Nedodržený slib

Jiří Chlumský natočil podvratné drama o holocaustu

Když Martin Friedmann musí - spolu s ostatními sourozenci - otci na oslavě své bar micvy slíbit, že za rok zase dorazí k rodinnému stolu, tváří se nechápavě. I průměrně natvrdlý divák nicméně okamžitě ví, o co půjde: Martinova maminka posmrkává, film se jmenuje Nedodržený slib a odehrává se na začátku druhé světové války, která zvláště slovenským Židům příliš nepřála. Následující peripetie nového snímku režiséra Jiřího Chlumského naštěstí nejsou tak předvídatelné - i když základní úhel pohledu na téma holocaustu se ani nemůže příliš změnit.

Ten sdílejí tak kvalitativně odlišné snímky, jako je Daleká cesta (1949) Alfréda Radoka, Obchod na korze (1965) Elmara Klose a Jána Kadára, Evropa, Evropa (1990) Agnieszky Hollandové, Schindlerův seznam (1993) Stevena Spielberga, Všichni moji blízcí (1999) Matěje Mináče či třeba Poslední vlak (2006) Dany Vávrové a Josepha Vilsmaiera. Zdálo by se, že příběh, který napsal česko-americký spisovatel a scenárista Jan Novák (Valmont, Báječná léta pod psa), v tak všestranně filmařsky prozkoumaném prostoru nemůže nabídnout nějakou inovaci. Přesto si však udržuje inteligenci a svébytnost - především proto, že poctivě pracuje s osudy skutečného Martina Friedmanna. Ten (předtím, než zakotvil v americké emigraci) prošel během války natolik neuvěřitelnou školou života, že některé peripetie jeho anabáze mohou působit zcela nepravděpodobně.

Nedodržený slib se odvíjí jako epizodické vyprávění, během kterého přímý a naivní mladíček prochází nejrůznějšími prostředími, která množstvím tragických zranění a ústrků zpevňují jeho lidskou slupku. Hrdinovo "candidovské" putování přitom utvářejí dva základní, různě se proplétající a groteskně se podporující motivy: jeho láska k fotbalu a antisemitismus. Milovanou kopanou v rodných Bánovcích musí Martin vinou zostřujících se protižidovských opatření přestat hrát, a proto přijme s nadšením možnost odejít dobrovolně do pracovního sběrného tábora v maďarské slovenské Seredi, jehož velitel je prý fanouškem tohoto sportu a podporuje místní fotbalové mužstvo.

Pravdu poznává Martin teprve na místě, kam by se díky čilé aktivitě svých slovenských sousedů dříve či později stejně nevyhnutelně dostal. Coby velitelově chráněnci se mu nicméně povede uniknout transportu do koncentráku - a jeho následující osudy určují podobně osudově náhodné vlivy: zázračná benevolence dalšího velitele mladíka po těžkém zápalu plic zavádí do tuberkulozního sanatoria, odkud se mu daří utéct do kláštera, kde se skrývá téměř do konce války. Ten prožije mezi partyzány ve slovenských horách. Zatímco scény válečného utrpení Martinovy rodiny a koncentráčnická sekvence jsou pojaty značně tradičně, právě finální epizoda (upomínající na segment z povídkového filmu Zbehovia a pútnici Juraje Jakubiska z roku 1968) působí "nejpodvratněji": autoři zdůzarňují, že hrdina musí svůj židovský původ úzkostlivě tajit i před partyzány. (Scéna, v níž opilecký ruský velitel nechá popravit jednoho ze svých spolubojovníků jen proto, že je Žid, patří ve filmu k vůbec nejsilnějším.)

Hádám také, že se český ani slovenský divák-pamětník od roku 1989 ještě nenabažil se scén, ve kterých jsou partyzáni osvěživě představeni jako smečka ozbrojených opilců, bezoledně drancujících horské vesnice a svou posedlostí zlatými zuby plně vytěžujících nevěřícné místní zubaře. V těchto okamžicích film šťastně sklouzává do tragikomedie a získává novou energii, která divákovi umožňuje vzdorovat i jeho lehce nadměrné metráži.

Nedodržený slib tak právě v partyzánské epizodě nejotevřeněji pracuje s "nepopulárními" skutečnostmi, které musely zůstat pro československý historický film za komunistické cenzury tabu. Podobně zajímavý jako téma všudypřítomnosti antisemitismu, který hrdinu mění ve štvance v jakémkoli prostředí a v jakékoli době, je motiv "pozitivně" a prakticky smýšlejícího otce. Ten v hrozbu hitlerovského pogromu na Židy do poslední chvíle nevěří, nechce opustit majetek a postavení, které si vybudoval, a odmítne proto s rodinou emigrovat do Palestiny (kam ještě v poslední chvíli proti jeho vůli odjedou Martinovi starší bratři). Zatímco hlavní hrdina je postavou tak trochu a la these (kterou naštěstí od schématičnosti zachraňuje znamenitý herecký výkon teprve šestnáctiletého Samuela Spišáka), film se tímto způsobem většinou šťastně vyhýbá banalitám.

V po všech stránkách náročném a do značné míry kodifikovaném tématu tak režisér Jiří Chlumský překvapivě nachází žírnější půdu, než jakou mu poskytl kupříkladu žánr krimikomedie ze současnosti, zatížený schematickým scénářem Radka Johna, u filmu Prachy dělaj člověka (2006). Chlumský navíc velmi zdatně, soustředěně a osobitě navazuje na strategii, kterou zvolil pro svůj komediální debut Stůj, nebo se netrefím (1998), inspirovaný lehkovážným žánrem francouzských válečných veseloher. Nedodržený slib (jistě i díky Novákovu zajímavému scénáři) nabízí ve vážnější poloze stejnou nevíru v jakoukoli ideologii a její kolektivní vyznávání jako tato nepříliš řemeslně povedená hříčka.

Zatímco ovšem přesvědčení Martinova spoluvězně, který na koncentráčnické palandě horuje pro komunistické ideály rovnosti, zpochybní hrdinovy následující trpké zkušenosti, uvádí mne trochu do rozpaků scéna, v níž se zpanikařený rabín při příjedu do lágru vzdává víry (jiný duchovní správce - katolický kněz Jozef Tiso, v jehož kostele pomáhá mladičký Martin zvonit - se zase navzdory tradici křestanského milosrdenství nelítostně opře do likvidace slovenských Židů).

Hrdina se tak musí s vírou svých předků jakoby už provždy uzavřít do intimity svého nejhlubšího soukromí (což potvrzuje scéna, ve které se Martin nenápadně modlí hebrejsky během katolické bohoslužby). Zestárlý předobraz hrdiny, který se objevuje ve finále filmu, nám pak nenápadně, ale celkem zřetelně podsouvá pocit, že svobodná realizace jedince se v moderních dějinách nemůže opírat o evropský prostor.

Nedodržený slib ovšem zůstává protikladem k čecháčkovským historickým diskursům Petra Jarchovského a Jana Hřebejka (a to včetně tématicky lehce obdobného snímku Musíme si pomáhat) - navzdory tomu, že i v závěru filmu Horem Pádem se naznačovalo, že jediná nepokřivená možnost existence pro protagonisty existuje kdesi v emigraci. Generačně příbuzní autoři však na rozdíl od Chlumského tuto tezi nepodpořili žádnými vypravěčskými argumenty.

Nepřestává mi vrtat hlavou, jestli by svůj film Jiří Chlumský vůbec mohl podobně nekompromisním způsobem realizovat v Čechách - Nedodržený slib totiž svou zajímavostí podporuje představu, že "dřímající" slovenská kinematografie se v poslední době pozoruhodně aktivizuje. Do českých kin se nicméně na podzim chystá i velezajímavý český příspěvek na téma holocaustu - psychologické drama režiséra Marka Najbrta Protektor. Takže bude co srovnávat.

Nedodržený slib
SR / ČR 2009, 129 min.
Režie: Jiří Chlumský
Scénář: Jan Novák
Kamera: Jám Ďuriš
Hudba: Michal Novinski
Hrají: Samuel Spišák, Peter Oszlík, Dušan Kaprálik, Ondřej Vetchý, Zuzana Porubjaková, Viera Topinková, Marián Slovák, Filip Renč, Ivan Romančík st.

Premiéra: 4. června 2009