužil vlastní pořad. Když se ale mezi zmiňovanými "zkultovnělými" osobnostmi mihl i Václav Klaus, pochopila jsem, že autorům pořadu je všechno jedno, bez kde ber. (Kde a kdy - propána - se provozoval Klausův kult? Hm, mnoho čtenářů tohoto blogu si jistě myslí, že mám doma jeho svatostánek, ale teprve o tom uvažuju :-))

Večer pro mne nepříliš uspávankově uzavíral první díl desetidílného dokumentárního cykluProces H, věnovaného Miladě Horákové. Unikátní rekonstrukce monstrprocesu, uspořádaného po sovětském vzoru před devětapadesáti lety, je dílem Martina Vadase a představuje na rozdíl od zmíněného dokumentu slušnou ukázkou poctivé filmařiny, která musela jít do hloubky a vařit ze zachovaného mála.

V dalších dílech nejspíš dojde i na závěrečnou řeč dělnické prokurátorky Ludmily Brožové-Polednové (ukázka zde) - to je ta stará paní, co je teď ve vězení a nic nechápe, protože se nedokáže cítit provinile za justiční vraždu, na které se podílela. S Horákovou, statečně čelící zmanipulovanému soudu, si můžete krátit každý z následujících předvolebních večerů: nemyslím, že by to byly body navíc pro eurokandidáty strany s třešňovým logem.

Pokud jde o Horákovou, jen se - já bezvěrec - , tiše modlím, aby nakonec nedošlo na přání Evy Holubové a nenatočil se o ní ten životopisný film, o kterém herečka tolik sní. Političce, kterou by si tady Holubová tak ráda zahrála, říká v rozhovorech mazlivě Miládka. Grrr.